Moje první přečtená kniha (nebo první, kterou si pamatuji)
Pamatujete si, jak jste se učili číst? Kolik vám bylo let? Bylo to ve škole nebo už dřív? A která kniha měla tu čest být tou první, kterou sami přečtete?
Pokud máte nějaké zajímavé vzpomínky na své čtecí začátky, tak sem s nimi.;)
Abych začala...
Já jsem se naučila číst asi v 5 letech na knížce "Jakub a babí léto"
Pamatuju si, jak každou sobotu - bylo mi asi 5 let - ke mně ráno přišla sestra do postele a učila mě na ní číst. Písmeno po písmenku. A moc dobře si pamatuju, kolik mě to stálo úsilí a jak to pro mě bylo těžký.;) Potom přišli na řadu nějací ty krtkové, dál si pamatuju Pana Sovu a mojí tehdy velmi oblíbenou, O kočičce, myšičce a červené slepičce.:D
Až se dívím, jak si to všechno na rozdíl od mnoha jiných věcí z té doby dobře pamatuju... Asi je to tím, že pro mě čtení bylo právě na rozdíl od jiných věcí od začátku důležitý...
P.S. Téměř od začátku jsem si psala takový malý osobní čtenářák - vždy jen autora a knihu. Kdybyste chtěli vidět ukázku někdy z počátků, tak mám fotku v profilu.;)
Já bych taky měl nějak začít.....
S knížkama jsem vyrůstal od dětství a nejvíc jsem byl rád, když mi máma četla před spaním pohádku a nejvíc oblíbenou pro mě byla Tři zlaté vlasy děda vševěda. To byla moje nej.. pohádka, protože byla nejdelší ze všech, který byly v knížce :D
Ahoj, jelikož je mi 15 tak to není tak dávno. Naučila jsem se číst v první třídě a moje první knížka byla Anička malířka, kterou jsem dostalo od tety na první prázdniny. Knihu jsem přečetla celkem rychle a byla jsem na sebe pyšná. :D Nejdříve jsem četla dost o koních a různé románky.
Alisce, mně je 14, ale připadá mi to už celkem dávno... A stejně jako ty, ještě relativně donedávna jsem četla jenom dívčí románky o koních. Naštěstí mě trochu "zachránila" povinná četba, že jsem začala číst taky něco jinýho.:D Hlavně Jana Eyrová, to je taková moje hranice, která mě dostala někam úplně jinam...;) A Quo vadis...
Jedny z prvních knih , Verneovky , válečná historie a příběhy . Nejvíce si pamatuji na knihu Plecháček Vojtěch Steklač .
Text příspěvku byl upraven 10.11.13 v 12:14
rusalka123, tak ono mi to přijde taky docela dlouho, ale třeba za dvacet let už to budu vážně dávno :D Jinak ty jsi na střední nebo na základce, že čtete povinnou četbu? Na základce jsme maximálně četli v hodinách, ale na doma nám nic učitel číst nedával (jako povinnou četbu)..Teď v prváku na SŠ už musíme začíst číst knížky k maturitě, což mi přijde trošku blbý, ale co s tím nadělám. Myslím si totiž, že stejně si tu knihu budu muset přečíst znovu před maturitou, abych si to oživila, protože za čtyři roky přečtu knížek dost.
Alis, na základce... Dostáváme každé pololetí seznam doporučené četby, odhadem třeba přes 20 knih a z nich si musíme vybrat 5, které přečteme (v případě, že to je třeba soubor povídek, tak stačí jen 1), napíšem o tom do čtenářskýho deníku a češtinářka nás z toho potom krátce vyzkouší... A ještě píšem navíc jedno divadelní představení nebo film.
orisi, Verneovky jako jedny z prvních? Kolik ti bylo, když jsi je začala číst?
rusalka, jů to je super. Teda pokud vám dávají na výběr nějaké pěkné knihy.
rusalka123
Později bylo to cca v pátém ročníku ZŠ . Jinak mě těší že mládež ve Vašem věku čte ;) .
ps: zapomněl jsem na Astrid Lindgren .
