Oblíbené první věty v románech
Vichřice se do něho zahryzla,ucítil její spáry hluboko v útrobách a věděl,že pokud do tří dnů nepřistanou,budou všichni mrtví.
James Clavell - Sogun
In my younger and more vulnerable years my father gave me some advice that I’ve been turning over in my mind ever since.
“Whenever you feel like criticizing any one,” he told me, “just remember that all the people in this world haven’t had the advantages that you’ve had.”
to marousek -buď zabloudil, nebo neumí česky. Já se kvůli němu učit anglicky nebudu.
Nebo, že by exhibicionismus? Ale teď jsem si všiml času příspěvku, že by pod vlivem?
Text příspěvku byl upraven 24.01.14 v 20:14
Krásné téma. Mám ráda několik prvních vět:
"Měla jsem farmu v Africe na úpatí Ngongských vrchů." (Vzpomínky na Afriku - Karen Blixenová)
"Na počátku byla tma a jen duch boží se vznášel nad vodami." (Bible, Genesis)
"Tohle byl překrásný den. Všechny dny byly překrásné. Zatím jich bylo právě sedm a déšť ještě nikdo nevymyslel. Jenže mračna, která se stahovala na východ od ráje, dávala tušit, že první bouře už je na cestě a bude stát za to." (Dobrá znamení - Gaiman, Pratchett)
Text příspěvku byl upraven 26.01.14 v 14:49
Jen poprosím, vkládejte k větám i jméno autora a knihy, které zahajují - byť jde o knihy známé a lehce rozpoznatelné i z té první věty..
Díky. :-)
"Ducha jsem poprvé uviděla, když mi bylo devět" :-))
Amanda Stevens, Okřídlená duše (první díl trilogie o "hřbitovní královně" mladé restaurátorce hřbitovů, druhý díl Království, třetí Prorok - vyjde na apríla :-)
Pekařova pec vychladla zároveň s pekařem. :-)))) R.Fallet - Zelňačka
Text příspěvku byl upraven 25.01.14 v 22:07
Rýsovalo se krásné ráno. Poslední, o čem jsem chtěl slyšet, byla vražda. ( J. Kellerman - Svědkyně)
Ve městě je Hrobař.
Vypadá jako vy, vypadá jako já. Chodí po mrazivých ulicích stejně jako kdokoliv jiný, s rameny schoulenými před vlhkým prosincovým vzduchem. (J. Deaver - Ďáblova slza)
tak třeba
Dávejte pozor, co vám teďka řeknu. B. Hrabal - Obsluhoval jsem anglického krále
anebo
Když jsem byl ještě moc mladý a táhlo mě to někam jinam, dospělí lidé mě ujišťovali, že dospělý věk mě z takových laskomin vyléčí. J. Steinbeck - toulky s Charliem
"Když Aurelián uviděl Berreniku poprvé, připadala mu ošklivá...."
Louis Aragon - Aurelián
Velká města vyzařují gravitaci, tak jako velké planety.
- Dej mi ty prachy (Iva Pekárková)
Už vyprchal z mračen hněv náhlé bouřky.
- Obchod na korze (Ladislav Grosman)
Přecházel jsem na Pensylvánském nádraží sem a tam po nástupišti podél vlaku a když jsem si otřel pot s čela, zapálil jsem si cigaretu s pocitem, že až mi trochu uklidní nervy, budu po tom, co jsem právě prožil, schopen zúčastnit se konkursu na přenesení Cheopsovy pyramidy z Egypta na vrcholek mrakodrapu Empire State, holýma rukama a v plavkách.
Rex Stout: Příliš mnoho kuchařů (in 3x Nero Wolfe)
"Benjamin Lassister pomalu a nevyhnutelně dospíval k závěru, že ženská, která napsala příručku Pěšky po britském pobřeží, knihu, kterou měl v batohu, nebyla pěšky nikdy a nikde a britské pobřeží by patrně nepoznala, i kdyby jí vtančilo do ložnice v čele taneční kapely a hlasitě a rozverně, samo se doprovázejíc na vozembouch, zpívalo 'Já jsem britské pobřeží'."
- N. Gaiman: Shoggothův prastaropramen
"Paní Whitakerová našla svatý grál. Byl na stole v koutě pod kožichem."
- N. Gaiman: Rytířství.
(...našla ho v antikvariátu, mimochodem - "Na spodní straně podstavce měl kulatou cenovku a na ní bylo fixem napsáno: 30 pencí".)
Myslím, že většině z nás se stane, že nás zaujme něco v knihách. :)
A tady je jedna věta, která mě zaujala. :)
Zatímco jsem jel tmavou nocí, vymyslel jsem novou teorii evoluce. Zlo má svou metamorfní inteligenci: Žraloci a hadi s ostrými zuby, sliznaté jedovaté kreatury, které se ukrývají v bahně, neuvolnili ve vývoji své místo obojživelníkům, plazům, ptákům a savcům. Jednoduchý kvantový skok dovedl zlo z vody na zem. Ze žraloka se stal násilník, z úhoře škrtič, ze slimáka drtič lebek, s touhou po krvi zakódovanou v jádru šroubovice.
