Na zdi psáno ... (krátké úryvky)

denib21.01.2018 v 10:37

"Chodit po Měsíci byla hračka. Nešlo o nic těžkého. Ovšem dostat se na Měsíc - na tom nebylo lehkého vůbec nic."
Buzz Aldrin v předmluvě ke knize Vesmírné výpravy (Giles Sparrow)
https://www.databazeknih.cz/knihy/vesmirne-vypravy-od-prvnich-krucku-po-prah-mezihvezdneho-prostoru-127215

Pavlinka77721.01.2018 v 13:57

My, kdož jsme zažili časy lepší, věříme v jejich návrat.
Josef Toman - Sokrates

intelektuálka24.01.2018 v 11:25

Nejjasnější den, na svět tmy dává zapomenout zář.
V plamenech hoří. Mou láskou k tobě plane světa tvář.
Sophia de la Martiniéres - Světlo za oknem

bruntal24.01.2018 v 13:59

A potom jako by se něco rozzářilo. To se stává pokaždé, když jsou děti šťastné.
John Gunn Chatrč v horách

bruntal24.01.2018 v 14:06

V odraze zrcadla zahlédl dětské oči, které se na něj dívaly škvírou v pootevřených dveřích. Ty oči byly vlhké. "Již nikdy!" řekl si...
Robert Fulghum Vše co opravdu potřebuji znát jsem se naučil v mateřské školce (nevím zda je to úplně přesně, knihu jsem četl již před nějakou dobou, ale ta slova mne velmi silně zasáhla, až k slzám...)

Text příspěvku byl upraven 24.01.2018 v 14:18

denib24.01.2018 v 14:16

"Kdybychom netušili konec, jak bychom si pak dokázali vážit toho, co ještě trvá."
Ivan Klíma - Ani svatí, ani andělé


intelektuálka25.01.2018 v 10:34

Jak dlouho vůbec žije člověk?
Žije tisíc let nebo jen jediný rok?
Žije týden nebo několik staletí?
Na jak dlouho člověk umírá?
Co chce říci všem věkům?
Pablo Neruda

bytost25.01.2018 v 17:48

Ó, nenadálý bole, smutku!
Vždy umně slyš bližního světské blaženosti.
Což nebude tě nikdy dosti?
Skrápěny jsouce prškou kruté zloby,
ty konce radosti z veškeré naší činnosti,
marnící úsilí své pozemské doby.
,,Povídka juristova,, přeložila Blanka Chrostková (2008)

Text příspěvku byl upraven 25.01.2018 v 17:49

Pavlinka77725.01.2018 v 18:55

Možná se k pravdě nedá nic dodat, když ji vyslovíte, jak se sluší a patří.
Gaiin štít - Kevin Hearne

Jass26.01.2018 v 20:21

Trocha řeckého opileckého humoru...
Eurípidés - Kyklóp (https://www.databazeknih.cz/knihy/herakles-a-jine-tragedie-57696 )
Kyklóp (k Silénovi, který zatím upíjí víno):
Ty, poslyš, co tam děláš? Víno upíjíš!
Silénos:
Samo mě políbilo, tak jsem překrásný.

Text příspěvku byl upraven 29.07.2018 v 19:55

Jass26.01.2018 v 20:24

Václav Hrabě: úryvek z básně Dlouhonohé září (https://www.databazeknih.cz/knihy/blues-blues-pro-blaznivou-holku-112968 )

Ostatně vždycky jsem zastával názor
že tak jako v jiných katedrálách
i na nádraží
by měly být instalovány varhany

intelektuálka27.01.2018 v 07:55

Člověk, jak stárne, ztrácí něco ze světla svých snů, začíná se držet života oběma rukama a dbát více o ovoce než o květy...
W. B. Yeats - Keltský soumrak

Pavlinka77727.01.2018 v 14:36

Chlad a ticho. Není nic tiššího než sníh. Než začne padat, obloha ječí, na okraji sněhové vánice se ženou tisíce divoženek. Ale jakmile sníh pokryje zemi, je mlčenlivý stejně jako moje srdce.
Mluv - Laurie Halse Anderson

hannah200028.01.2018 v 00:03

Když člověk stojí na balkoně, nikdy není tak docela sám, jsou s ním auta a dům a lidé na ulici. Jste mezi nimi, a přece nejste. To je na balkonech to nejlepší. A druhé nejlepší na nich je, že se na nich dá stát brzy po ránu, zatímco Kent ještě spí, zavřete oči a ve vlasech cítíte vítr.

Britt-Marie si odfrkne nosem, protože tudy z Britt-Marie uniká hněv, když už ho má příliš plnou hlavu.

Než poznáte druhého člověka, trvá to celé roky. Celý život. To dělá z domova domov.

když neodpustíme našim milovaným, kdo nám pak ještě zbude? Co je láska, pokud ne to, že milujeme naše milované, i když si to nezaslouží?

Smrt je nejvyšší forma bezmoci. Bezmoc je nejvyšší forma zoufalství.

Každá smrt je nespravedlivá. Každý truchlící hledá viníka. A naše zlost skoro vždycky narazí na nemilosrdné poznání, že za smrt nikdo nemůže.

