Na co museli autoři myslet, když psali knihy...

Knihy jsou jen svazy textů na papíře,ale knihy jsou na papír přepsané myšlenky.
Naše díla ovlivňuje to,na co myslíme,a proč danou knihu tvoříme právě tak,jak ji tvoříme.

Hyperprostor (První úsek knihy) asi přemýšlel nad tím,jestli jsou kolem nás (kolem našeho známého vesmíru) nějaké formy přemýšlejícího života,který dokáže uvažovat i mimo sféry běžného dění jednotlivce.Přemýšlel o kapřích "vědcích" jak asi vnímají svět mimo svou tůňku.
Je to uvažování nad vnímáním nedotknutelného (něco na co si nemůžeme sáhnout nebo je vidět.Jen o nich můžeme přemýšlet a teoretizovat).

Občas asi jako u každé prace, myšlenky odletavaji k věcem, které z tou zrovna psanou knihou nemají nic společného.

Někteří autoři museli myslet i na to, jak uživí svou rodinu. Ale hlavní motivací je asi sdělit ostatním nějaké poselství.

Anebo dostat ze sebe to, co se jim honí hlavou.

Každopádně si ráda přečtu, pokud dokáží zformulovat myšlenku, kterou bych tak pěkně nevyslovila

Já sem vložím totéž, co jsem napsala v komentáři u jedné přečtené knihy. Třeba mi nějaký autor odpoví?
Mám výhrady k přeházeným časovým liniím. To mi u všech příběhů HODNĚ vadí a zamýšlím se nad tím, jak asi spisovatelé s látkou děje zachází. Napíší celý příběh a pak ho rozstříhají a přesunují nebo i při psaní přeskakují rok dopředu a dva zpátky atp.? A jaký vidí v přerušování děje efekt? Nebyla by v jedné dlouhé linii ještě větší síla?



Lila
listopad 2017 (17.-20.) úpravy

Já teda píšu jen do šuplíku :)) třeba to profesionálové dělají jinak, ale spíš se to píše víceméně jak je to potom ve výsledném efektu, než napsat souvisle a pak rozstříhat.