... a tohle jste věděli?

Toto vlákno je určeno všem, kteří si občas něco zajímavého vypíší z knížky. Účelem je, zde shromáždit na jednom místě, co nejvíce takovýchto výpisků. Čím širší záběr, tím lépe.
(Slovo „všem“ je zde myšleno velmi široce a zahrnuje všechny rasy bytostí popsaných ve Stopařově průvodci po Galaxii. Pouze propagátoři Vogonské poezie budou mírně diskriminováni.)
Desatero pravidel:
1. Nemáš-li co říci, nevkládej.
2. Pokud tě cokoliv zaujalo, poděl se s námi.
3. Vkládej jen z knih, ostatní tištěná media vynech.
4. Je - li znám autor, vždy ho uveď.
5. Máš-li k příspěvku co doplnit, neváhej a doplň.
6. Nesouhlasíš -li s příspěvkem, haň jen text, nikdy vkladatele.
7. Nesoutěž! Žádné palce zde nedostaneš a nikdo nebude počítat, kolik jsi toho vložil.
8. Nepoměřuj se! Účelem je kolektivní moudrost, ne hledání nejchytřejšího.
9. Nekritizuj míru zajímavosti daného příspěvku. To co se může zdát nezajímavé pro tebe, může zajímat desítky jiných.
10. Ne vše co je psáno, je i dáno. Neboj se pochybovat a ozvat se.

Nejstarší známá mírová smlouva (1264 př. n. l.)
Ramesse II. uzavřel s chetitským králem Chattušilišem III. mírovou a spojeneckou smlouvu. V ní se zřekli použití zbraní vůči sobě, slíbili si pomoc v případě vnějšího napadení i vnitřních nepokojů a dohodli se na vydávání zběhů a politických uprchlíků. Dohodli si pevné společné hranice. Tato smlouva nebyla ani jednou stranou nikdy porušena!
(Břetislav Vachala - Staří Egypťané)

VZNIK NÁZVU MĚSTA FLORENCIE / FIORENZA (v překladu znamená Kvetoucí)
Název vznikl snad podle pravidelných jarních slavností k poctě bohyně Flory (Ludi Florales), během nichž byla kolonie založena. Humanističtí autoři se raději přikláněli k názoru, že jejich městu dali název louky plné kvetoucích lilií. Těch lilií, které vešly i do znaku Florencie, a vyražené na zlatých mincích - florenech se staly symbolem ekonomické síly a moci toskánské republiky.
(V. Vlnas, P. Přibyl, T. Hladík - Florencie. Město umělců, velmožů, světců a tyranů)

Text příspěvku byl upraven 11.09.13 v 17:41

...Lady Sieno děkuji - tohle je přesně ten druh příspěvku, pro který jsem toto vlákno zakládal...o Florencii jsem to nevěděl a jsem rád, že teď to vím :-) ... a taky si to hned přepíši do své kartotéky ... jen houšť takových příspěvků....

Původ slova "triviální".
Slovo "trivia", drobnosti či všední záležitosti, je odvozeno ze dvou latinských slov - "tri" a "via": tři cesty. Kdekoli se ve starověkém světě setkaly tři cesty, tam vznikl trh, a proto se komunikace stýkaly především u tržišť a vodních zdrojů. Slovo "trivia" (triviálnost) tedy znamená "klepy", které člověk zaslechl na křižovatce. Avšak nebyly to jenom klepy, ale i veškeré objevy, vědomosti, technologie a kultura té doby.
(R. A. Caras - Zvířata, které změnila člověka)

Text příspěvku byl upraven 10.09.13 v 21:59

(Opět se ukázalo, jak je současný svět podivně nastaven - jsme již předem nachystáni, že nás každý pohaní, nebo nám přinejmenším řekne, že to děláme blbě, že když přijde pochvala, cítíme v tom osten ironie. Tak i Lady Siena nabyla dojmu, že si z ní asi utahuji. Opak je pravdou, jsem velmi rád, že se zapojila - a to velice zajímavým příspěvkem - a doufám v zapojení i ostatních :-D)