Vesnice u silnice mají tu zvláštní vlastnost, že vždycky vymyslíte stejný počet důvodů, proč odjet, jako výmluv, proč zůstat. Někteří lidé celý život nedělají nic jiného, než že vymýšlejí jedno nebo druhé.

Úryvky z knihy: Tady byla Britt-Marie od Fredrika Backmana

Text příspěvku byl upraven 28.01.2018 v 00:38

bytost28.01.2018 v 09:58

Ó duše ubohá, střed hříšné hlíny mé,
v plen daná žádostem, jež se kol tebe vzpouzí,
proč uvnitř zůstáváš v té bídě bezedné
a zevně odíváš v zlato a lesk svou nouzi?

William Shakespeare, Sonet 146*

Text příspěvku byl upraven 28.01.2018 v 10:00

intelektuálka28.01.2018 v 10:37

Smutné je, že hlupáci jsou tak sebejistí
a lidé moudří tak plni pochybností.
B. Russell

Pavlinka77728.01.2018 v 13:46

Jenomže proces uzdravování je zřejmě na rozdíl od traumatu mírný a pomalý.
Tiché zavírání dveří namísto prásknutí.
Znovuzrozený milenec - Bratrstvo černé dýky 10. - J. R. Ward

bytost28.01.2018 v 14:56

Znaven tím vším,
já chci jen smrt a klid,
jen nevidět, jak žebrá poctivec,
jak pýchou dme se parazit,
jak pokřivý se každá čistá věc,
jak trapně září pozlátko všech poct....

William Shakespeare, Sonet 66*

Text příspěvku byl upraven 28.01.2018 v 14:57

intelektuálka29.01.2018 v 08:57

Umístím tě doprostřed světa, abys odtamtud mohl pozorovat vše, co je.
Neudělal jsem tě ani nebeským tvorem, ani tvorem pozemským,
ani smrtelným, ani nesmrtelným a učinil jsem tak proto,
abys ty sám jako svobodný strůjce sebe samého se mohl vytesat
do podoby, které dáš přednost.
Giovanni Pico della Mirandola

pavlinda29.01.2018 v 14:02

"Jednou jsem napsal o tom,že velká životní rozhodnutí nejsou ani správná,ani špatná,to jen člověk prožívá dva různé životy".
(Bernard Schlink-Letní lži)

intelektuálka30.01.2018 v 08:31

Sebemenší závan, sebemenší oslnění ji může srazit k zemi. Dospěla až k onomu bodu zranitelnosti a nerovnováhy, kde věci ztrácejí svůj smysl, svoje rozměry.
Až k takové míře citlivosti, že ta nejnepatrnější maličkost ji dokáže naplnit radostí, anebo zabít.
D. de Vigan - Ani později, ani jinde

Falquar30.01.2018 v 12:01

České vydání po ruce bohužel nemám, omlouvám se tedy za své amatérské překlady.

''Embrace the mystery, Professor,' she says. She's always telling Dad this, but she used to say it different. She used to say it like she was opening a door for him to walk through, not closing one in his face.'

""Obejmi tajemno, profesore," řekne. Vždycky to tátovi říká, ale dřív to říkávala jinak. Říkávala to, jako by mu otevírala dveře, aby mohl projít, a ne jako by mu je přibouchávala před nosem."

''I love you,' I say to him, only it comes out, 'Hey.''
''So damn much,' he says back, only it comes out, 'Dude.''

""Miluju tě," povídám mu, akorát že řeknu "Čau."
"Tak strašně moc," odpovídá, akorát že řekne "Kámo.""

- Jandy Nelson: Dám ti slunce

Pavlinka77730.01.2018 v 12:02

Neexistuje nic takového jako jediná absolutně správná věc, kterou můžeš udělat. Jediné, co můžeš udělat, je cítit to, čemu věříš, a přijmout důsledky vlastních činů, a s tím, co se nakonec přihodí, si poradit, jak budeš umět nejlíp.
Lepší Sobota- Klíče od Království 6. - Garth Nix

Jass30.01.2018 v 20:08

Falquar: Díky za připomenutí téhle nádherné knihy, není to tak dlouho, co jsem ji četla a stejně mám chuť si ji hned otevřít znovu...

Publius Vergilius Maro - Aeneis (https://www.databazeknih.cz/knihy/aeneis-29311 )
Mluví Helen o Sybille Kúmské (III. zpěv)

...spatříš nadšenou věštku, jež hluboko v jeskyni skalní,
věští, na listy píše své znaky i výroky věštné.
Když pak proroctví své již na listy napíše věštka,
potom je sestaví v řádky a v jeskyni zavřeny nechá.
Leží na místě lístky a nehnou se z pořadí svého.
Když se však otevrou dveře a zavane slabounký větřík,
kterými lehké listy se rozptýlí po duté sluji,
nikdy už poletující se nesnaží schytati lístky,
obnovit polohu jejich a opět sestavit věštbu.

Text příspěvku byl upraven 31.01.2018 v 00:32

intelektuálka31.01.2018 v 09:57

Byli jsme dva a měli jedno srdce.
F. Villon



Vložit příspěvek
2 ...