Co nebo kdo vás přivedl ke čtení?
Asi jsem se přivedla sama díky tehdejším okolnostem :) byla jich několik,ale ty NEJ byla návštěva knihovny asi v druhé či třetí třídě ZŠ a taky babiččina naditá knihovna,tam už jsem si chodila pro své první úlovky ...
Knížku čtu vlastně od toho, co jsem se naučila číst, v první třídě jsme byli se školou v knihovně a mě to, že bych si mohla půjčovat knížky strašně nadchlo, takže ještě ten den jsem mamku přesvědčila, aby mi zařídila kartičku a od té doby jsem nedělala víceméně nic jiného než četla. Vzhledem k tomu, že jsem většinou neměla moc kamarůdu, bylo čteni moje jedina náplň volného času. Začala jsem pohádkama, kolem těch 9 let jsem přešla na dobrodružné příběhy pro děti stylu Správná pětka a podobně, ani dívčí romány mě potom neminuly, potom kolem těch 15,16 let jsem měla pauzu kdy jsem četla jenom málo nebo vůbec, ale potom mi mamka doporučila ať si přečtu jednu knížku (Christine od S. Kinga) a mě to tak chytlo, že začala moje era Kingovek a později i jinych hororu, která do teď nezkončila. I když v současné době se semtam vrhnu i fantasy nebo nějaké to sci-fi.
Takže ke čtení mě přivedla navštěva knihovny v první třídě a fakt, že jsem neměla moc kamarádů a čtení byl jediný konstruktivní způsob jak trávit volný čas.
Ke čtení mě přivedla rodina, mezi knížkami jsem doslova vyrůstala. Jeden dědeček byl členem Klubu čtenářů Odeonu, druhá babička milovala historické romány a cestopisy a rodiče měli v knihovně Vaculíka, Škvoreckého a další lahůdky.... Kniha je v naší rodině univerzálním dárkem, který se může dát komukoli kdykoli, bez ní nejsou opravdové vánoce. Toto naštěstí podědili i naše děti, takže možná jednou otevřeme vlastní veřejnou knihovnu :)).
Po knihách jsem sahal už od malička. Nikdo mě k tomu nevedl, bylo to prostě ve mně. Měl jsem oči navrch hlavy, když jsem si prohlížel obrázky v leporelech. A jen co jsem se naučil číst, hned jsem začal prozkoumávat domácí knihovnu a také obecní knihovnu v naší vesnické škole a domů jsem nosil zatuchlinou vonící poklady a louskal jsem stránku po stránce a ještě jsem netušil, že se ze mě stává závislák.
Bylo mi asi 9, dostala jsem plané neštovice - v červenci(!) - asi jsem u toho měla teploty a byl důvod držet mě v klidu. Přišla se na mne podívat dětská lékařka(koupili sousední chalupu) a donesla mi knihu Pohádkový dědeček. Nebyla nová, ale moc mne potěšila. Od té doby mi ta hodná paní nosívala knihy po svých dětech a já je hltala jednu za druhou. Jako trochu větší jsem si už nosívala knížky ze školní, pak obecní knihovny - byl to výkon, protože jsem ty poklady vláčela 3,5 km na zádech v brašně a rodiče se často divili, jak mám těžkou aktovku! Láska ke knihám mi zůstala, našla jsem si manžela - velkého čtenáře, dcery taky hodně čtou a teď už čte můj první vnuk. Takže tu lásku k psanému slovu přenášíme stále dál.
;-) znalost abecedy pomohla, ale lásku ke knihám mám asi v DNA. Zrovna nedávno jsem se své matky ptala, jestli jsem měla období, kdy bych malovala do knížek nebo trhala stránky, jak to některé děti dělají... ale prý ne. Dodnes jsou knihy tím jediným, co mi vykouzlí úsměv na tváři i v té největší depresi.
Mě přivedl ke čtení C.S.Lewis :) od té doby jsem přečetla už spousty knih. :) Ale on byl první.
Mňa priviedol k čítaniu starší brat. Jedno popoludnie ma po škole zobral do knižnice, založil mi čitateľský preukaz (ešte stále ho mám) a donútil ma nahlas prečítať pravidlá a povinnosti členov knižnice. Prvá kniha s ktorou som odišiel bola O psíčkovi a mačičke.