KNIHA, KTEROU URČITĚ NIKDY NEUVIDÍM
Po staletí ležela bez povšimnutí v koutě zaprášené knihovny, jediný existující exemplář rukopisu františkánského mnicha Lucy Pacioliho. Matematik Pacioli napsal knihu s názvem „De ludo scacchorum“ kolem roku 1500. Jde o jakýsi soubor hádanek a her, na osmačtyřiceti stranách rukopisu jsou podrobné nákresy šachových partií, které znázorňují Pacioliho různé varianty řešení vedoucí k matu během několika tahů.
A co je na tom zajímavé? Možnost autora kreseb....
Nákresy šachové hry, jejichž autorem není nikdo jiný než všestranný renesanční umělec Leonardo da Vinci.
Ale to vše se musí ještě dokázat!
Pečlivost, s jakou byly diagramy namalovány, proporce jednotlivých figurek, odpovídají pravidlům zlatého řezu, který fascinoval Leonarda da Vinciho. Symbol, který autor nákresů použil pro královnu, se objevuje také v návrhu fontány v takzvaném Kodexu Atlanticus, který je připisován da Vincimu. Navíc je prokazatelné, že Pacioli a da Vinci kolem roku 1500, kdy rukopis „De ludo scacchorum“ vznikl, společně pracovali na některých dílech.
Leonardo da Vinci se Paciolim setkal za svého pobytu v Miláně na dvoře vévody Ludovica Sforzy. Když v roce 1499 Milán obsadili Francouzi, uprchli společně do Mantovy, kde se uchýlili pod ochranu markýzy Isabelly d'Este, která byla velikou milovnicí šachů. Kniha „De ludo scacchorum“ byla dárkem pro ni a jejího manžela. Je známo, že Leonardo da Vinci, jenž za svého pobytu markýzu také portrétoval, šachům rozuměl a v mnohých jeho dílech se objevuje šachová terminologie.
Pacioliho rukopis byl ztracen až do minulého roku, kdy byl nalezen v soukromé knihovně v Gorizii, městečku ležícím na severovýchodě Itálie.

(díky za zajímavý příspěvek M. bibliothécaire...jen prosím ještě vlož zdroj...zdá se, že nejde o citaci, tak prosím napiš "více na xxxx"...a doufám, že pravidelně něco přihodíš...)

Text příspěvku byl upraven 12.09.13 v 07:55

V knize Petra Hoega Cit slečny Smilly pro sníh mě při čtení, už před léty, pobavila nebo spíše zarazila tato pasáž:

" Zbavit se v Dánsku ilegálního nákladu, to je peklo. Celá země je samá kontrola, že jo, jen se přiblížíš k přístavu, už máš na krku policii a správu přístavu a celní úřady, a chtějí vědět odkud jedeš, a kam jedeš, a čí je to loď. A v Dánsku nikoho nepodplatíš, všechno to jsou úředníci a nevezmou si ani sklenici minerálky."

Brala jsem to jako velikou literární nadsázku, zvláště tu naprostou a pro nás
nesamozřejmou neúplatnost státních úředníků.

Že však na tom něco bude, a že citovný úryvek z knihy nepatří do sci-fi, mi napověděla před pár dny zveřejněná "Zpráva o štěstí ve světe", kterou pro OSN zpracovala Columbijská univerzita (N.Y.C, USA). Zpráva tvrdí, že právě Dánsko je "nejšťastnější zemí na světe".
Podle autorů studie ovlivňují pocit štěstí v dané zemi z největší části faktory jako hrubý domácí produkt na obyvatele, délka života, korupce, svoboda se rozhodovat, štědrost spoluobčanů a existence někoho blízkého, o koho je možné se opřít. Zpráva také zdůrazňuje, že i když většina nejšťastnějších zemí patří také k nejbohatším, samotný příjem není tak důležitým faktorem štěstí jako osobní svoboda a podpora společnosti.

(děkuji, Má paní...nejen že je to zajímavé, ale navíc je to ještě dáno do souvislostí ...těším se na další příspěvek)

Siena mě inspirovala tou Florencií, tady je kousek o tamních učencích, přátelích Cosima Medicejského, Otce vlasti, včetně vynálezců dvou nejrozšířenějších druhů písma:

Niccolò Niccoli by se jistě stal autorem mnoha výtečných knih, kdyby byl býval schopen napsat odstavec, s nímž by byl spokojen – takto alespoň shromáždil překrásnou sbírku knih jiných autorů a stal se vynálezcem kursivy, a přátelil se mimo jiné i s Poggiem Bracciolinim, jenž je pro změnu autorem latinky: tento skvělý učenec se při opisování epitafů raději díval na krásné přihlížející panny než na „dlouhorohé buvoly“. Niccolò Niccoli psal nejrychleji ve Florencii. Z jeho kroužku nutno jmenovat ještě Leonarda Bruniho, před jehož velkolepou postavou jednou „padl na kolena i vyslanec španělského krále“, brilantního filologa mnicha Ambrogia Traversariho, který se kvůli Cosimovi přemohl a z Diogena Laertského nevynechal při překladu ani lechtivá místa, a Carla Marsupiniho, který znal citát z každého klasika.

