Čtení na pokračování 2 (neboli level 1)
Herdek filek, romantika není moje silná parketa a strejdu Googla používat nechci, takže to musím nechat na někom jiném :)
Tak tady se absolutně nechytám, ač duší věčný rumantik, tenhle druh četby jsem úmyslně opomíjel.
Ještě poznámka k ptáku hranostaji - existuje na Novém Zélandě tvor zvaný hranostaj pižmový, Mustela Erminea Muskynae, který je podoben poletuchám a jehož způsob života je spíše ptačí, staví si hnízda v korunách stromů. Domorodí Maorové jej loví do sítí kvůli jeho pižmové žláze s výraznými afrodiziakálními účinky. Blíže by tento druh, jakéhosi ptáko-savce, ale predátora, mohl popsat přítel HTO, známý toť přírodovědec - amateur.
Text příspěvku byl upraven 26.07.13 v 23:41
Jé, myslím, že už vím - to je ta kniha, kde jsou na obálce ty strohé věže newyorských mrakodrapů a nad nimi se "vznáší" unylý obličej hrdinky krásné jak z ruského románu . :-)
Myslím, že to tak bude, ale raději se zeptám - je to Tatiana a Alexander?
Koka má pravdu :-) Opravdu je to Taťána a Alexander. Tímto jí tedy předávám štafetu :-D
I když vánoční svátky jsou ještě daleko, nabízím úryvek o tom, jaké starosti může mít jedna velká soudržná rodina s výběrem dárků:
"Deset minut na to mu sdělila sekretářka, že na telefonu je Connie a chce s ním mluvit. Hagen vzdychl. Jako mladá dívka bývala Connie milá, ale jako vdaná žena je otravná. Pořád si stěžuje na manžela. Neustále jezdí na dva až tři dny domů za matkou. A z Carla se začíná klubat lump. Zabezpečili ho pěkným malým podničkem a on ho vede od desíti k pěti. Navíc pije, běhá za ženskými a občas ztluče manželku. Rodině se s tím Connie nesvěřila, ale Hagenovi to řekla. Jakou novou pohromu mu asi teď chce oznámit, podivil se Hagen. Zdálo se však, že Vánoce jí náladu povznesly. Jen se chtěla zeptat Hagena, co by si její otec opravdu přál dostat k Vánocům. A co Sony a Fred a Mike? Co daruje matce, to už ví. Hagen navrhl několik věcí, ale Connie je všechny zavrhla jako hloupé. Nakonec zavěsila."
Text příspěvku byl upraven 27.07.13 v 14:36
Koka - tohle jsi opravdu zjednodušila. S přihlédnutím ke spoustě jmen by ji měl poznat prakticky každý z více jak 1300 čtenářů a určitě minimálně tolik vidělo filmovou verzi. Starému Máriovi se vskutku povedla.
Ano, zjednodušila jsem to, ve snaze přitáhnout do hry i méně ostřílené nebo více ostýchavé čtenáře, kteří nechtějí odpovídat, jen aby nedejbůh nenapsali nesprávnou odpověď. Nepovedlo se.
Tak tedy Mario Puzo: Kmotr / Krstný otec.
HTO, prosím o další hezkou hádanku.
Vynechávám třetí slovo, to by bylo úplně jasné.
„Říkejte mi ******. Před několika lety — nezáleží na tom, kdy to přesně bylo — měl jsem v peněžence sotva pár grošů a nic zvláštního mě nepoutalo k pevnině; napadlo mi tedy, že bych mohl na moře, trochu se zas podívat na tu vodní část světa. Dělávám to tak, chci-li zahnat omrzelost a upravit si krevní oběh. Kdykoli zpozoruji, že se začínám tvářit zatrpkle, kdykoli má duše prožívá svůj teskně mživý listopad, kdykoli si všimnu, že se nevědomky zastavuji před obchody s rakvemi a kráčím v poslední řadě každého pohřebního průvodu, který potkám, ale zejména kdykoli těžkomyslnost nabude nade mnou takové moci, že musím volat na pomoc všecky své mravní zásady, abych záměrně nešel na ulici a soustavně lidem nesrážel klobouky z hlavy — tehdy vím, že je svrchovaný čas, abych se co nejrychleji dostal na moře. Nahrazuje mi to kulku z revolveru. Kato s filosofickou okázalostí nalehl na meč; já prostě odcházím na lod. Není na tom nic překvapujícího. Téměř všichni lidé v podobném stavu, kdyby si to jen uvědomili, dříve nebo později zatouží po moři bezmála stejně jako já.“
"Říkejte mi Izmael."
