Nová hra - zeměpisné a místopisné údaje v literatuře
Místo je správně, ale kniha, kterou mám na mysli, není o celé občanské válce, vypráví jenom o střetnutí Merrimacu s Monitorem. A ten autor je fakt dost známej (v Česku) a není to historik.
Tak jo. Myslím, že jsem na to přišla: Ludvík Souček - Rakve útočí.
Vůbec si nepamatuju, jestli jsem ji četla. A to jsem žila v domnění, že jsem četla všechny jeho knihy. Jsem zvědavá, jestli je to konečně správně.
Tak teď pro změnu budeme hledat dva ostrovy, které se nacházejí se ve stejné oblasti, relativně blízko sebe. Zde jeden populární (ne)spisovatel zachránil před vyhynutím dva živočišné druhy, které také tvoří název jedné z jeho knih.
Předpokládám, že kniha se jmenuje Zlatí netopýři a růžoví holubi (G.Durrell), což by znamenalo, že jedním z hledaných ostrovů je Mauricius. Ten druhý by mohl být Reunion (je nejblíž). Anebo taky Madagaskar, o tom napsal Gerald Durrell taky hezkou knížku.
Kniha i ostrov Mauritius jsou správně.
Připouštím, že druhý ostrov je málo známý - nachází se na východ od Mauritia, jeho název je součástí druhového jména jednoho ze jmenovaných živočichů.
Zkusíme trochu klasiky. Osiřelá mladá šlechtična prchá z dosahu mocného vévody, který pro ni chystá sňatek se svým odporným oblíbencem. Prchá do království vévodova arcinepřítele, vládce sousedního království, jenže si moc nepolepšila. Král ji chce pro změnu provdat za svého mordýřského spojence. Potom ji král vypraví na cestu, údajně aby se uchýlila pod ochranu jistého biskupa. Chudý zahraniční šlechtic v králových službách, který ji doprovází, zjistí, že na chudinku sirotu šijou boudu a překazí jim to, načež po mnoha komplikovaných peripetiích si sirota vezme jeho a to víceméně s požehnáním obou těch velkomožných rafanů, co ji původně chtěli provdat proti její vůli. Otázka je snadná. Kromě jména románu chci jméno vévodova vévodství, králova království a taky jméno země, odkud do králových služeb přicestoval ten hodnej hoch, co nakonec vyženil krasavici.
Abyste věděli, král i vévoda jsou postavy historické, opravdické. A ten hodnej chlapec, co pomohl dámě v nesnázích, je sice vymyšlenej, ale pochází z téže země jako autor.
co bych vám poradil?
- Vlast toho mladíka, co se nakonec tak dobře oženil, byla v té době nezávislým královstvím. Za autorových časů už dávno nezávislá nebyla, i když královstvím zůstala dodnes.
-Království, kam uprchla krasavice před vévodou a jeho milcem, už královstvím není.
-Vévodství bylo časem královstvím pohlceno a dnes je krásným regionem republiky, ustavené na místě království.
furt nic? No... tak král dostal přízvisko "prozíravý" (i když do českých zemí tahle přezdívka nejspíš moc neproníkla), a vévodovi říkali "smělý". je fakt, že oba zřejmě měli svoje kvality (nejen v tomhle románě, ale i v opravdickým světě) a oba to byli velmi schopní vládci; a taky všeho schopní.
Ale kdež, v době, kdy tenhle román vznikal, Merle si ještě ani nehrál v uhláku na horníka. Kromě toho autor není Francouz.
Vlastně nejspíš i Merlovi rodiče se narodili až nějakej ten pátek po tom, co námi hledaný autor zemřel.
asi bych měl uvést na pravou míru, že když říkám "vévodství bylo pohlceno", znamená to jen tolik, že v době, o níž vypráví tento román byl vévoda silný a tudíž měl velkou volnost jednání a tu a tam proti králi vedl válku. Nicméně pořád byl nominálně jeho vazalem a vévodství nominálně bylo součástí království.
Je to správně a máš štěstí, protože už jsem měl na vás nachystanej limerick. Ale stejně vám ho sem hodím, když už jsem se s ním psal. :)
Flákají se hádači.
Na hádanku nestačí?
To, co tají,
z KODu znají,
při čertově kropáči!
No, čárky a pomlčky určitě ne, to by v tom byl maglajs. Tečka na konci je zbytečná. Otazník nebo vykřičník možná jo - pokud je na konci. A každopádně bych ho nepovažoval za hádané písmenko. Prostě bych tam naflákal pomlčky místo všech písmen a nakonec přilepil otazník. ale možná, že když ho tam nedáš, nic se nestane.
Já bych myslel, že ta paní byla z Bathu. A samozřejmě jsou to Canterburské povídky.
Starodávný básník v jednom ze svých velkolepých eposů vyprávěl (mj.) o námořnících co vypíchli oko obru lidožroutovi. Došlo k tomu během jejich dlouhého a složitého návratu z války, kterýžto návrat jim komplikoval naštvanej bůh a honil je po všech peklech čertech. O pár tisíc let později se do oblasti těch starodávných příběhů vypravil spisovatel ze země, která v době, kdy ten epos vznikl, ještě neexistovala. Epos měl s sebou a rozhodl se, že projde celou tu trasu, kudy se chudáci námořníci se svým králem trmáceli celých dvacet let. Napsal o tom svém "klasickém" putování hezkou knížku a mimo jiné objevil i jeskyni, která prý dodnes nese jméno oslepeného obra. Jak se jmenuje ta kniha a na kterém ostrově je ta jeskyně?
Je to samozřejmě skvělé Nádherné dobrodružství Halliburtonovo, ovšem lokaci jsem musel právě dohledat na straně 111 – měla by to být Sicílie...
Tak tak, Grotta di Polifemo na Sicílii (aspoň ten pasáček Rosario jim říkal, že se to tak jmenuje). Máš babu.
Teď hledáme cíl daleké poutě, kterou vykonal hrdina v doprovodu básnířky. Pluli tajemnými končinami děsivé krásy, aby zjistili, že v cíli jejich putování (který hledáme) je čeká jen černá skála.
Cíl daleké poutě je v knize označena jako „konec světa“. Hrdina tvoří s básnířkou pár. Putovali po moři. Pomůže?
Tak velká nápověda: Autor knihy je zde na DK v první patnáctce nejoblíbenějších spisovatelů.
K velkému hrdinovu překvapení našel v cíli svého putování dřevěnou boudu, v níž vyhrávala harmonika.
Vložit příspěvek