Encyklopedie a jeho 100+1 scifi povídek .....


encyklopedie 13.09.2017 v 22:00:48

.....několikrát bylo založeno téma - Povídky - ale řekl bych, že všechny vyšuměly do nicoty....
Je to můj seznámek....nemusí se s ním souhlasit. Každý může mít jiný názor....

encyklopedie 13.09.2017 v 22:18:40

...za úplně nejlepší sci-fi povídku považuji povídku, kterou napsal John W. Campbell Jr. a jmenuje se Kdo je tam?
Vyšla v knize Hrůzný čas a v časopise Poutník č.3 pod názvem Věc.
Kdo je tam? je pozorohudná ukázka tématu kombinujícího řešení vědeckého problému a paranoidní hrůzy .....
Tato povídka byla třikrát zfilmována
Povídku jsem nechal načíst jako audio ..... a tohle se moc povedlo. Je to načtený klenot, umocněný hudbou z filmu .....

Text příspěvku byl upraven 13.09.2017 v 22:40:27

woodward 14.09.2017 v 07:42:50

Já mám jednu oblíbenou povídku od Asimova o tom, jak generálové mrkají na drát, když jim kdosi předvede chlapíka, kterej umí násobit a dělit bez kalkulačky. Mají pocit, že by to mohla být jejich tajná zbraň. Nevíte někdo jak se to jmenuje? Mně ta povídka připadá čím dál tím víc jasnozřivá...

woodward 14.09.2017 v 08:07:34

Děkuju mockrát! :)

V té povídce nějakej bafuňář prohlašuje: „Počítání bez počítače ... je prostě rozpor. Kulatý čtverec.“ Za jak dlouho myslíte, že se to může stát realitou?

woodward 14.09.2017 v 15:15:22

nejde o násobení z hlavy. jde o to, že papír a tužka jsou možná zastaralé nástroje, ale bylo by fakt škoda zapomenout, jak se s nima zachází.

tenax 14.09.2017 v 15:20:14

Sorry, pánové, pokud jsem správně pochopil záměr založení tohoto vlákna, chtěl se encyklopedie s námi podělit o svůj žebříček sci-fi povídek. Ovšem teď už to vypadá na další nepřehledné vlákno, kde se bude mluvit o všem možném, ale o těch povídkách se moc nedozvíme. A já se tak těšil...:-)

siena 14.09.2017 v 19:32:34

...ale já bych pokračovala...sice tuto literaturu nevyhledávám, ale ráda si o ní alespoň počtu:) Případné odbočky se dají přeskákat, někdy se člověk/uživatel prostě neudrží...:)

Text příspěvku byl upraven 14.09.2017 v 19:42:51

encyklopedie 14.09.2017 v 19:53:17

Další povídka je z období Zlatého věku scifi /tomu se budeme hodně věnovat/
Stanley G. Weinbaum (1902-1935)
Český čtenář má neuvěřitelné štěstí, že v roce 1992 vyšla v češtině povídková sbírka Odyssea na Marsu.
Nalezneme v ní vůbec první autorovu publikovanou povídku "Odysseia z Marsu", resp. "Odyssea na Marsu". V listopadu 1934 k ní přidal volné pokračování "Údolí snů". Autor v nich popisuje průzkum Marsu prováděný prvními pozemskými kosmonauty, kteří na Marsu přistáli. Je na místě dodat, že když v roce 1967 členové SFWA vybírali nejlepší krátké SF povídky vyšlé před rokem 1965 (tedy před rokem, za který byla poprvé udělována cena Nebula), umístila se "Odyssea na Marsu" na krásném druhém místě.

tenax 14.09.2017 v 19:55:19

encyklopedie - ani se nedivím, prostě další žvanírna, a čím méně k věci, tím více slovy. Jedině snad požádat moderátory o vymazání nepatřičných příspěvků. Ale už slyším ten řev, že je to cenzura, totalitní praktika apod...
Siena - jenže kdo to má skákat, za chvíli to bude X stránek a vyzobávat perly, to bych ty příspěvky stejně musel napřed číst.

encyklopedie 14.09.2017 v 20:07:39

tenaxi, nevadí mi cizí příspěvky, které se budou věnovat scifi povídce. Vím o povídkách hodně, ale ne vše. Rád si doplním svou encyklopedii......