Text příspěvku byl upraven 10.11.13 v 16:33
Moje úplne prvé knižky boli leporelá, hlavne o zvieratkách a aj iné obrázkové knižky s tvrdými stránkami. Niektoré boli v nemčine, takže som im vôbec nerozumela. Väčšina bolo takých starších, iné nové s krásnymi ilustráciami. Ak sa tam niečo písalo, tak to boli hlavne básničky a riekanky (napr. A tie vrabce z toho tŕnia štrk brnk do druhého tŕnia, alebo: Povedali naši vašim, aby prišli vaši k našim. Ak neprídu vaši k našim, tak neprídu naši k vašim). Vidno, že si to pamätám dodnes :D Taktiež o mačičkách, o koníkovi, zvieratkách na statku, Mickey Mousovi, ročných obdobiach a iné. Inak s leporel som si stavala také akoby domčeky, kam som zaliezla a hrala sa s nimi.
Neskôr to už boli knižky s mäkkými stránkami, taký abecedový kalendár Abecedár ponúka, ktorý som mala vyvesený pri posteli, Veľkú knihu o zvieratkách - tú som milovala, Hovorníček - ten mi asi odporučil logopéd, veľmi som ho mala rada a prečítala snáď sto krát, potom ešte takú knižku o kačičke a iných zvieratkách s takými obrovskými písmenami, takže na nej som si cvičila čítanie. A ešte si pamätám na také mäkké tenké knižky, hlavne také o líštičke a ešte o mori tuším a tak, na nich sa mi páčila hlavne prenádherná ilustrácia a tie krásne farby.
Jedine mi je ľúto, že z týchto mojich knižiek už väčšinu nemám. Veľmi by som si želala znovu ich nájsť a zaspomínať si. Tento krát by som si ich už určite nechala a nikam už neodkladala. No a teda neskôr to už boli normálne rozprávkové knižky, z tých aj väčšinu stále mám, námatkovo spomeniem Heidi dievčatko z hôr, Pipi dlhá pančucha, rôzne Disney-ovky, Rozprávky Hansa Christiana Andersena...
Avšak ja som veľmi skoro začala čítať romány pre dospelých, už na prvom stupni ZŠ ma rozprávky príliš nebavili. Mojim úplne prvým románom bola kniha Dobrý synček, tú som čítala práve vtedy, keď som bola prvý krát v škole v prírode. A musím povedať, že práve vďaka nej som objavila čaro čítania. Ďalej to boli hlavne Terry Pratchett, Michel Crichton a rôzne iné... No a z kníh pre deti a mládež, ktoré ma neskôr ešte dokázali zaujať to boli jedine Roald Dahl (i keď tiež som paradoxne pôvodne začínala s jeho poviedkami pre dospelých), Harry Potter a dve knižky od Ruth Nulton Moore.
Toľko prierez mojej ranej knižnej histórie. Ďakujem za milú tému, bolo príjemné si zaspomínať :)
Text příspěvku byl upraven 10.11.13 v 19:45
orisi, Lindgrenová! Jo, tak to byla v dětství moje nejoblíbenější spisovatelka.:) Hlavně Děti z Bullerbynu jsem milovala... Ale tak tu jsem četla už trošku pozdějc. Teda jako třeba v 7-8 letech, ale nebylo to takový to 1. čtení tak to myslím.
Kolik je tobě?
Azizi, Heidi je moc krásná knížka...
