Knihy vs. zvířata
Spousta z nás má nějaká ta zvířata. Zvířátka "domácí" - pro naše potěšení, či ta "hospodářská", která žijí venku na zahradách, loukách, v ohradách... Mnozí z nás mezi nimi vyrůstají, žijí s nimi, stejně jako s knihami. Jenže, naše zvířátka si s knihami moc nerozumí. Ba naopak, v některých případech, si rozumí, "svým pohledem", až moc. Máte nějaký zážitek, vzpomínku na své zvířectvo, i to nejmilovanější, kdy v pohledu na svou rozházenou knihovnu, či zničenou knihu, jste měli chuť z nich udělat vycpané plyšáky, pečínku, či pečenou paštiku k večeři?
Text příspěvku byl upraven 16.03.18 v 16:10
Mně se vybavuje vzpomínka z druhé ruky, sestřenice mojí maminky se prý ve škole vymlouvala, že se nemohla učit protože ji koza sežrala učebnici.
Štěně mi loni okousalo knížku, kterou jsem chtěla původně koupit až ve výprodeji, ale nevydržela jsem čekat a koupila ji za plnou cenu. Takže dobře mi tak, měla jsem počkat :-)
To je pěkné téma...
Náš pejsek nic nekouše, ale když čtu, leží vedle mne a protože je závislák, když má pocit, že si ho dlouho nevšímám, strčí do mne čumákem a lehne si mně přes knihu...
To já mám výhodu, morčinky běhají po podlaze a knihovna je na ně moc vysoko, zato občas přestane fungovat nějaký ten spotřebič, když přehryznou kabel.
Zato knížky z knihovny (té veřejné) nesou občas stopy domácích mazlíčků.
Text příspěvku byl upraven 16.03.18 v 09:16
Kdysi dávno mi pejsek, v té době ještě štěně, pár knížek rozkousal, ale co si vzpomínám, byly to jen učebnice, tak mi to nějak zvlášť nevadilo. To rozkousaná stovka mě tížila víc. Teď máme kočičky, ty zatím nezničily nic, jen u čtení zásadně překáží :) . A rybičky. Ty jsou hodné :)
Před sedmi, či osmi lety mě přítelkyně poprosila, abych jí v knihovně vypůjčil jednu knihu, než odjede na dovolenou. Takové to holčičí počteníčko, kterých jsou tuny a všechny jsou si podobná jako vejce vejci ((https://www.databazeknih.cz/knihy/bez-masky-4829 - tuto)). Neměla kartičku do městské knihovny a tak jsem to pro ní rád udělal. I tak jsem jí kladl na srdce, že doufám, že se kniha vrátí celá, abych se nemusel stydět ještě do knihovny někdy přijít. Chlácholila mě, že se přece nemusím bát. "..za koho mě máš? Myslíš, že budu tu knihu tahat na provázku se psy, až je budu venčit?" smála se. Samozřejmě její pes, či přesněji pes její sestry si z knihy udělal žvýkačku. Nepomohla ani lepenka, ani můj nejprovinilejší výraz v knihovně a příslib finanční náhrady. Nene, paní knihovnice si mě vychutnala. Chtěla přesně tu stejnou knihu. Novou. A jak na potvoru, ta nikde v tu dobu nebyla skladem, ani k sehnání.
Ale spíše mě toto téma napadlo kvůli jiné věci. Přišel jsem z práce, výjimečně v jednu ráno, a když jsem otevřel dveře do obýváku, začal jsem přemýšlet, co si vyrobím z kožichu mého zvířete.... Knihy z polic vyházené, do toho všude hlína z kytky - i na mém stole, počítači a v jeho součástkách, které mám externě připojené a položené na stole, vyházené skříně... Kdo jiný, než můj tchoř (fretka) by toto mohl mít na svědomí (žebrovník asi těžko). Utekl ze své klece a začal se řádně po kuním způsobu bavit. Když jsem uviděl na zemi i "Muže z vysokého zámku", bylo mi zcela jasné, kam až vysoko na police a v knihovně se dostal. Úklid mi zabral dvě hodiny. Má to u mě spočítané. Bâtard jeden tchoří.