encyklopedie 14.09.2017 v 20:12:36

John Wood Campbell, Jr.
Ještě se vrátím ke Campbellovi - česky vyšlé povídky patří do těch myšlenkově a literárně náročnějších. V povídce "Soumrak" (Campbellova vůbec první povídka publikovaná pod pseudonymem Don A. Stuart) se pozemský cestovatel v čase dostane do daleké budoucnosti, kdy se o všechno starají stroje a lidstvo zdegenerovalo, protože ztratilo hybnou sílu pokroku – zvědavost. V povídce "Noc", která je volným pokračováním povídky "Soumrak", se pozemský cestovatel dostane ještě dále, až na samý konec času, do "mrtvého světa v mrtvém vesmíru, kde i sám čas umíral", a kdy stroje nechaly lidstvo vyhynout, aby zabránily jeho pádu do barbarství.

"Soumrak" (Twilight; mag. Astounding, listopad 1934), in ant. Úžasné příběhy, AFSF 1992 a in ant. Síň slávy: nejlepší SF povídky 1929-1946, Baronet 2003
"Noc" (Night; mag. Astounding, říjen 1935), in ant. Těžká planeta, Triton 2002

Text příspěvku byl upraven 14.09.2017 v 20:13:39

encyklopedie 15.09.2017 v 10:41:29

.....ted trošku odbočíme, ale je to velmi podstatné.... jedná se totiž o jednoho z nejlepších... v dalším příspěvku se podíváme na ty jeho povídky...
van Vogt A.E.
Kanaďan nizozemského původu Alfred Elton van Vogt propadl pulpové SF již jako čtrnáctiletý mladík, když objevil Gernsbasckův Amazing Stories. Prakticky již od okamžiku, kdy se naučil číst, byl vášnivým čtenářem – ve svých desetil letech četl až dvě knihy denně. K vlastnímu psaní ho přivedla povídka Who Goes There? Johna W. Campbella, Jr. Ta se mu zalíbila natolik, že mu okamžitě poslal návrh na povídku vlastní. Jak napsal v jednom dopise, kdyby mu prý Campbell tehdy neodpověděl, asi by se spisovatelem nikdy nestal.

Dříve než van Vogt uspěl jako autor SF, stačil napsat řadu úspěšných románů spadajících svým námětem do červené knihovny. Od svých dvaceti čtyř let psal i rozhlasové hry. Celkem jich stvořil šest desítek. Ve dvaceti osmi letech se pak začal věnovat SF. Jeho vědecko-fantastickou prvotinu s názvem Vault of the Beast vydal Campbell až roku 1940, jeho první publikovanou povídkou se tak stal v létě roku 1939 Black Destroyer.
Jelikož van Vogta neodvedli za války do armády kvůli slabému zraku, mohl se záhy začít věnovat psaní na plný úvazek. Roku 1940 publikoval svůj první román Slan, který zároveň patří k jeho nejznámějším, spolu s World of Null-A.


Protagonisté příběhu World of Null-A vytvořili zvláštní nearistotelskou filozofii (odtud „Null-A“), která jim dává mimořádné schopnosti. Jeden z nich, Gilbert Gosseyn, obdařený záhadným způsobem dvěma mozky, je schopen se mžiknutím oka přemisťovat na vzdálenosti stovek světelných let, za různých okolností se převtěluje a je řízen záhadnou silou, po jejímž původu marně pátrá. Po roce 1942 začal Campbell kupovat většinu jeho povídek a van Vogt se tak stal jedním z kmenových přispěvatelů a spolu s Robertem A. Heinleinem i skutečným pilířem Astoundingu. Celkem mu zde v letech 1939 – 1947 vyšlo třicet pět povídek a románů. Všechna jeho nejslavnější díla vznikla právě v této době, což bylo patrně zapříčiněno skutečností, že A. E. van Vogt (podobně jako třeba E. E. Smith) svůj styl nikterak výrazněji neměnil. Ten po válce brzy zastaral a van Vogt tak poněkud ztratil na popularitě.