Alis, jak kdy, ale umí tam být fakt hezké. Jak jsem už psala, jednou jsme tam měli Janu Eyrovou, do který jsem se úplně zamilovala.:D Nebo krátkou knížečku Muž, který sázel stromy, to je moc hezkej příběh. Teď tam máme právě Quo vadis, to jsem četla zrovna už dřív, ale je to taky super. Nebo Romeo, Julie a tma, to jsem dočetla nedávno a bylo to celkem pěkný... Atd., atd... Dřív jsem ji moc ráda neměla, ale teď už mi to vadit přestalo, naopak jsem za ní i celkem ráda...
orisi, předtím jsi to tam neměl.;) Jaký věk by byl pak podle tebe zajímavý? Možná tak čtyřletý nebo devadesátiletý čtenář.:D
rusalka, ono je to všechno postupem času jiný...dřív jsem byla nadšená z románů od Lanczové, ale teď už jsem jí dlouho nečetla a hlavně už jí tak nehltám. Muž, který sázel stromy, to jsme taky četli:) Jinak mimo téma, ale čtou lidi u tebe ve třídě? Když nepočítáš povinnou četbu.
Text příspěvku byl upraven 10.11.13 v 18:54
rusalka123 každý věk má své pro a proti , ano přidal , není to vhodné takto vypisovat . ;) . Jsem zvědaví na ostatní uživatele a jejich první knihy ..... .
Text příspěvku byl upraven 10.11.13 v 18:54
orisi, proč? Myslíš kvůli ochraně osobních údajů?
Alis, taky se mi to mění...
asi jak kdo... Lidi, se kterýma se nejvíc bavim docela jo, ostatní ani moc nevim, je to asi různý, ale všichni určitě ne. Nebo třeba jenom tak trochu. Jenže právě kamarádky čtou pořád ještě jenom samý koně a po ničem jiném skoro nesáhnou. Možná ještě nějakýho Brezinu... Dřív jsem byla stejná, ale teď mě to spíš vytáčí...
(Ne že bych už takový knížky nikdy nevzala do ruky, ale nechávám si je už jenom jako takový to "oddechový" čtení...)
Spíše necítím to sdělovat . ;) Pořád přemýšlím jaká byla úplně ta první knížka . Asi čtyřlístek .... .
orisi, :D To já čtu spíš když na něj narazím teď někdy.:D Doma nemáme ani jeden...
alis (nevadí že ti zkracuju přezdívku?), je to škoda... Ochuzují tím sami sebe...
„Čtenář prožije tisíc životů, než zemře. Člověk, jenž nikdy nečte, prožije jen jeden.“
— George Raymond Richard Martin
rusalka: vůbec mi to nevadí, protože podobně mi říká kamarád, ale teda s E (,,Elis") :))
Ten citát je skvělý a hlavně pravdivý. Musím si ho někam napsat, protože jsem na něj ještě nenarazila. Máš úplnou pravdu. Některým přijde, že je divný, když čtu, ale mě přijde, že je divný, když oni nečtou. Babička si nedávno postěžovala, že je to všechno tím ,,fejsbukem" , ale já třeba Facebook mám a stejně čtu. Záleží asi na lidech..
Ten citát mám velmi rád . Na jeho knihy se také chystám . Škoda že nemůže člověk číst i po smrti , abych vše stihl .
Alis, mám ti radši říkat Elis?;)
Ten citát jsem taky objevila tady na DK.;)
Já facebook nemám... Ale je pravda, že jsem taky schopná strávit na PC hodně času, i když ne na fb...
Rusalko krásný citát - pravdivý.
Se mnou mamka moc nečetla a mojí první knížkou byl Vítek. Jsem knihomolka, ikdyž přála bych si číst víc ale to bych musela na pustý ostrov. S dcerou čteme od doby, kdy začala vnímat i něco jiného než obrázky. Je jí 6 - chodí do první třídy a knihy miluje, už se těší až si přečte svojí první knihu a sama. Čteme téměř každý večer alespoň půlhodinku a už teď jsem ráda, jaký má vztah ke knihám. Zatím se jí asi nejvíce líbí Děti z Bullerbynu a Alenčina čítanka, teď nám dochází dětské knížky, které dostala a už se těší na vánoce = na přísun nových knih.
Orisi líbí se mi tvoje poznámka o čtení :)
Text příspěvku byl upraven 11.11.13 v 12:38
Vložit příspěvek