Zajímavé je, že když jsme měli štěně ČV, tak milovala knihy pokud možno starší, klihem lepené. Nejlépe vázané, a oblíbené. Např. Zrzavý Orm to taky odnesl. Pak celá léta nic neprovedla, ale když jí bylo asi pět, tak jsem si koupila celokožené boty, poměrně drahé. A načapala jsem ji, jak je žvejká. a neudělala jsem jí nic, protože jak tam stála, botu v hubě, hleděla na mne s výrazem - já za to nemůžu, to ta bota. Pak jsem jí teda vynadala, ale...
Text příspěvku byl upraven 16.03.18 v 13:12
jednu mačku som mala, pri ktorej bolo riziko nechať otvorenú knihu, alebo pre starších telefónny zoznam. Všade sa podpisovala svojimi pazúrmi. Ale ani to jej nebránilo vo vrúcnom vzťahu k perzským kobercom. Ohryzovala aj silonové šaty bábike - mala potom čipkované šaty.
Jednou jsem kamarádce půjčila knížku, kterou jsem měla docela ráda. Vrátila mi ji po 2 letech, chyběly rohy, vypadávaly listy (takže nějaké stránky chyběly) a kamarádka mi s úsměvem oznámila, že pejsek žárlil když si četla, tak si s ní začal hrát. Už to není moje kamarádka a z ratlíka jsem měla chuť udělat králíka na smetaně.
Naše kočka mi občas zalézá do knihovny, ochutnat nějakou knihu ji ještě naštěstí nenapadlo. Snad ví, že celulóza je pro ni nestravitelná. :)
Text příspěvku byl upraven 16.03.18 v 17:04
Papírové přebaly mích dětských knížek mají hezké vlnkované okraje, to je památka na moji andulku, kterou jsem mívala jako dítě. A pak jsem si ještě vzpomněla na jednoho z našich jezevčíků, který nikdy, žádnou knihu nezničil, ale zato důsledně "studoval" předvolební letáky, které nám přistály ve schránce. Musím mu přičíst k dobru, že politicky byl absolutně nestraný a všechny letáky po jeho prozkoumání dopadly úplně stejně....
Kočkám většinou nevadí když jejich člověk čte, spíš jim vadí pokud se pokouší o psaní. Hlavně na počítači, to se tam snaží přidat něco svého.
Kamarádčin králík je učiněná pohroma pro knihy! :-D
Naštěstí mu asi nejvíc chutná vazba, takže stránky zůstávají neponičené..
Knihy si ke koním neberu, zato jsem už přišla o 3 mobily. První mi kůň vyrazil z ruky a spadl rovnou do louže, jeden mobil byl považován za pamlsek a byl rozkousán včetně baterky a jeden jeden zašlápnut. Co se týče knížky, tak když mi přišla poštou dlouho očekávaná publikace, měla jsem špinavé ruce (dělala jsem na zahradě), tak jsem nerozbalený balíček opatrně položila na parapet, že si ji vezmu pak a naše tehdy štěně ji rozložilo na prvočinitele.
O morčatech a jejich pažravosti jsem slyšel. Vlastně jsem na základní škole půjčil svému kamarádovi čítanku, či učebnici českého jazyka. Měsíce ji nemohl najít, až někdy v létě, ke konci školního roku ji prý našel za skříní, na které byla morčecí klec. Samozřejmě, odhadem tak deset procent knihy chybělo a na zbytku byly morčecí... bobky. Inu, nikdy to nebyla má oblíbená zvířata.