Van Vogt nejvíce proslul jako autor grandiózních kosmických oper s komplikovanými zápletkami a rychlým spádem děje. Jeho díla byla plná odolných protivníků, mimozemských příšer, superhrdinů, galaktických říší a časových paradoxů. Jeho próza byla drsná, ale přesvědčivá, komplikovaná i srozumitelná zároveň. Děj někdy svojí strukturou připomínal sen.
Během první dekády své SF tvorby van Vogt hojně přispíval i do doprovodného časopisu Unknown, kde z jeho tvorby nejvíce vynikl román The Book of Ptath. Pojednává o padlém bohu, který si v daleké budoucnosti musí vybojovat zpět svoji svrchovanost.
A. E. van Vogt byl jedním z nejslavnějších (i když ne nejlepších) autorů Zlatého věku SF. U nás je však větší část jeho díla poměrně neznámá, snad kromě románů Slan, Okřídlený muž a několika povídek. Po roce 1990 vycházely některé jeho povídky v časopise Ikarie.
Roku 1995 A. E. van Vogt získal titul Velmistra žánru science fiction.
Získané ceny
Canada's 1980 Aurora (nee Casper) for Lifetime Achievement;
1996 Grand Master Nebula; and one of 1996's inaugural writers inducted into the Science Fiction & Fantasy Hall of Fame. (The body of his work being created prior to the body of awards. )

encyklopedie 15.09.2017 v 10:45:20

kniha - není a je
Dobrodružství vesmírného ohaře
Alfred Elton Van Vogt
Přestože je uvedena na DK, a je to určitě nejlepší Vogtova kniha,u nás nikdy nevyšla......
Tedy nikdy nevyšla v nakladatelství AFSF / Asociace fanoušků science fiction/ jak je na DK uvedeno, ani v žádném jiném nakladatelství ....fanoušci scifi pod "sdružením" - ebookSF - vytvořili ebook této knihy, která v zahraničí vyšla v roce 1950 jako kompilace čtyř van Vogtových povídek pod názvem (The Voyage of the Space Beagle) , povídky u nás vyšly samostatně v časopisech Poutník.
povídky : Zorl v Poutník č. 5, 1992
Riimové v Poutník č. 7, 1992
Ixtl v Poutník č. 6, 1992
Anabis v Poutník č. 9, 1995
Kapitoly 7 a 8 byly napsány speciálně pro knižní vydání, aby vytvořily spojující část...

A tohle tedy doporučuje 11 z deseti encyklopedií ......

encyklopedie 15.09.2017 v 10:49:14

Ač dnes již působí dílo van A. E. van Vogta vyčpěle a zastarale, musí se k tomu také tak přistupovat...tohle čtení je pro fajnšmekry.
Zatímco totiž Asimov či Heinlein se ve svých raných dílech vydávali pouze do nejbližšího okolí Země a uvažování mimozemšťanů (pokud se v jejich dílech objevili) bylo srovnatelné s lidmi, hrdinové van Vogtových děl létají po celé galaxii, v níž se setkávají s inteligentními bytostmi chtějícími lidstvo zničit - Rullové ovládající telepatii (povídky „Druhé řešení“, „Rull“ a „Zvuk“), Yevdové ovládající světlo (povídky „Zelený les“ a „Zvuk“), upírští Dreeghové (povídky „Azyl“ nebo „Zástupná inteligence“) či naopak je ochránit - nadřazení Galaktikové (povídky „Azyl“ nebo „Zástupná inteligence“). Nezřídka se v dílech van Vogta setkáme s bestiemi z nejhorších nočních můr – tak Ixtl (viz stejnojmenná povídka) byl předobrazem Scottova Vetřelce, Anabis (viz stejnojmenná povídka) pak je plynná inteligentní bytost velká jako galaxie. Hrdinové van Vogtových děl leckdy disponují nadlidskými schopnostmi (Hanardy v povídce „Azyl“, Gosseyn v románě Svět non-A) často danými tím, že vyznávají zvláštní formy filosofie – v románě Svět non-A to je nearistotelovská logika, v příbězích o kosmické lodi Vesmírný ohař to je nexialismus. A připočteme-li k tomu ještě naprosto nepřehledné fyzikální výklady a vysvětlení některých jevů, není se co divit, že van Vogtova díla musila v dobách svého vzniku uchvátit každého milovníka science fiction

