Putování labyrintem knih
R.E.M.: Vůbec Vám to nevymlouvám, zajímala jsem se, jak kdo čte, kvůli pocitu, že můj postup asi není úplně běžný, že mně osobně občas přemýšlení o zápletce přebíjí ostatní složky, což mě žere. Stíhat rovnoměrně všechno by byla paráda, pak bych četla doslov na konci, jak je zařazen. Co jste psali vy ostatní mě zajímá pro porovnání a prostě ze zvědavosti.
U věnování vlastně nevím jestli to číst, vždycky se mi zdá, že to přece není pro mně. Jedná moje jinak oblíbená autorka má divný zvyk, že místo aby napsala krátce, že to věnuje svému manželovi a pěti dětem, tak pro každého tam dá snad půl stránky. U čtení se cítím, jako bych četla cizí dopisy.
U knih autorů, kde předpokládám, že kniha se mi bude líbit, nečtu ani anotace, protože mnohdy anotace bývají spojlerovité.
Taky se anotacím poslední dobou vyhýbám, mám pocit, že je nikdo neumí napsat... v podstatě mi vždycky prozradí půlku knihy. Dobrá anotace za poslední dobu je u knihy Hana, kde jsem si ji přečetla a stejně jsem vůůůůbec netušila, o čem vlastně kniha bude a pak jen koukala, jak se příběh rozvíjí...
R.E.M. To přirovnání k dortu se mi moc líbí... Já taky ráda jahody ;)
Marylaa: Pokud je věnování na půl strany a víc, tak ho také obvykle přeskakuji, nebo jen proletím. Nevidím přínos v tom, že autor děkuje sousedce za to, že mu během psaní vařila kafe :D Spíš mě zajímá s kým autor spolupracoval např. kvůli faktickým informacím, překladu apod. Někdy z poděkovaní naopak vypadne další "lidský" příběh a to mě baví... jako nástavba k samotné knize...
Vlastně se nedržím nějakých striktních zvyků. Čtu knihu postupně, ale někdy, po dočtení knihy, projdu celou knihu včetně anotace a informací o autorovi v záložkách. Někdy si znovu přečtu úvod. U pár knih se mi i stalo, že jsem je do týdne přečetla znovu. Prostě každá kniha je jiná a každá chvíle je jiná... Nefunguji podle nějakého mustru... Spíš je to o aktuálním pocitu.
Text příspěvku byl upraven 17.09.18 v 21:23
Když jsme tu tak probrali zvyklosti u čtení knih... Čtete více knih najednou? Já to prostě neumím... Maximálně proložím jeden román/detektivku nějakou sbírkou povídek, fejetonů, nebo odbornou knihou... Znám lidi, co mají rozečtených třeba 5 románů najednou... Jak jste na tom vy? Čtete paralelně? Já v tom nějak nevidím smysl ani praktičnost, ale třeba jsem divná já ;)
Niektoré knihy sa nezmestia do kabelky - sú iba na domáce čítanie. Niektoré nie sú vhodné ako čítanie na dobrú noc. Takže mám rozčítaných viac a v čítačke mám aj sekciu kníh pre deti. Keď niekde stojíme, sedíme, čakáme - tak sú to frontové knihy.
Tak takhle tomu rozumím, ale stejně toho nejsem schopná :D Tahám s sebou i ty největší bichle, ale je pravda, že nejezdím denně MHD do práce atd. Takže to "tahat s sebou" se omezuje na pár dní v roce, kdy jdu k doktorovi. Trillery moc nečtu takže "nevhodné na noc" se u mě eliminuje. S dětmi čteme před spaním, co si vyberou, to nepočítám... Já se prostě nějak nejsem schopná soustředit na víc příběhů najednou... Radši s sebou tahám tu tisícstránkovou obrovskou knihu, než bych četla dvě paralelně, protože ta druhá se vleze do kabelky (teď to zlehčuji). Ale začínám tomu rozumět, takže asi můj mozek na to opravdu není uzpůsoben...
Kdysi jsem četla zásadně nečetla víc knih najednou, ale poslední dobou zjišťují, že ano. Asi narážím na víc knih, které jsou jaksi nečtivé, přečtu kousek, odložím, přečtu něco čtivějšiho, vrátím se k tomu prvnímu, přečtu kousek, odložím, a tak se to opakuje, a po čase, většinou když mi přijde z knihovny upozornění, že to mám vrátit tak to nedočtu.
Mívám zpravidla rozečteno více knih, většinou knihy různých žánrů i formátů. Jsem náladová a čtu zrovna to na co mám chuť. Např. momentálně mám rozposlouchanou audioknihu scifi, rozečtené eknihy detektivka a cestopis, pak klasická papírová kniha, to jsem včera dočetla horor a rozečtenou mám naučnou. Dřív jsem četla jen jednu knihu, ale tak nějak, ani nevím kdy se to změnilo a nemám s tím problém a baví mě to. Dřív jsem čtla jen klasické knihy, pak jsem preferovala eknihy a teď se zase vracím ke klasické knize. Pořád se to u mění, jediný co je stejný, tak to, že mě knihy prostě baví.
Většinou čtu několik knih souběžně - něco, co mám ve čtečce, něco klasických knih...Jen nemůžu číst současně knížky stejného žánru - hlavně ne detektivky a thrillery. Ne vždycky je knížka tak napínavá, že ji nemůžu odložit. Někdy naopak potřebuju oddech od vážnější literatury. A občas to proložím audioknihou v autě nebo zfilmovaným dílem. Teď si kupříkladu při vaření pouštím Slečnu Marplovou...