Christopher Hibbert, Vzestup a pád rodu Medici, NLN 1997. Doporučuju všemi deseti!

(jsem rád, že jsi se připojil Barde a děkuji ... doslova záplava informací...už se nám to rozjíždí)

To já rád. Jak říkají Angličané, já jsem důl na neužitečné informace. Sice nesouhlasím s tím „neužitečné“, ale na druhou stranu jsem rád, že mám něco společného se sirem Michaelem Cainem.

Lvi na Pražském hradě
Na Pražském hradě byli chováni lvi jako symbol moci českých králů. V roce 1280 upomínají benátčané krále Václava II. aby zaplatil za lvy, které si objednala královna matka Kunhůta. Také na dvoře Karla IV. byli, mimo jiných šelem, chováni lvi; tehdy vznikla zvláštní funkce tak zvaného "levmistra" (Custos leonum).
(Jiří Volf, Jiří Felix - Ještě žijí . . .)

...tady mě trochu nesedí to datum...roku 1280 bylo Václavovi II devět let...vlády se však ujal až ve dvanácti...i když nárok na trůn měl již od sedmi let...jestli ho tedy v Benátkách už v devíti vnímali jako právoplatného krále?

Text příspěvku byl upraven 12.09.13 v 21:59

Šlechtění plodin
Velikost hrachu se lidskou selekcí vůči divokému hrachu zdesetinásobila. Zpočátku bez jakéhokoliv šlechtění, pouhým preferováním větších plodů při sklizni a jejich následný výsev. Nejstarší kukuřičné klasy jsou dlouhé sotva jeden a půl centimetru, ale indiánští zemědělci v Mexiku již kolem roku 1500 př.n.l. vyšlechtili klasy patnácticentimetrové. Klasy některých moderních odrůd mají až 45 cm.
(Jared Diamond - Osudy lidských společností)

Venezia - Benátky
Jméno Venezia má původ snad u ilyrských kmenů Venetů (řecky Henetoi), žijících v oblasti laguny. Podle jiné verze se uprchlíci z pevniny, kteří se po invazi Hunů (452) a Langobardů (568) ukryli na nespočetných ostrovech v ústí řeky Brenty, zdravili slovy Veni etiam ve smyslu "Já jsem také (odtamtud) přišel." Z toho údajně vzniklo pojmenování Venezia.

Název Benátky je českou domácí podobou místního jména Venetia (dnes Venezia) a do češtiny byl přejat prostřednictvím slovinského Benetke. Toto pojmenování nabylo v češtině významu mokrého, bažinatého místa při vodě. V písemné podobě se u nás objevuje poprvé v roce 1259 jako jméno osady na levém břehu Jizery in Benatek. Změna "V" na "B" v místních názvech není ojedinělá, viz například Verona - Beroun.

Benátská republika se nazývala plným jménem Serenissima Repubblica di Venezia (Nejjasnější republika Benátská) nebo také Serenissima Republica di San Marco.

[Václav Fiala - Benátky. Literární toulky městem umělců, hudby a karnevalu]

... tisíceré díky za rozhojnění tohoto vlákna Lady Sieno :-) .... trochu jsem to tu zanedbával a proto reaguji se spožděním ... (polepším se...)

Měli jsme krásnou mapu misií. Na jedné straně byly znázorněny všechny země světa a na druhé tabulka s přehledem kmenů a jejich zvláštností. Mým nejoblíbenějším kmenem byli karpatští Huculové, v tabulce pod číslem 16. Ti věřili, že když myš najde něčí ustřižené vlasy a vystele si s nimi hnízdo, bude dotyčného bolet hlava. A když je to hnízdo dostatečně velké, může se postižený i zbláznit.