Pokud se někteří fanouškové chtějí seznámit s dílem van Vogta, doporučil bych jim dvě knihy vyšlé poměrně v nedávné době. Nakladatelství Epocha se naštěstí nespecializuje pouze na komerční trháky, ale přináší na knihkupecké pulty i knihy, jejichž prodejnost může být mírně řečeno diskutabilní. V roce 2006 tak vydalo van Vogtův zřejmě nejznámější román Isherské obchody se zbraněmi, a v roce 2007 vydalo povídkovou sbírku Netvor a jiní vetřelci, v níž vyšlo celkem 10 povídek publikovaných van Vogtem v letech 1940 – 1950.

Navíc pro skutečné fajnšmekry je román Isherské obchody se zbraněmi opatřen velice podrobným autorským medailónkem z pera Ondřeje Müllera, který skutečně stojí za přečtení.

encyklopedie 15.09.2017 v 18:17:41

....v tomto seznámku se nebudeme věnovat třeba Lowecraftovi, Howardovi ....
Ale dáme povídky jejich souputníků ... z horroru
Z díla Lovecraftova přítele Clarka Ashtona Smithe (1893-1961) vyšla v češtině jediná povídka, která je shodou okolností zajímavá i pro naše téma. Jedná se o povídku „Sklepení v Yoh-Vombis“, v níž Smith popisuje archeologický průzkum rozvalin starého marťanského města. V jeho sklepeních pozemští archeologové naleznou záhadné parazitické pijavice „udržující svůj zkázonosný život na rozežraných mozcích mrtvých“.

Vyšlo v antologii Hrůzný čas.

John Wyndham
Z raných děl britského autora Johna Wyndhama (1903-1969) sem lze zařadit dvě jeho invazní povídky, v nichž projevuje až nebývalý smysl pro humornou nadsázku – v podstatě v nich konfrontuje na straně jedné ohrožení z vesmíru a na straně druhé strnulost a nekompetentnost britských strážmistrů.

John WyndhamV povídce „Neviditelná stvůra“ je při havárii pozemské vesmírné lodě přilétající z Venuše zavlečena na anglický pokojný venkov lidskému oku neviditelná velmi žravá příšera, a v povídce „Meteorit“ popisuje Wyndham invazi půlcentimetrových mimozemšťanů.
Obě Wyndhamovy povídky vyšly ve sbírce Záludný vesmír Johna Wyndhama, Albatros 2003

A ještě bych vzpomenul další Wyndhamovu povídku Pomsta v zastoupení - vyšla v
Krypty a draci - Antologie hororových a fantasy povídek / a u této antologie se zastavíme příště, obsahuje pár hodně povedených povídek /

encyklopedie 15.09.2017 v 18:34:09

Krypty a draci - Antologie hororových a fantasy povídek

.......vyberu a doplním slíbené povídky

encyklopedie 15.09.2017 v 18:53:02

.....jsou spisovatelé scifi, se kterými se moc nesetkáváme.... přitom patří mezi velikány.
Jedním nejvýznamnějším z takovýchto autorů je Jack Williamson (1908-2006) – obdivuhodný autor, s nímž se z hlediska věhlasu a délky působení na science fiction scéně nemůže nikdo jiný rovnat.
......z díla tohoto velikána jsou v češtině dostupné pouze dva romány a v časopisech či antologiích beznadějně rozptýlených sedm povídek.
Asi nejkvalitnější je povídka Se založenýma rukama
Povídka vyšla v antologii Roboti a androidi /pod názvem S rukama v klíně/

Z dalších povídek bych vzpomenul dvě -
povídka "Kosmický expres" je nepodstatnou hříčkou o jednom podivném výletu na Venuši, a povídka "Děti Slunce" dle mého názoru jednou z nejzajímavějších povídek, které kdy byly v historii science fiction napsány