Je to Bílá velryba. Díky za připomenutí, jedna z knih, které mám jen prolistované, nevím ani, proč, když mě tak láká. Ale teď už si ji prostě budu muset přečíst celou, když jsem ji vytáhla na světlo ze svého zmateného elektronického archivu. :-)
Ta ukázka je od "...Dělávám to tak..............." naprosto skvělá. Stejně jako celá kniha, i když místy obtížněji čitelná. A hlavně jsem si díky jí uvědomil, že ji fyzicky nemám a že se (opět díky zase odpovědi Dell) po ní budu muset někde na netu poohlédnout.
Právě ta ukázka mě přiměla knihu vylovit a teď už mě to nenechá v klidu, dokud ji nepřečtu.
Tak myslím, že můžu dál, že? :-)
A zůstanu doma, bude to snadné, stačí doplnit konec.
"... a jindy zase jsem hádal, že host si dá čaj a chleba s máslem, a pan vrchní tvrdil, že si objedná pražskou šunku s okurkou a sklenici plzeňského piva, a taky ano, jen jsem přijal objednávku, tak jsem se otočil, a pan vrchní, když mne viděl, jak jdu, tak se na mne podíval, zvedl okénko a místo mne volal do kuchyně... pražskou šunku..., a když jsem došel, dodal do kuchyně... a okurku navíc! A já jsem byl šťasten, že se takhle mohu učit, sice jsem všechny tuzéry takhle utratil, protože jak jsme mohli, tak jsme se sázeli a vždycky jsem prohrál, ale vždycky jsem se zeptal, jak to tak, pane vrchní, všechno víte? A on ukládal dvě dvacetikoruny do tašky a říkal, ..."
Hrabal - Obsluhoval jsem anglického krále.
Nějak mě to moc nechytlo (nejspíše kvůli stylu), nedočetl jsem, ale k této časti jsem se dostal.
Tak na začátek dávám lehkou ukázku:
"Časně z rána přišel k raketové základně a přes drátěný plot křičel na muže v uniformách, že chce letět na Mars. Řekl jim, že platí daně, že se jmenuje Pritchard a že má právo letět na Mars. Cožpak se nenarodil přímo tady v Ohiu? Cožpak není řádný občan? Tak proč by na Mars nemohl letět on? Zahrozil jim pěstmi a řekl jim, že chce ze Země pryč; každý, kdo má aspoň špetku rozumu, chce ze Země pryč."
Text příspěvku byl upraven 27.07.13 v 18:06
„Teprve z rozhovoru, který jsme spolu cestou vedli, vyšlo najevo, že je zřízencem zoologické zahrady, a Markus Aurelius že je lev.
Jsem rozhodně aspoň průměrně statečný muž, ale dovedete si představit, jak mi bylo. Nerad na to vzpomínám. Nakonec to dopadlo dobře. Zřízencům zoologické zahrady se totiž podařilo lva chytit, když usnul unaven marnými útoky na motorový vůz elektrické trati čislo 12. Mého zásahu nebylo tedy potřebí, ale správce zoologické zahrady přes to vřelými slovy ocenil ochotu, s kterou jsem přispěchal na pomoc ohroženému obyvatelstvu města Prahy, a projevil potěšující míněni, že snad příště mi bude dopřáno uchopit některého z dravců vlastníma rukama za uši. Snad si myslil, že po tom bůhvíjak toužím.“
Mohu to, prosím, ponechat na RADOST? Uhodla to stejně jako já.
RADOSTI, prosím, vzala bys to?
Koka, děkuji za nabídku. Sice si to nezasloužím, ale pokusím se:
"Ano, jsou jakžtakž vzdělaní; ale tím jsou ještě omezenější, neboť si osvojili z lidské civilizace jen to, co v ní je průměrné a užitkové, mechanické a opakovatelné. Stojí po boku lidstva jako fámulus Wagner po boku Faustově; učí se z týchž knih jako lidský Faust, jenom s tím rozdílem, že jim to stačí a že v nich nehlodá pochybnost."
Jé, tahle kniha už byla i v druhém klubu. Dostal jsem z ní chuť pořídit si terária se žábami (což říkám jako poděkování, aby nevznikla mýlka).
Omlouvám se, nemám přehled o jiných hádankách. Terárium se hodí, ale pozor pozor na ty následky! Vlastním takové krásné a zvláštní vydání té knihy z roku 1965. Nádhera obsahově i graficky.
Omluv netřeba! To byla jen mimochodná poznámka (mimochodná jako žirafa). Právě toto vydání si liboval nightlybird, že získalo 1.cenu za ilustrace a polygrafickou úpravu v národní soutěži pro Mezinárodní výstavu knižního umění v Lipsku 1965.
Vložit příspěvek