-- Jeanette Wintersonová: Na světě nejsou jen pomeranče --

Text příspěvku byl upraven 22.12.13 v 23:25

Když ve válečných letech kdosi z politiků radil W. Churchillovi, aby posílil válečné výdaje na úkor těch (duchovně) kulturních, ohradil se prý příkře: „A za co tedy bojujeme?!“

... Elfos a HTO nikdy nezklamou :-D - přesně takové příspěvky sem patří ... díky

Thomas Hobbes, filozof osmnáctého století, popsal život primitivnních lidí jako "odporný, surový a krátký". Tuto filozofovu představu vztáhli mnozí i na fyzický vzhled našich předků; ale v nedávných letech jsme získali dost fosilního materiálu, abychom dokázali, že taková představa je mylná. A ukazuje se, ře mylná je i Hobbesova vize.
Stejně jako většina lovců-sběračů, i !Kungové rozdělují práci tak, že mužové loví a ženy sbírají ořechy, kořínky a jiné stravitelné části rostlin podle toho, co je kdy nejchutnější.
Dospělí pracují dvanáct až devatenáct hodin týdně, a tak se rozhodně nedá říci, že by je obstarávání potravy nějak příliš zaměstnávalo. Dívky si mohou dosáhnout dospělosti už v patnácti letech, ale chlapci se většinou nestávají členy společnosti dospělých dřív, než oslaví dvacáté narozeniny. A když lidé přesáhnou šedesátku, "jdou na odpočinek" a ostatní se o ně starají, váží si jich a opatřují jim potravu po všechny dny jejich života. Stáří se vysoce cení pro zkušenosti a moudrost. Tak je dětství a stáři ve společnosti !Kungů zproštěno povinností a zátěží.
Lidé od jezera - R.Leakey, R.Lewin

Vždycky jsem měla podezření, že tzv.civilizované národy chtějí ty barbary zcivilizovat proto, že jim vadí, že si žijí podle svého.

Text příspěvku byl upraven 22.12.13 v 18:13

V obci Neu-Käbelich vykopali v roce 1853 nádobu, na níž učenci viděli nápis. I poslali ji do Prahy k rozluštění Šafaříkovi, ale luštění se nakonec ujal Jan Erazim Vocel. Po mamutí práci Vocel nápis, psaný slovanskými runami, rozluštil takto: „eva gamna ksansoa“. Eva = přehláska z pův. ova, značí „tato“. Gamna = jamna, po dosazení náhodně vypadlého „i“ jamina, značí jáma, přeneseně hrob. Ksansoa = gen. ke ksans, značí kníže. Tedy: „Toto je hrob knížete / kněze ...“ jehož jméno se nedochovalo. Šafařík, Hanuš i Hanka souhlasili. Ne tak časopis Lumír. Dubnové číslo přineslo anonymní článek (autorem byl F. B. Mikovec) nabízející pět dalších výkladů:

1. Tato jemná knížete (např. manželka)
2. Toto kamna kněze („nosecí kamna“, nad nimiž si kněz při bohoslužbě ohříval ruce)
3. Miska k obřadům a veřejným slavnostem (pakliže je nápis německy)
4. Umírající jalovice zčásti (již) mezi byliny náleží (čteno s pomocí slovníku irštiny; nádoba by sloužila k chytání krve z obětované krávy)
5. Ejhle kaštany bez husy (čteme-li novodobou, ovšem nevzdělaným hrnčířem zkomolenou, francouzštinou; Eh voilà gamandes sans oie)

Profesor Vocel byl dotčen nemálo, ale marně protestoval. Posoudit nápis nyní je těžko – nejspíše šlo (píše Karel Sklenář v skvělé knize Slepé uličky archeologie) o náhodné trhliny či rýhy... Sám Vocel napsal v Pravěku země české, vyšlém o patnáct let později: „Jistiti však nemohu, že bych, vykládaje smysl oněch zatemněných znamení, tenkráte s pravdou se byl potkal.“

Při prohlížení letošní nadílky, mne upoutala zajímavá informace...hned jsem si vzpomněla na toto vlákno:)
Když dovolíte, trocha historického "bulváru":

24. prosinec 1800 - Atentát v ulici Saint-Nicaise
...všichni se chystali vyrazit v doprovodu ostrahy, pouhého piketu jízdních granátníků Konzulské gardy, k Opeře kde dávali Haydnovo Stvoření světa. Chef de brigade Jean Rapp, Bonapartův pobočník, jenž se v takových chvílích staral o dámy i jejich svrchní šatstvo, poznamenal cosi o skvělém šálu choti Prvního konzula, který je bezpochyby z Turecka, a dodal, že Josefíně ukáže, jak takovou věc nosí ženy v Orientě. Mnozí tvrdili, že tohle zdržení sehrálo v dalších minutách významnou roli, neboť První konzul na kočár své choti čekal a povel k odjezdu dal, až když viděl, že jej může následovat. Celkem čtyři kočáry vyjely a lidé v oknech i na náměstí před palácem je provázeli máváním i pokřikem:
"Ať žije Bonaparte!"
Kočí César, jenž si podle svého zvyku i toho dne přihnul, práskl do koní a vyrazil přes Place du Carrousell tak divoce, že to jednoho z mužů na nároží zaskočilo a na kohosi dalšího za rohem zamával později, než měl. ...