Text příspěvku byl upraven 22.03.18 v 16:11
Bichloidní kousky emhádéčkem netahám, ale čtu pěkně v pohodlí domova a postele. A tu vždy jako na povel nakráčí tošišta s největší potřebou mazlení. Rajzuje kolem mě tam a zpátky, samozřejmě pokaždé nezapomene kráčet elegantně rovnou přes knihu. A já, zfetovaná chlupatou láskou, nestačím nikdy té potvoře zabránit, aby milou tlustou vazbu dokonale nerozšlápla...
Naštěstí mě v knihovně mají rádi a nevyčítají. Půjčuju si totiž převážně knížky, které dvacet let nikdo neměl v ruce, a jak je doma otevřu, celé se rozlepí a rozpadnou, což paní knihovnice chápou, takže případné kočičí "přešlapy" buď svedu na obdobný případ, nebo číču jednoduše prásknu. Pro což mají dámy také pochopení, neboť si zřídily u výpůjčního pultu regál jenom s knížkami, které se dostaly do spárů domácích mazlíčků. Zajímavé je, že mají spadeno především na Viewegha (nedivím se jim ;-))...
Po dlouhé době se ke mě dostala kniha, která byla vystavena kočičímu soft-teroru. Pevná vazba, jeden roh knihy byl okousán a ožužlán (malý kousek, však přece!). Podle otisku zubů jsem za přítomnosti zvířecího specialisty určil pachatele jednoznačně. ...
V poslední době má sbírka knih roste někdy až neúměrnou rychlostí. A jejich "skladování" mě nutí vymýšlet v omezeném prostoru nové způsoby jejich důstojného uložení, hlavně současně také ke schylování se k improvizacím...
Poslední knihovnu jsem si udělal ze starší, vkusné květinové stěny, která byla na chalupě rozebrána a uschována. Protože není u zdi, ale de facto ze tří stran (jedné kratší a dvou delších) v prostoru, má tchoř (fretka) nyní skvělou prolézačku skrze spodní dvě police. Nevím proč, ale nejvíce ho zajímají, či iritují mé sbírky českých fantasy povídek "Žoldnéři fantasie" (https://www.databazeknih.cz/serie/zoldneri-fantasie-2946), které mám právě na nejnižší příčce. Vždy je vystrká čumákem a udělá si takový "průchod" skrz. Dokud ty knihy nějak neničí a jen shodí z police, tak to přecházím s klidem.
Včera ale jeden díl této série zajímal freťáka prazvláštním způsobem. Knihu si odtáhl opodál několikrát, jako by to byla jedna z těch věcí, které rád krade a jakožto svou kořist schovává. Když si ji ale i snad napotřetí uloupil a podtáhl si ji, otevřel si jí čumákem a začal v ní ťapkami zběsile listovat, aniž by ji cupoval, či poškodil. To už byl pak zahnán - tohle se přejít jen tak nedá. Ale co je na tom tak zajímavé - být o něco více pověrčivý, jistě bych nepovažoval za náhodu, že si vybral právě díl s podtitulem "Dobré zprávy ze záhrobí" (https://www.databazeknih.cz/knihy/zoldneri-fantasie-zoldneri-fantasie-dobre-zpravy-ze-zahrobi-140903). V začátcích nastávajícího svátku Samhain, kdy se víceméně po celém světě "teď" slaví svátky mrtvých... ;-)
Text příspěvku byl upraven 30.10.19 v 16:30
Skeeve, tak fretka se zaměřuje na českou fantasy. Zajímavá to věc. To náš kocourek Cipísek alias Cipajz se zaměřuje na Sapkowskiho. Hlavně Husitská trilogie je jeho specialita. Na nich často chrní.
Našej korytnačke sú knihy šumafuk, ale môj synátor občas prejavuje živý záujem o knihy mimo regál a prezerá si ich občas až s príliš veľkým zanietením márne hľadajúc obrázky.
Text příspěvku byl upraven 01.11.19 v 21:56
Vložit příspěvek