Text příspěvku byl upraven 15.09.2017 v 18:54:25

encyklopedie 15.09.2017 v 22:13:24

....vrátíme se ke Zlatému věku scifi
Povídku asi každý zná - Chrudošiví jsou borolové - co dodat .... v roce 2012 byla anketa Locus Poll Award – Nejlepší noveleta 20. století .....tahle povídka se umístila na 28.místě ......... a to je nesmírný úspěch z těch tisíců a tisíců povídek....
Povídku napsala Catherine Lucille Moore.
byla americká spisovatelka sci-fi a fantasy. Byla jednou z prvních žen, které psaly v tomto žánru a vydláždila cestu pro mnoho dalších ženských spisovatelů. Narodila se 24. ledna 1911 v Indiana­polis, Indiana. Jako dítě byla chronicky nemocná a strávila většinu svého času čtením fantastické literatury. Během „Velké krize“ šla pracovat jako sekretářka ke společnosti Fletcher Trust v Indianapolis. Její první povídky se objevily v roce 1930, včetně dvou významných sérií ve Weird Tales. Jedna série se týká tuláka a dobrodruha, Northwesta Smithe a jeho putování Sluneční soustavou , druhá je krátká fantasy série o Jirel z Joiry (jedna z prvních ženských protagonistů žánru Meč a magie.) Nejslavnější z příběhů Northwesta Smithe je " Shambleau "...

Já za lepší než Chrudošiví považuji povídku Dvouruký stroj - zapomenutý klenot americké science fiction. povídka vyšla v antologii Henry Kuttnera Past v čase.

......tady je však spor ....C.L.Moore byla manželka H.Kuttnera ..... a nějak se přesně neví co napsala sama, co ve spojení s manželem.....i když společné věci asi jsou pod pseudonymem Lewis Padgett.....
poprve byla zveřejněna povídka „Chrudošiví jsou borolové“ (Mimsy Were the Borogoves; v magazínu Astounding, únor 1943) pod společným pseudonymem Lewis Padgett............

Text příspěvku byl upraven 16.09.2017 v 09:05:39

encyklopedie 15.09.2017 v 23:10:23

Henry Kuttner - báječný povídkář
Vždyť s Henry Kuttnerem (1915-1958) se český čtenář mohl poprvé setkat už v šedesátých letech minulého století - v roce 1962 v dnes již kultovní Hoffmeisterově antologii Labyrint vyšla povídka „Chrudošiví jsou borolové“, a aby tomu nebylo málo, tak v roce 1967 v rovněž kultovní Korbařově hororové antologii Tichá hrůza vychází další Kuttnerova špičková povídka z roku 1946 „Byl to démon“. A v 80. letech se do české kotliny dostává alespoň v jedné povídce „Trable s elektrárnou“ mutantní povedená rodinka Hogbenů.
Co povídka to perla...
Z Kuttnerovy tvorby z roku 1938 má český čtenář k dispozici několik fantasy povídek psaných ve stylu meč a magie, jejichž hrdinou je Elak – princ z Atlantidy. Kuttner celkem s tímto hrdinou napsal 4 povídky (z toho 3 vyšly v roce 1938 a jedna v roce 1941), které se souborného knižního vydání dočkaly až v roce 1985, a nakladatelství Laser-books toto knižní vydání českému čtenáři pod názvem Elak z Atlantidy přineslo v roce 2009.
Tedy závěrečné doporučení ohledně Kuttnera – není nezbytné po jeho skvostech pátrat v antologiích či časopisech, protože český čtenář má k dispozici celkem dvě povídkové sbírky, a to Čarovný svět Henry Kuttnera (Albatros 2001) a Past v čase (Epocha 2008), a mimo to ještě zmiňovaný povídkový cyklus Elak z Atlantidy (Laser-books 2009). Pokud na kteroukoliv z těchto knih padnete, určitě si je přečtěte a nebudete zklamáni.

A malá třešnička na závěr – nakladatelství Laser-books vydalo Kuttnerovu povídkovou sbírku Roboti nemají ocas (Robots Have No Tails) z roku 1952 obsahující komplet všech 5 příběhů o opilém vynálezci Gallegherovi.

