Půjčujete rádi svoje knížky?
Půjčuji jen velmi nerada a takřka výhradně pouze členům rodiny. Bohužel mám s půjčováním špatné zkušenosti.
Tak teda zírám, jak nějaké knížky dopadly. U mě si půjčuje jen rodina, takže nic nejde "z baráku". Jak například odmítáte, když si někdo chce půjčit?
Knížky půjčuju jen nejbližším. I když jim věřím, původní obaly jim vůbec nedávám, ty si nechávám v knihovně. Jinak jen doporučuji, posílám odkazy a když jde do tuhého, omlouvám se a nepůjčuji....a oni to už stejně vědí :-)
ddkk: Myslím, že lidí, kteří jsou hákliví na perfektní stav původního obalu knihy a proto jej nepůjčují, je tady víc :)
Tak jako ddkk - půjčím málokdy a s obalem náhradním. Od té doby, co mi kamarádka hodnotnou knihu vrátila se slovy - to víš, děti si malovaly jsem lakomá. I když v době, kdy jsem budovala knihovnu, stála kniha cca 30 korun,
pro mě mají větší hodnotu.
Zrovna se mi vrátila zpátky knížka kterou jsem půjčila tátovi. Říkal, že by si rád přečetl nějakého Maigreta a tak jsem zalovila ve svých zásobách... A když mi ji vrátil, měla celou zpřehýbanou titulní stranu a zvnitř papír ohýbáním popukaný. Nestála mne sice ani vindru, ale stejně mi srdce zaplakalo, mám k svým osvojencům citový vztah a je mi fuk jestli jsem za "adopci" musela platit nebo ne.
jsem nepoučitelna, zase jsem pujčila něco z dobre vule a porad cekam na navrat.
Ale jsem bohužel i na te druhe strane, mam doma uz asi mozna 4 roky (mozna dele) knihu od jedne kamaradky co se odstehovala do Anglie, porad si rikam ze ji to chci vratit ale už nejsme v kontatku, tak co s tim?...
Tak ano, knihy půjčím, ale mám svůj ,,systém,,. Jelikož jsem došla k názoru, že je lépe k zápujčce přistupovat jako k obdarování. Za tím účelem požadovanou knihu koupím a půjčím tu nově koupenou. Pokud se mi nevrátí, nejsem sklamaná, darovala jsem ji a snad tomu člověku dobře posloužila.
PS: kamarádka se nedávno radila, zda půjčit peníze. Řekla jsem ji to stejné, přistupuj k tomu jako k darování a pokud budou peníze vráceny, je to pro tebe bonus.
Myslím, že kdo půjčuje a nepočítá se ztrátou a zničením půjčovat by neměl.
Text příspěvku byl upraven 08.02.18 v 12:47
jednou tady nekdo napsal: knihy jsou od toho aby se cetly...
a já myslim že ma pravdu...ale svoje poklady nepujcuju:-)
jestli půjčuju rád své knížky? NE. Mám s tím špatně zkušenosti. Lidi se nějak nemají k vracení. Pak musím já myslet na to, že oni mají vypůjčenou moji knihu a ještě je uhánět a upomínat, by mi ji vrátili, a často ji nedostanu ve stavu, v jakém si ji převzali. Něco jiného je samozřejmě nejbližší rodina. A taky záleží na typu knihy. Ne všechny pro mne mají stejnou hodnotu.
Ano, encyklopedie, některé starší krimi rozdávám... Ale jinak souhlasím s Jacckem, mého Remarquea půjčím jedině manželovi. A dětské leporela jsem taky postoupila rodině.
encyklopedie: když knížky půjčuji, předávám je bez mentorování, i když přiznávám, že v duchu se modlím, aby s nimi bylo nakládáno slušně a i když poznám že moje naděje byly liché, obvykle to nekomentuji.
Neřekla bych, že jsem na knihy zrovna lakomá (a ty bys to vědět měl), ale nedokážu je prostě brát jako spotřební materiál: vezmu, přečtu, zničím, vyhodím.
Možná si takovou úctu nezaslouží úplně každá kniha na světě, ale většina z těch co mám doma jo. A když k nim začnu přistupovat jako k něčemu na čem mi nezáleží, bude můj svět zas o něco černobílejší.