Určitě moje maminka a babička. Babička toho sice nikdy až tolik nepřečetla, ale naučila mě nazpaměť všechny dětská leporela už ve dvou letech a já je pak důležitě předčítala své malé sestřičce v postýlce (byly mi 3 roky) - to je má první vzpomínka. V osmi jsem přečetla první tlustou knihu, kterou mě podarovali k Vánocům, v devíti jsem měla průkaz v knihovně a táhlo se to se mnou celý život. Má osoba v blízkosti knihovny je nebezpečná kombinace. Nejhorší je, že ke komukoliv vlezu a on má někde na polici knihy, v tu ránu mám hlavu na levé straně :-D
Tak nějak sama. Prostě mě to baví a strašně zajímá. Ale maminka ráda četla a krásně uměla vyprávět pohádky.
Maminka mi řekla v mých 13letech rezolutně řekla, že moje čeština ve škole je strašná, tak buď budu chodit na doučování (k jedné strašné učitelce u nás ve městě) a nebo si vyberu knížku a budu číst. Tak jsem si vybral knížku Conan a smaragdový lotos a od té doby čtu. Jinak jsem si přečetl od svých 13let 55 knih o barbaru Conanovi a přestal jsem číst další, protože jsem už žádné jiné, které nemám, nenašel
Mamka. Prý jsem ji jako malé batole nutila číst leporela stále dokola. Než jsem se naučila číst ve škole, četla pohádky.. Knihy mě doprovází už od plenek a považuji je za potravu duše.
Abych se nenudila na nočníku, tak mi naši vrazili do ruky knížku se zahradními květinami. Jenže jsem votravovala a chtěla jsem vědět, jak se která kytka jmenuje. Ukazovali mi i písmenka. Tak jsem se naučila jejich názvy a i díky jiným aktivitám jsem se naučila číst. Nemusím psát, kde je dodnes jedno z mých nejoblíbenějších míst na čtení :-)
Už si nepamatuji, co mně přivedlo ke čtení. Nejspíše rodiče. Ale bezpečně vím, co mně poté co jsem díky internetu a nedostatku času na čtení téměř zanevřel, přivedlo zpět do prořídlých řad čtenářstva. Byli to Amazon se svým Kindlem a nejmenovaný český server plný kvalitních e-booků.
Noo jako malé dítě asi mamka a děda, pak jsem četla vždycky, ale jen pár knih za rok, ta pravá mánie přišla až v 19 letech, kdy jsem šla na vejšku, tak jsem si řekla, že bych se mohla přihlásit do knihovny, kdybych něco někdy potřebovala a už to bylo :D už dva roky tam chodím a každej měsíc si odnáším tak 10-15 knih
Samozrejme rodičia, odmalička som dostávala knihy ako darček a vždy som z toho bola nadšená. I keď dnes som úplne s čítaním niekde inde ako oni (čo sa týka množstva čítaného a kvalitnej literatúry), dokonca som slovenskú a francúzsku literatúru študovala a VŠ, určite ako základ to bolo dôležité. Knihy vždy boli súčasťou môjho života a domova. A je mi trochu smutno, že nemám viac reálnych priateľov, ktorí by žili knihami tak ako ja...Ešteže existujú takéto weby, kde sa nájsť dajú.
Jistěže rodiče.A já se teď snažím zas pro změnu téměř násilím ke čtení přivést své sestry, zatrpklé knižní ignoranty. Je to fuška celkem.
Malin: když jim to budeš vtloukávat do hlavy dostatečně dlouho, povolí a kdyby ne, tak jim dej příklad někoho, kdo užívá 50x v jedné větě "vole" a to by je možná donutilo :D
U nas se nikdy nečetlo. Na zakládce mě nejvíc bavila literatura a tak jsem začala chodit do knihovny. Hned při první návštěvě jsem narazila na Řeku bohů a bylo vymalováno. Poslední dva roky se mi rapidně rozrůstá knihovna a pár kousků jsem doporučila i mamce. Ta má teď asi pocit, že ty zameškané roky musí dohnat a čte v průměru 15 knih měsíčně. Takže u nás to bylo opačně. Já jsem přivedla k četbě maminku.
Pavlikruza:Používám slovo "vole" velmi často a kupodivu toho přečtu poměrně dost.
Marwine, to nemělo být myšleno na všechny "volisty", ale jenom na ty, kteří řeknou jedno slovo, vole, další slovo, vole atd.
Vložit příspěvek