Klub čtenářů historických románů
Třeba by pomohlo České město ve středověku nebo ze zahraniční Na hradech, v klášterech a podhradí.
http://www.databazeknih.cz/knihy/ceske-mesto-ve-stredoveku-58903
http://www.databazeknih.cz/knihy/na-hradech-v-klasterech-v-podhradi-215821
Richie1: Moc díky za doporučení, měla jsem ho sice v tipech na čtení, ale teď si ho přesunu na svém imaginárním seznamu "Chci si přečíst" o desítky titulů výše. Hned jdu mrknout, jest-li ho nemají v naší knihovně. Drž mi, prosím, palce.
Douška: Tak smůla, mají jen Evropské dějiny pro děti. Výhledově pohledám v katalozích knihoven okolních měst.
Text příspěvku byl upraven 07.02.16 v 11:40
Když si najdeš historiky a jejich díla z francouzské školy Annales, získáš spoustu materiálů. A právě tam patří i Jacques Le Goff.
Patří sem i skvělé dílo Georgese Dubyho Věk katedrál, které postihuje středověk také velice široce.
REM: Le Goff je velmi žádaný - ani se nedivím, že není k sehnání.
Zajímavé fórum ke středověku je zde (pozor, už je dosti rozsáhlé):
http://www.e-stredovek.cz/forum/index.php?sid=71ed2b73c6cbbef197a0793f49b589a4
Richie1. Vzpomínám si, jak Werich jednou někde vykládal něco v tom smyslu, že slovo středověk jsme si my, lidé novověku vymysleli, abychom si odreagovali svůj Minderwertigkeitskomplex. Něco na tom je. Zejména když čtete díla některých současných autorů, kteří si ten středověk představují tak, jak by působil na dnešního člověka, kdyby se do něj nějakým zázrakem propadl. Zatímco třeba Edith Pargeterová (nepochybně díky své erudici v oboru) dokáže o středověku vyprávět bez zaujatosti a povýšenosti pohledu tzv. moderní doby.
Text příspěvku byl upraven 07.02.16 v 13:16
Ono to nahlížení dnešníma očima na dobu minulou není problémem jen u středověku. Ale na druhou stranu je velmi těžké oprostit se od dnešních měřítek a takzvaně se vžít do minulosti. A nejen v knihách. Viz poslední dobou tak diskutovaná Lída Baarová.
myslím, že u Lídy Baarové a její aférky s náckem nejde o nějaké chápání minulosti. ženy odjakživa přitahovala moc a mocní muži - a že to byli většinou hajzlíci, to na té přitažlivosti nic neměnilo a nemění. dělo se to vždycky, děje se to i dnes.
Woodwarde, Shenandoah to napsala dobře - ono je opravdu těžké popsat dnes středověk tak, jak to viděl a prožíval středověký člověk. To už prostě téměř nejde - byli jsme vychováni v moderní době a máme hodně odlišnou morálku, myšlení, zvyky.
Takže se musíme smířit s tím, že je historie většinou popisována z pohledu současníka. Navíc je to možná i přijatelnější pro čtenáře - ne každý by třeba skousnul archaický jazyk, dobové výrazy, kterým by nerozuměl, či velmi odlišnou morálku.
Edith Pargeterová je vynikající vypravěčka středověku. Ale to je třeba i ten Merle, o kterém jsme se již bavili. U něj se mi právě v Dědictví otců líbilo, že používá poněkud archaičtější jazyk - krásně tím dokresluje atmosféru doby.
Ale i třeba takový Jirásek - když čteš jeho romány, tak na tebe také dýchne ta starobylost a lehce se můžeš vcítit do té doby. Akorát, že mnohé čtenáře právě ten starobylý styl jazyka odrazuje. Což je škoda, Jirásek píše krásně.
Dědictví otců není středověk. A pokud jde o jazyk - naprosto netrvám na tom, aby se knihy o středověku psaly středověkou řečí. Jde o to, že současní autoři - zejména ti, kterým chybí příslušné vzdělání - malují ten středověk příšerně načerno. Jenže ti lidé, kteří tehdy žili, si určitě neříkali, hergot, to je ale temná doba, škoda, že nežijeme v jedenadvacátým století. V tom se liší právě například Edith Pargeterová od celého zástupu "pachatelů" všelijakých temných historek ze starých časů.
R.E.M. - Nejde sice o beletrii, ale všemi možnými aspekty života ve středověku se zabývá 1. díl (=2. svazky) Dějin hmotné kultury
http://www.databazeknih.cz/knihy/dejiny-hmotne-kultury-i-1-2-146103
Je to časový záběr od pravěku po 15. století, fundovaný, bohatě ilustrovaný, psaný odborníky.
Pak ještě existuje 2. díl (také 2 svazky), ale to už je 16. - 18. století, ale stejně zajímavý a kvalitní.
Pro srovnání s naší dobou, by možná byla zajímavá kniha:
http://www.databazeknih.cz/knihy/stredovek-v-nas-220552
Obrovské díky vám všem za tolik námětů, tipů na knihy i autory.
Text příspěvku byl upraven 07.02.16 v 20:13
Možná jsem poslední, kdo to zjistil, ale pokud jsem předposlední...
Po dlouhé době jsem koupila časopis History, který má rubriku "Život v proměnách času". Nevím, jak dlouho je tato rubrika v History, pokud několik let, tak jsem ji dříve asi "přehlížela". V posledním vydání bylo téma, a to Sklo a okno. O něm jsem nedávno přemýšlela, povídala si s kamarádkkou, kdy poprvé lidé použili skutečné okno, jak vypadala první okna, jak řešili praktické věci v době "předokenní".