Tak já to mám docela jednoduché,nikdo si ode mne knihy nepůjčuje:-).To už fakt musí bejt,ale půjčím,nevzpírám se.
Já půjčuji, ale je fakt, že ve svém okolí zas tolik čtenářů nemám, takže vlastně půjčuji jen mamce, tchýni a jedné kamarádce. S kamarádkou je to půjčování vzájemné, momentálně má ona doma asi 5 mých knih a já 4 její. Nikdy se mi nestalo, že by mi knihu vrátila nějak zničenou nebo tak něco
Nemôžem povedať jednoznačne áno ani nie.
Je zopár kníh, ktoré naozaj nepožičiam nikomu, lebo sú pre mňa niečím výnimočné.
Ale väčšinu kníh by som požičala bez problémov aj s vedomím, že sa mi možno nevrátia. To preto, že doma máme kopec kníh. Po mne ich už nemá kto čítať a ja knihy viackrát väčšinou nečítam. Bolo mi ľúto, že zostávajú len tak v knižnici. Preto posledné cca 2-3 roky kupujem často knihy vo výpredajoch a po prečítaní ich darujem jednej knižnici. Mám tak dobrý pocit, že knihy sú ďalej čítané a zároveň mi to doma šetrí miesto na knihy, ktoré si nechávam (to sú možno 2-3 knihy za rok).
Samostatná kategória sú knihy Kvetky Vanerkovej (ja tomu hovorím antidepresívne čítanie). Tie som kedysi požičiavala, ale akosi sa mi skoro nikdy žiadna nevrátila. Preto teraz, už keď niektorú jej knihu niekomu "požičiavam", tak rovno poviem, že si ju môže nechať alebo mu darujem nový výtlačok =D. Vždy mám tak v zásobe zopár kusov a keď ich miniem, tak skrátka dokúpim ďalšie.
Tak já nevím, proč bych tomu člověku měla kupovat knihu jen tak. Pokud si jí k něčemu přeje, dobře. Ale jinak ne
Twinny: Máš pravdu - LEN TAK. Inak, presne takto sa volá jedna z jej kníh. Alebo preto, že som si povedala, že ten človek vtedy tú knihu potreboval viac ako ja. Napríklad celú sériu jej kníh (samozrejme nových) som darovala jednej klientke na narodeniny. Len preto, že bola vážne chorá a čakal ju nepríjemný pobyt v nemocnici (náročné vyšetrenia a liečba). Keď sme sa neskôr stretli, pani mi povedala, že nemocnicu zvládla hlavne vďaka týmto knihám. Keď ostatné pacientky videli, ako sa nad knihami smiala, tak ich chceli čítať tiež. Preto knihy putovali po celom oddelení. Vtedy som si povedala, že to stálo za to. Od vtedy som takto "požičala" už zopár kníh tejto autorky. Verím, že vždy skončili u tých správnych ľudí.
encyklopedie: z toho jsem tě neosočila, jen jsem prohlásila, že já to tak necítím, i když jsem si vědoma že mnoho lidí ano. Možná je to tím že mě knihy ještě nezklamaly zdaleka tolik co lidi.
Půjčuju moc ráda svoje knížky, často je i blízkým a znamým přímo cpu..přečti si, donesu ti to..těší mě, když se knížka 'chytí'.
Celkově mám podobný přístup k věci jak vyjádřil encyklopedie. Knihy jsou radost..
syskas - to chápu. To je samozřejmě jiná situace. Myslela jsem tím, aby si ke mě někdo nechodil jak do knihkupectví.
Twinny: Joj, to zase nie, takto zneužívať sa nenechám :-). Kvetkine knihy sú o obyčajných ľuďoch - krátke príbehy - plné humoru, nadsázky, strieľania si (aj zo seba samej). Preto je to skvelé čítanie pre ľudí, ktorí majú pocti, že je všetko na figu. No a práve takým ľuďom jej knihy občas darujem a zatiaľ vždy zabrali.
encyklopedie: Jenže je rozdíl v půjčení opotřebované knihy staré 80 let a knihy, encyklopedie, za niž jsi dal 500 a více korun. Ano, je to smutné, ale jde o princip. Tyhle knihy zdědí moji potomci - není to pro mě spotřební materiál, jedná se o něco nadčasového.
Vložit příspěvek