Zdálo se mi, jako by se na mě tma tlačila ze všech stran, byla neodbytná a páchnoucí. Sešlápl jsem plynový pedál a snažil se jí ujet. (J. Kellerman - Svědkyně)
"Ženy nechtějí slyšet mužův názor. Chtějí slyšet ten svůj v hlubším hlase. To chtějí, když s námi mluví!" Den trifidů
Text příspěvku byl upraven 30.04.14 v 22:08
Celé tohle divadlo hraje Eduard z prostého důvodu. Před časem zavedl předplatné na jídlo. Člověk si koupil blok s deseti známkami a jednotlivá jídla mu tak přišla o něco levněji. Eduard to tehdy udělal proto, aby pozvedl obchod. Ale v posledních týdnech mu udělala inflační lavina čáru přes rozpočet. Mělo-li první jídlo ještě cenu předplatného, které se za ně zaplatilo, pak u desátého jídla tato cena podstatně klesla. Proto Eduard od předplatních lístků upustil. Moc na nich prodělával. Jenže tentokrát jsme byli mazaní. Doslechli jsme se včas o jeho plánu, a tak jsme před šesti týdny nakoupili ve Walhalle za celý obnos z prodeje válečného pomníku jídelní známky ve velkém. Aby to Eduarda hned netrklo, použili jsme k nákupu různých lidí, jako rakváře Wilka, hřbitovního hlídače Liebermanna, našeho sochaře Kurta Bacha, Willyho, několika jiných kamarádů z války a obchodních přátel, a dokonce i Lízy. Ti všichni pro nás nakoupili u pokladny bloky se známkami. Když potom Eduard předplatné zrušil, očekával, že bude za deset dnů po všem, protože každý blok měl přece jenom deset lístků, a on se domníval, že každý rozumný člověk bude mít tou dobou pouze jediné předplatné. Ale my jsme měli každý přes třicet bloků. Když jsme za čtrnáct dní po zrušení předplatného pořád ještě platili známkami, Eduard zneklidněl. Po čtyřech týdnech podlehl lehkému záchvatu paniky. Tehdy jsme už jedli za poloviční cenu a po šesti týdnech za cenu deseti cigaret. Přicházeli jsme den co den a odevzdávali své známky. Eduard se zeptal, kolik jich ještě máme, a my jsme odpověděli vyhýbavě. Pokusil se známky zakázat, a my jsme si příště přivedli advokáta, kterého jsme pozvali na vídeňský řízek. Při dezertu advokát Eduarda poučil o právních důsledcích smluv a závazků a zaplatil jídlo naší známkou. V Eduardově lyrice se ozval temný tón. Pokusil se s námi o dohodu; odmítli jsme. Napsal didaktickou báseň „V bezpráví se dobru nedaří" a poslal ji do místního deníku. Redaktor nám ji ukázal. Eduard ji prošpikoval ostrými narážkami na hrobaře lidu, objevovaly se v ní i náhrobky a výraz „šmelinář Kroll". Pozvali jsme našeho advokáta do Walhally na vepřovou kotletu. Vysvětlil Eduardovi pojem veřejné urážky a její následky a zaplatil zase naší známkou. Eduard, ještě donedávna něžný lyrik, začal psát básně plné žluči. To bylo také všechno, co mohl dělat. Boj zuří dál. Eduard den ze dne doufá, že nám zásoby konečně dojdou. Netuší, že máme známky ještě aspoň na sedm měsíců.
(E. M. Remarque-Černý obelisk)
Životem prolétáme jako vlak, který se temnotou řítí do neznáma. (A. Christie - Smrtonoš - příběh Červená)
Jednoho krásného jasného rána na začátku máje, kdy vlastně začal případ s gwytherinskými ostatky, byl bratr Cadfael vzhůru už dávno před jitřní mší a už před rozedněním přepichoval sazeničky zelí, mysle při tom na zrození, růst a plodnost, vůbec ne na hroby, relikviáře a násilnou smrt, ať už svatých, hříšníků nebo obyčejných chybujících lidí, jako byl on sám.
-- Ellis Petersová - Zázrak svaté Winifredy --
http://www.databazeknih.cz/knihy/zazrak-svate-winifredy-43182
"Na té bouří bylo cosi v nepořádku..."
Královna bouře, M. Z. Bradley
"Mume, ta překrásná mume dokvetla..."
Sakura ve Vichřici, Joe Hloucha
A mou další oblíbenou větu ze Dne Trifidů od J. Wyndhama už mi tu někdo vyfoukl ;)
Hledat se mi nechce, takže téměř jediná, kterou si pamatuju zpaměti. Doufám, že správně.
Všeobecně panuje skálopevné přesvědčení, že svobodný muž, který má slušné jmění, se neobejde bez ženušky...
...stará známá klasika Pýcha a předsudek
a teď mě ještě napadá:
Zatkli mě v noční košili.
- V šedých tónech
Text příspěvku byl upraven 04.05.14 v 13:08
"Muž v černém prchal přes poušť a pistolník mu byl v patách.". Stephen King - Temná věž-Pistolník
Text příspěvku byl upraven 06.05.14 v 17:16
Vložit příspěvek