Filosofování pod starým mohutným dubem

A čo si, Kefalín, predstavujete pod takým pojmom „dobrodružstvo“?

Eicherik - O. K. třeba jako Sůl moře od Ruty Sepetys, Hana od Mornštajnové a tak, chci se po nich více dívat. Myslela jsem tím taky že se přesouvám z doby válečné do poválečné, hlavně u nás, doba komunismu a obyčejný život.
Ale ty jsi četl Zánik samoty Bernhof, mám do toho jít?

Loni jsem přečetla téměř 90 nových knih (+ další opakovaně čtené). Letos jich bude o třetinu méně. Převládají historické detektivky - jen s Fidelmou a Cadfaelem jsem jich přečetla 11, o pár kusů méně bylo klasických detektivek. Velmi příjemné setkání bylo s J. Velinským jako autorem detektivek s Otou, překvapením bylo, jak zajímavé detektivky se psaly před téměř stoletím a další, že detektiv může mít i 4 nohy. Loni jsem přečetla jedno sci-fi, letos dvě (stoprocentní nárůst) :), druhé setkání s Asimovem a první s Lemem a jeho fascinujícím Solarisem.

Další úžasné, skvělé a krásné knihy prozradím v náhodném pořadí.
-- dvě knihy od Boženy Kopičkové a českých královnách - Elišce Přemyslovně a Žofii, 2. manželce Václava IV.
- dva romány o českém Boleslavu (bratru sv. Václava) od Z. Koubkové a J. Dobrylovského
- kniha Keltové a Kultura středověké Evropy
- sbírky čínské a starokorejské lyriky
- knihy Břetislava Turečka - jedna o Palestině a Izraeli, druhá v širším záběru o islámu, Blízkém východu a lidech žijících v této oblasti,
- pražská architektura deseti století od J. Herouta
- Greenův Elegantní vesmír,
- Faja a ztřeštěná Sněhurka,
no, a další, které už neuvedu. Kdo by takový dlouhý seznam taky četl. :-))

Díky Vám, kteří jste mě inspirovali nebo přímo doporučili hezké knihy a díky i za neknižní tipy a náměty a DÍKY za atmosféru, která tu díky Vám je.

Text příspěvku byl upraven 15.12.18 v 19:50

No páni! Byl jsem zmíněn v tomto ctěném vlákně jako spoluautor Titulu roku! A přímo Hankou a v tak milém a pozitivním kontextu! To je lepší než Magnesia Litera – bez legrace. :-)

Ale abych neutekl od tématu, které nadnesl přítel Eicherik: přečetl jsem zase něco přes sto knih, u řady z nich jsem byl vyloženě nadšen a jen žasl nad tím, co všechno se mnou zmůže psané slovo.
Méně než v minulých letech jsem se věnoval non-fiction, ale narazil jsem v této kategorii na zcela nové jméno: Jonathan Sacks - jeho výklad starozákonních příběhů byl úžasný.
Dost jsem četl poezii, prozkoumal kompletního Ivana Martina Jirouse a znovu se přesvědčil, jak je jeho poezie odlišná od jeho mediálního obrazu. První schůzku jsem měl třeba s Emily Dickinson a na svoje divoké mladí v ostravských výčepech vzpomenul s Petrem Hruškou.
Hodně jsem se věnoval křesťanské literatuře, kromě Terezie z Lisieux, která je moje trvalá duchovní průvodkyně, stále prozkoumávám úctyhodného sv. Františka Saleského. A doslova jsem si zamiloval Etty Hillesum.
Ale nejvíc radosti mi přinesla beletrie, jako každý rok. Mnoho knížek, které jsem četl opakovaně mě překvapilo tím, že se na ně dívám v dospělosti jiným pohledem, než jak jsem je vnímal jako méně vypečený čtenář. Z objevů 2018: Jón Kalman Stefánsson a Georges Bernanos.