Text příspěvku byl upraven 16.09.2017 v 08:50:27

encyklopedie 16.09.2017 v 08:59:28

Dalším autorem, slavným již před nástupem Zlatého věku, který po jeho nástupu nezapadl, je William F. Jenkins (1896-1975), známý fanouškům dobré science fiction spíše pod přezdívkou Murray Leinster.
Svoji první povídku The Runaway Skyscraper publikoval již v roce 1919. Velice dobře se dokázal přizpůsobit novým podmínkám a požadavkům kladeným na moderní science fiction, o čemž ostatně svědčí skutečnost, že jeho noveleta „Průzkumný tým“ z roku 1956 byla oceněna Hugem.
Rád bych ještě upozornil na dvě Leinsterovy velmi významné povídky z roku 1945.
Zejména to je ale povídka „První kontakt“, která v naprosto krystalické podobě představuje jeden ze základních atributů science fiction Zlatého věku – v rukou malé skupiny lidí (či dokonce jednoho člověka, jako tomu je v Brownově povídce „Aréna“ – viz příště) leží osud Země, galaxie, někdy i celého vesmíru.
První kontakt, spolu s nádhernou povídku Ivana Jefremova „Cor serpentis“ patří k absolutní špičce zobrazující setkání dvou naprosto odlišných civilizací....
//o Jefremovovi bude také řeč//

Povídka První kontakt vyšla v "Síň slávy: Nejlepší SF povídky všech dob 1929 - 1946"

Text příspěvku byl upraven 16.09.2017 v 10:03:22

encyklopedie 16.09.2017 v 09:41:42

Fredric Brown (1906-1972) byl jedním z největších humoristů science fiction minulého století. Své první povídky začal publikovat v roce 1940, svůj první román mu vyšel v roce 1949.
Nejvýznačhějším pro vývoj žánru je Brownova povídka z roku 1944 „Aréna“. Za oběžnou dráhou Pluta se schyluje k obrovské bitvě – na straně jedné deset tisíc pozemských lodí s půl milionem vojáků, a na straně druhé obrovská flotila Cizáků chtějících dobít Sluneční soustavu. V tom do této začínající bitvy zasáhne mocná entita, která nahradí válku civilizací soubojem dvou jejich představitelů. Náhodně vybraní Pozemšťan a Cizák jsou touto entitou přeneseni na opuštěnou planet a tam se střetnou v souboji, v němž nezvítězí pouze síla, ale i vytrvalost a inteligence. Vítězství v tomto souboji dvou jedinců bude automaticky znamenat vítězství jeho rasy.

V této Brownově povídce je k naprosté dokonalosti doveden jeden ze základních kánonů Zlatého věku – do rukou jedince je vložen osud celé civilizace.

Povídka Aréna vyšla v antologii Síň slávy: nejlepší SF povídky 1929-1946, Baronet 2003

Text příspěvku byl upraven 16.09.2017 v 09:59:39

encyklopedie 16.09.2017 v 11:21:58

Alfred Bester (1913-1987) byl vynikající a osobitý povídkář, ovšem ne každému jeho nedějové a přemýšlivé povídky vyhovují. Svá první dílka začal publikovat v roce 1939 zpočátku v méně významných magazínech (Thrilling Wonder Stories, Startling Stories, Astonishing), v červnu 1941 však s povídkou The Probable Man proniká do v té době nejprestižnějšího magazínu, jímž byl Astounding.
Během své první literární etapy zahrnující období od dubna 1939 do srpna 1942 (pak se odmlčuje a znovu počíná publikovat až v roce 1950) vydal celkem 14 povídek, z nichž bohužel v češtině je dostupná pouze jediná z nich, a to „Adam, ale žádná Eva“, která vyšla již více než před pětadvaceti lety v periodiku Světová literatura . Bester v této povídce vypráví příběh muže, který zapříčinil zánik veškerého života na Zemi, a jako poslední přeživší člověk se potácí po ruinách sterilní Země a hledá Evu, s níž by dal vzniknout novému životu. Žádnou však nenachází, ovšem příroda si umí pomoci i tak.

Isaac Asimov si povídky „Adam, ale žádná Eva“ vysoce cenil. Ve své autobiografii Já, Asimov uvádí, že dle jeho soudu tato Besterova povídka, která vyšla v témže čísle Astoundingu jako Asimovův „Soumrak“ , byla daleko lepší a daleko propracovanější než cokoliv, co do té doby Asimov napsal.