Už tomu rozumím... Já neumím zkombinovat žádné dvě rozsáhlejší knihy, i když mají jiný žánr. Dokážu to proložit jen kratšími útvary - fejeton, povídka... Nedokážu se přepnout, pořád myslím na děj té předchozí... Ale sleduji, že je to asi i tím, že nemám čtečku a neposlouchám audioknihy. K audioknihám se určitě dopracuji až budu zpět v práci. Čtečka mě zatím neláká, prostě mám ráda knihu v ruce.
k Petass
Thrillery mi nevadia, ale gulagy, koncentračné tábory, vojnová literatúra, literatúra faktu z týchto historických období tak to mi vadí ako čítanie na noc.
Čítačka váži 300 g, je podsvietená a má v sebe slovníky.Nikde nemám tak upratané, ako v elektronickej knižnici. Nevadí mi, keď k nejakému spisovateľovi pribudnú ešte dve tri, knihy sa posunú.
Bamba
Ano, tahle témata nejsou na noc ideální...
Chápu všechny výhody čtečky, měla jsem jich pár v ruce, ale prostě to není ono... Třeba se k ní propracuji časem.
A jak to máte s dočtením k knih, které jsou, z jakéhokoliv důvodu, nečtive? Nutíte se do čtení, nebo takovou knihu odložite?
Dřív jsem dočítala všechno, měla jsem pocit jakési úcty k práci autora, ale poslední dobou už knihy odkládám. Pokud si během čtení, několikrát řeknu "proč to vlastně čteš?", tak to odkládám a nevracím se... Pak mám knížky, o kterých si uvědomím, že jsem po nich sáhla ve špatnou dobu. Ty odložím a dám jim šanci později. Pak mám i knihy, které jsem si z knihovny přinesla třeba už třikrát a třikrát je zase odnesla nepřečtené. Chci je přečíst, zajímají mě, ale prostě ne za každou cenu. Tohle se týká Vyhnání Gerty Schnirch... Na to prostě musím mít čas a rozpoložení.
V takové chvíli nezáživnou knížku odložím a čtu jinou. Když se k té první vrátím a pořád mě nebaví , nemrhám časem a odkládám do knihovny. Taky konzultuju s DK... Ale jinak se řídím pravidlem: nikdo tě k dočtení každé blbostí nenutí, tak co...takhle jsem třeba nemilosrdně odložila zřejmě navždy Mackbetha od Nosbeho.
Ale já ho čtu a mám ho ráda:-) Jen ten šejkspírovský projekt nějak nedopadl...:-) ale málem jsem odložila i Brownův Počátek i jiné tzv.bestsellery...
Také ho nečtu :) Je pravda, že jsem to zatím ani nezkoušela. Poslední dobou se mi nějak nechce číst drasťarny a myslím, že tohle asi jsou drasťarny.
Tak jsem zase sama... :( :D Počátek jsem nečetla a ani se na něj zatím nechystám. Brown pro mě skončil Šifrou a Anděly... Další knihy už mě nelákají, zatím... :)
Edit: Díky Marylaa! Aspoň někdo :)
Text příspěvku byl upraven 20.09.18 v 16:47
Petass: Taky nečtu Nesba :) Dala jsem mu třikrát šanci a jednoduše se mi nelíbí. Znám určitě lepší severské krimi.
Text příspěvku byl upraven 20.09.18 v 17:41
používala som výkonný filter - svoju mamu. Teraz už si musím knihy filtrovať sama. Mám to jednoduché - nemusím detektívky, scifi, komiksy, lovestory....Ak ma niečo nebaví, odložím. Pokiaľ je to ale odborné a potrebujem tom, tak sa bez problémov prehryziem.
Víc knih najednou až na výjimky nečtu, jednak se mi u u beletrie pak pletou příběhy, jednak čím delší dobu knihu čtu, tím hůř si ji pamatuju. Když už, prokládám naučnou literaturu nebo poezii beletrií. Většinou proto, že číst delší dobu jen poezii nevydržím a do MHD si ji už vůbec brát nemůžu. Šetřím si těžší knihu na chvíle klidu a odpočaté hlavy.
K dočítání se nenutím. Pokud mi kniha nepadne do nálady, počkám, pokud mi vůbec nesedne a nemám od ní jiná očekávání než pobavit, odložím, nemusím si rozumět s každým autorem. Pokud mě zajímá nějaké odborné téma, dočtu i publikaci, která mě nudí, povídkovým souborům taky dávám šanci, co kdyby druhá, třetí, pátá povídka byla dobrá.
Rybizka: mám to úplně stejně. Viz můj komentář u Sněhuláka :)
Text příspěvku byl upraven 20.09.18 v 19:30
Taky Nesba nečtu. Zkusila jsem jeho dvě knihy a byla jsem zklamaná. Na další nemám odvahu. Já nějak vůbec nemusím severské thrillery. Ať jsem zkusila kterýkoliv, nic se mi nelíbilo. Ale třeba je můj oblíbenec Peter May.
Knih mám rozečteno souběžně víc. Různých žánrů, různé tloušťky a formátu. Něco do kabelky, něco do batohu. Podle toho, kam vede má cesta. Třeba takový Stehlík se dal číst jenom u stolu. Možná je to také dáno tím, že jak stárnu, tak chci přečíst co nejvíc z těch knih, které mám v plánu. Ještě tak před pěti lety mne ani nenapadlo, že to tak někdy budu mít. To jsem jednu knihu četla a do další maximálně nahlédla, abych věděla, která bude na řadě. Jo a taky už se nezdržuju tím, co se mě nelíbí. Můj čas je drahý, abych ho promarnila.
Vložit příspěvek