V některém z minulých ročníků Čtenářské výzvy byla kategorie Kniha, která vám změnila život. Mám pocit, že to i letos mnoho knih dokázalo. Nemyslím to snad tak, že bych si přečetl knihu o Eskymácích, prodal byt v Praze a vydal se lovit tuleně. Myslím to tak, že mnoho knih mě dokáže donutit přemýšlet o světě, ve kterém žiju, o svých postojích, předsudcích... Některé knihy potvrdily můj pohled na svět, zformulovaly to, co jsem měl na jazyku. Jiné knihy mě vyvedly z myšlenkových stereotypů a – občas i trochu proti mé vůli – mě donutily změnit na něco názor. Záměrně jsem si vybíral ke čtení takové knihy, u kterých jsem předpokládal, že by to mohly umět.

Dobré knihy jsou pro můj život důležité. Ale ještě mnohem důležitější jsou dobří lidé. No ano, tím trochu reaguji na Eicherikovu otázku, jestli je lepší číst anebo zažívat dobrodružství. Ale hlavně tím míním Knihu zvláštních nových věcí, tu, kterou stále píšeme s Hankou. Báječný rok se spoustou zvláštních (myšleno: nesamozřejmých) nových (myšleno: že se ještě neomrzely, pche, to ani náhodou!) radostí. A přirozené propojení čteného, psaného a žitého – to že si něco nedokážu představit, že se může stát, neznamená, že se to nemůže stát :-) Děkuju Ti, mé inspirativní, laskavé a trpělivé, reálné i literárně-korespondenční dvojče! :-)

Naias: To bude asi individuální. Pro jednoho putování po Japonsku nebo výšlap na Everest, pro druhého přespání na Lomnickém štítu nebo na starém strašidelném hradě, pro třetího - najít po patnácti pivech, prostřídaných s lihovinou, cestu domů.

Beriem ten hrad.

Byl jsem typický knihomol. Lidem, kteří sami nejsou knihomolové, musí připadat zvláštní, že je někdo ochoten neustále číst a číst, dovolit, aby život se vší svou krásou bez povšimnutí míjel kolem něj, připravit se o onu nádhernou souhru svalů a šlach. Určitě jim to připadá svým způsobem smutné či dokonce tragické a zamýšlejí se možná nad tím, co asi malé děti k takovému způsobu života může přinutit. Jenže život je přímo báječný, je-li člověk šťastný, vaše dny jsou zcela bezstarostné, jste-li šťastní, a souhra myšlenek a představivosti dalece předčí souhru svalů a šlach. Pokud to neznáte z vlastní zkušenosti, chtěl bych vám říct, že četba dobré knihy, při níž zapomenete na vše kromě prezentovaných slov a myšlenek, je pro některé lidi (jako například pro mne) stavem až neuvěřitelné blaženosti. Chci-li si v paměti vybavit chvíle klidu, vyrovnanosti a rozkoše, vzpomínam si, jak jsem za oněch líně se vlekoucích letních odpolední vysedával na židli opřené o zeď a s knihou v klíně jsem tiše obracel stránky. V určitých obdobích mého života snad existovaly vyšší vrcholy extáze, okamžiky obrovské úlevy a obrovského triumfu, nikdy však neexistovalo nic, co by se dalo porovnat s těmito chvílemi pokojného a vyrovnaného štěstí.
Isaac Asimov

Uživatel svůj příspěvek odstranil.

Marika: Zánik samoty Berhof. Četl. Já tuhle knihu nekriticky miluji, takže nejsem objektivní. :-)
A stejně nekriticky doporučuji od stejného autora knihu Adelheid. Ta je možná ještě lepší. :-) Obě dvě knihy jsou navíc velice dobře zfilmovány. :-)

Text příspěvku byl upraven 15.12.18 v 20:51

mirektrubak: Já jsem si říkal, koho tím Mirkem Hanka myslí. :-) A Ty si se tak nádherně prásknul. :-D

Asi budu muset tu konkrétní Balabánovu povídku dohledat a poslat vám ji, Hanko! :-)

Nejde v ní ani o sport, ani kulinářské umění, ale o umístění sebe na škále egoismu.

to Naias: Dobrodružství je libovolná interakce mezi subjekty, o nichž se třeba...píše v knihách, které čteme. A rozhodně to nejsou jen objevy cizích planet, ulovení bílého jednorožce, ale třeba vyjít ve dni, kdy je člověku nanic, aspoň na práh svého obydlí.