[Jiří Kovařík, Slavkov 1805]

Jaké maličkosti mohou rozhodovat o dějinách....

Text příspěvku byl upraven 28.12.13 v 22:19

kdo umí šachy ....tak se pobaví
Na závěr ještě příhoda z posledního kola: Hráč B (bílý) na tahu právě proměňoval c-pěšce v dámu - a teď dávejte velký pozor na ono provedení - vzal Pc7 ze šachovnice, postavil na pole c8 dámu a beze slova stiskl černému hodiny. Ten mohl soupeře okamžitě zmatit dvěma tahy, ale překvapivě dámu odstranil, postavil bílého pěšce zpět na c7 a znovu spustil hodiny soupeři ... Bílý s udiveným výrazem celý cyklus přesně zopakoval a tentokráte při postavení dámy zdůraznil: "Dáma!". Černý se mnoho nerozpakoval a proces zase vrátil s poznámkou: "Naučte se pravidla!" Když se to opakovalo už potřetí, pochechtávající se diváci upozornili rozhodčího, že se u stolku děje cosi neobvyklého. A taky že jo! Za přihlížení rozhodčího a bavících se čumilů se vše zopakovalo ještě asi dvakrát, načež sudí napomenul černého: "... aby už nechal těch blbostí, když to má stejně vyhrané." Černý se jen pousmál a uctivě se dotázal, jakou že má pan rozhodčí kvalifikaci a když zjistil, že dosti vysokou, poradil mu, aby si šel zopakovat školení. Rozhodčí vyvalil oči, nafoukl se jako holub-bublák, přede všemi černého napomenul za znevažování své funkce a výsměšně dodal: "Děláte ze mne vola?" - To ovšem černého dopálilo. Vyžádal si Pravidla a hlasitě přečetl: "Když pěšec dosáhne (zvedl výstražně prst a zopakoval slovo «dosáhne») nejvzdálenější řady od výchozího pole, musí být jako součást téhož tahu zaměněn za nový kámen - D,V,S nebo J téže barvy." (pozn. /sj/: čl. 3.7 Pravidel) - Pak dodal: "A dosáhl? Nedosáhl, vždyť jej bílý pouze odstranil ze 7. řady! A jestli je tu někdo vůl, tak já to rozhodně nejsem!" - Co vy na to, rozhodčí a hráči? Také tak proměňujete pěšce? Pak vězte, že to děláte opravdu špatně! A nevymlouvejte se, že je to "prkotina". Není. Pokud by byla, pak mi řekněte, proč v těch Pravidlech je ono slovo «dosáhne». Na 8. řadu ho prostě postavit musíte!

...rád čtu i brakovou literaturu - mezi ni bezesporu patří sešitky o známém Buffalo Billovi.
...a tak jedna zajímavůstka
.....v popředí zájmu veřejnosti stojí proto mužní hrdinové prérie, rančeři, šerifové, zlatokopové, zálesáci. Průmyslová města na východě USA teprve rostou. Drsná příroda však přitahuje; tady je laciná půda, kde se skrývají obrovské zásoby nerostného bohatství, tady je dostatek masa i kůží. Proto se píše, vypráví a zpívá o Divokém Billovi a o mužatce Calamity Jane, o banditovi Jesse Jamesovi, který se vydával za mstitele poraženého Jihu, o cynickém mladém zabijákovi Billy Kidovi, o dlouhovlasém zabíječi buvolů Buffalo Billovi. Ten dokonce na objednávku nakladatelů píše či ještě lépe nechává o sobě psát tak fantastické historky, že méně otrlá povaha by se snad sama před sebou zastyděla. Slavný hrdina prérie se však nehanbí vůbec. Dokonce vymění opěvovaný život ve volné prérii za výnosné cirkusové podnikání a jezdí se svým souborem bývalých zálesáků, najatých kovbojů a zpacifikovaných Indiánů po celém světě. Pro zajímavost můžeme připomenout, že se na své cestě roku 1899 zastavil mimo jiné také v Olomouci, Liberci, Brně a Praze a předváděl tu žasnoucím Středoevropanům nevídanou jízdu na koních, přepadení dostavníku, indiánské tance a obratnou střelbu do mincí vyhozených do vzduchu – s dírkou pro jistotu už předem vyvrtanou…