Text příspěvku byl upraven 16.09.2017 v 11:23:51

encyklopedie 16.09.2017 v 15:46:00

Chceme-li si představit hard SF Zlatého věku ve své nejryzejší podobě, pak to byla hard SF psaná Halem Clementem.
Hall Clement /Harry Clement Stubbs/ - vyšel v češtině pouze jeden (byť jeho nejznámější) román a čtyři povídky po různých antologiích.
V Clementově tvorbě lze dohledat dvě jeho oblíbená témata...
Prvním z nich je technický problém, na jehož vyřešení záleží život hlavních hrdinů – typickým příkladem povídek zařaditelných do tohoto okruhu je na Měsíci se odehrávající povídka „Mít tak s sebou prachovku“ nebo „Horká planeta“ , která se pro změnu odehrává na Merkuru.
Druhým tématem Clementa velmi zajímajícím je téma inteligentního života, který Clement umísťuje do nejrůznějšího exotického a nehostinného prostředí. To je příklad jeho v češtině jediného vyšlého románu Těžká expedice , který se odehrává na planetě Mesklin.
Pro naše téma počátků Zlatého věku je zajímavá Clementova vůbec první publikovaná povídka „Důkaz“, která jakoby předznamenává zájem autora o popis života v co nejméně pravděpodobném prostředí – ono totiž umístit inteligentní život do nitra Slunce muselo v té době představovat velkou odvahu a představivost.
Nádherná povídka "Mít tak s sebou prachovku" vyšla v antologii Těžká planeta, Mladá fronta 1979 a Triton 2002

encyklopedie 16.09.2017 v 15:56:48

Jméno amerického spisovatele Rosse Rocklynna (jedná se o pseudonym, jeho skutečné jméno bylo Ross Louis Rocklin a žil v letech 1913-1988) pravděpodobně českému čtenáři již vůbec nic neřekne – mimo jiné i proto, že z jeho povídkové tvorby (romány nikdy nepsal) tomuto autorovi v češtině vyšly pouze dvě povídky. Jedna je z roku 1950, a druhá, která je pro naše téma zajímavá, pochází z roku 1938.
V červnovém čísle Astoundingu v roce 1936 vychází Rocklynnovi povídka At the Center of Gravity, v níž poprvé přivádí na scénu dosti svéráznou dvojici hrdinů prožívajících dobrodružství ve vesmíru: jde o zločince (ovšem gentlemanského) Edwarda Deverela, a poručíka Meziplanetárních policejních jednotek Johna Colbieho, který Deverela pronásleduje. A právě při tomto pronásledování se oba společně dostávají do různých šlamastyk, z nichž se mohou dostat pouze tak, že rezignují na své předem dané role kočky a myši, a začnou spolupracovat.
Prvé takové dobrodružství prožívají na asteroidu Vulkán poblíže Slunce, druhé pak na Jupiteru v povídce z roku 1937 Jupiter Trap.

V pořadí třetí a poslední povídka tohoto cyklu "Dva muži a zrcadlo" z roku 1938 je dostupná i českému čtenáři. Odehrává se na bludné planetě nazvané Kyklop, která náhodně zavítá do Sluneční soustavy a v gravitačním polic Slunce se zachytí kdesi za Jupiterem. A právě na této planetě se Deverel ukryje před Colbiem. Na planetě je ovšem zvláštní umělý výtvor – obrovské konkávní (= ve tvaru misky) zrcadlo o průměru 1. 000 mil a s hloubkou 300 mil, jehož povrch je velmi hladký. Samozřejmě oba hrdinové tento výtvor zkoumají, nešťastnou náhodou přepadnou přes jeho hranu, a tím započne jejich šílený skluz na druhou stranu zrcadla. Tření je sice minimální, nicméně přesto nějaké je, a to je zbrzdí na opačné straně zrcadla natolik, že jeho hrany nedosáhnou, a začnou klouzat zpět.

Vypadá to, že pro oba hrdiny není z miskového zrcadla úniku a je jim souzeno v něm nekonečně dlouho klouzat sem a tam. Každá zapeklitá situace však má řešení ..........
Povídka je naprosto vzorová....
Vyšla v Ikarie č. 11/1994

Text příspěvku byl upraven 16.09.2017 v 15:57:00

Vložit příspěvek