Text příspěvku byl upraven 15.12.18 v 20:32

Som si istá, že Eicherik svojou otázkou, či nie je lepšie prestať čítať a ísť zažiť dobrodružstvo, nemyslel ani lovenie jednorožcov ani premáhanie depresie. Otázka znie, o aké dobrodružstvo ide? Poznám ľudí, ktorí nečítajú, a žeby žili nejak extra vzrušujúco oproti čítajúcim, som si nevšimla.

Eicherik: A to já se zase prásknul rád - s radostí a pýchou :-))

mirektrubak: A tak to má být. :-) A jsem rád, že jsi se tu ukázal. :-)

Já jsem dneska (tedy vlastně už včera) odhodila veškeré povinnosti (a špatné svědomí) a vyrazila do našich krásných hor... ehm... tak teda kopců pokochat se na běžkách vší tou bílou a v prosinci už dlouhá léta nevídanou nádherou. A srdce pookřálo víc, než za celý rok dohromady. Je to asi svatokrádež, ale kam by se na dnešní odpoledne hrabala kniha.

Text příspěvku byl upraven 16.12.18 v 00:34

Eicherik, s tím dobrodružstvím jsi na správné cestě, páč to čtení se nemá moc přehánět - takže do příštího roku s předsevzetím odbočky směrem dobrodružnější život.

Přesnou bilanci raději dělat nebudu, letos jsem toho přečetla o hodně míň. Ale i tak jsem narazila na hodně knih, za které jsem vážně ráda a většinou jsem na ně přišla díky lidem na DK. Děkuju! :-)
A oproti loňsku jsem toho trošku víc zažila právě v tom reálu. Zkusila jsem nějaké nové aktivity, poznala nové lidi. Málokdo by to nazval dobrodružstvím, pro mě to ale je velká věc :-) Takže v součtu jsem celkem spokojená :-)

reader.007: To muselo být krásné. :-)

Dudu: Ano, všeho s mírou. :-)

denib: Tak to jsem moc rád. :-)

Plánujete si nějaké čtení na čas vánoční? Nemyslím tím na dny volna dané státem, ale na dobu, která má v sobě cosi magického. Loni jsem si naplánoval Mráz od Miniera. Nebyla to špatná volba. Kniha je to vynikající a ten mráz v knize korespondoval s mrazem za oknem. Letos ale plánuji něco v duchu hrdinského eposu, mytologie, ságy... Nejpravděpodobněji to budou Nibelungové a nebo něco podobného. :-)

Text příspěvku byl upraven 16.12.18 v 20:52

Spoustu nepřečtených knih mám doma. Jest-li ještě půjdu do knihovny, půjčím si Temnou hmotu a Dům U Tří borovic. Co budu ve skutečnosti číst (pokud vůbec) nechám na momentální chuti.

Eicherik ....máš pravdu....Mráz jako kniha je vynikající....horší je to se seriálem.....ale pokud tě zajímá co o knize Mráz napsal spisovatel Juraj Červenák : V mnohom lepšie ako kniha - scenáristi sa snažili, aby z tej bizarne prekombinovanej, neoriginálnej, nelogickej a miestami vyslovene hlúpej knihy urobili funkčný príbeh, takže pekne čarovali so vzťahmi postáv a dali tomu lepší tvar.....
.........bohužel i slavní dokážou vyplodit blábol............

encyklopedie: Budiž mu odpuštěno. :-D

R.E.M.: Já se ještě nenaučil, jak skloubit čtení knih z knihovny s těmi domácími. :-)

Na svátky mám nachystané Heřmánkové údolí.

Já si asi v tom čase vánočním zavzpomínám na Jacka Londona - a to konkrétně na jeho povídkovou knihu Mezi Zlatokopy. Tyhle příběhy ze zasněžených bílých plání, které London tak mazácky vylíčil, jsou pro mě asi tím nejlepším knižním dopingem o Vánocích.