REM: A kdy se tedy objevilo a začalo používat sklo (okno) v Evropě a u nás? Vím, že už ve středověku jsme byli vyhlášení zpracováním skla - české sklářství mělo zvuk. Ale neznám ty počátky.
Ze tří zdrojů, co jsem četla a jak si vzpomínám:
Ve 4. stol. v Římě se objevovala okna (z litého skla zasazeného do malých olověných rámů), v domech bohatých. Chudí měli v příbytcích nejprve jen otvory "okna" bez skla, otevřená, v chladnějším nebo nepříznivém počasí zakrývali otvory dřevenými rámy (přibitými zvenčí). Také se používala tenká látka připevněná na rám, tenká zvířecí kůže nebo blána. Ve středověku byla v kostelích běžná okna, složená z malých skleněných částí, objevovaly se barevné vitráže (14.-15. stol.). V 15-16. stol. se stávala okna v sídlech bohaté šlechty běžnějšími, vč. vitráží. V té době se objevovala i malba na skle. Tabulové sklo se začalo používat cca od 17. století.
Za případné nepřesnosti se omlouvám, doplnění a opravy vítám.
Text příspěvku byl upraven 17.02.16 v 22:30
REM, díky. Při čtení historických románů jsem často narazil na zmínky o oknech a buď tam měli nějaké blány či dřevěné okenice nebo už sklo. Nikdy jsem si ale nebyl jistý, jak to s těmi skleněnými okny vlastně bylo, kdy se začaly objevovat a používat.
R.E.M. To téma mě zaujalo, tak jsem trochu zagůglil.
1) faktická poznámka: Doba předokenní nejspíš nebyla, protože okno není tabulka, ani papír nebo jiný průsvitný materiál, ale otvor.
2) První zasklívání o kterém historici vědí bylo prováděno za Římanů v Egyptě kolem roku 100 po Kr.
3) V Číně, Japonsku a Koreji se dlouho běžně používal papír, v Anglii se zasklívání v domech obyčejných lidí používá od 17. století. Od 14. století tam prý používali rohovinu, která při teplotách nad 125 stupňů měkne a dá se vyválcovat do poloprůhledných desek; cech zpracovatelů tohoto materiálu prý v Anglii existoval od 12. století, kromě výplní do oken se rohovina používala třeba k výrobě luceren.
Většina těchto mouder pochází z anglické wikipedie, ale ty detaily o rohovině jsem vyslídil na podivném webu jménem pneumráček.
woodward: Všechny informace jsi hledal na internetu? (Já vycházela jen z tištěných materiálů.)
- V souvislosti s "předokenním" obydlím mě napadá indiánské teepee, úzký horní otvor bych za okno nepovažovala.
- Také mě zaujalo, jak zní definice okna. V české wikipedii je: "Okno je výplň stavebního otvoru, který slouží od nejstarších dob až po současnost především k prosvětlování místností a pro přirozený kontakt obyvatel s okolím. Okno se skládá ze skleněné výplně, případně i z rámu, který může být z hliníkových slitin, z plastů nebo dřevěný, případně z kompozit.".
- Anglická Encyclopedia Britannica: "Window - opening in the wall of a building for the admission of light and air; windows are often arranged also for the purposes of architectural decoration. Since early times, the openings have been filled with stone, wooden, or iron grilles or lights (panes) of glass or other translucent material such as mica or, in the Far East, paper. Modern windows are almost always filled with glass, though a few use transparent plastic."
woodward: Myslíš, že definice českého "okna" a anglického "window" je totožná? Stoprocentně?
Text příspěvku byl upraven 18.02.16 v 12:17
Ještě jsem si vybavila, že se na zakrytí "okenního" otvoru používal průsvitný křemen nebo jiný průsvitný kámen.
jen
Jak to měly zemljanky? Tam, myslím, byly spíš jen dveřní otvory, ale jistá si vůbec nejsem. Podívám se později.
já bych nad tím nebádal. okno je díra na větrání a na světlo. jestli si tam někdo dá mříž, papír, sklo nebo rohovinu, pořád je to okno tj. "Openning in the wall". Zemljanka okno nemá - a spousta jiných stavení taky ne, prostě té díře říkají dveře. ;)
Pátrali jsem oba :). Jen dodám, pro zajimavost, že v české wikipedii je okno definováno jako výplň otvoru, ne samotný otvor. Občas se definice z různých zdrojů rozchází.
Text příspěvku byl upraven 18.02.16 v 13:35
myslím, že anglická wikipedie má pravdu. Okno je především díra, kterou do místnosti proniká světlo a vzduch. to ostatní jsou jen vymyšlenosti modernějších časů.
No, myslela jsem, že to bude o historických románech, tedy podle názvu. Ale koukám, že se tady řeší jiné záhady, třeba první okna :-). Moje nejmilejší kniha je Anglické dějiny od André Mauroise, ke své hanbě jsem v nich daleko více jetá na úkor dějin naší země. Když ona je jejich historie tak zajímavá. Už se dopátralo, jak to bylo v Novém hvozdě s Rufusem? Byla to plánovaná vražda jeho bratrem Jindřichem nebo fakt jen nehoda?
Ahoj lidi, su tady nová a hned přicházím s otázkou – měli byste prosím někdo tip na historický román o osidlování Ameriky? Ideálně situovaný tak do 17. století. Zkoušela jsem od L'Amoura Sacketty, to by dobově odpovídalo, ale bylo to na mě moc pohádkově černobílé, hlavní hrdina mně připadal jako kříženec Mirka Dušína a Chucka Norrise (zajímavé, ne každému se to tak jeví, ale pro mě to bylo nesnesitelné), takže jsem toho po dvou dílech zbaběle nechala. Nemáte nějaké další tipy prosím?
Text příspěvku byl upraven 10.03.16 v 13:39
Vložit příspěvek