Proud vědomí
Jak to máte s proudem vědomí? Máte ho rádi, vyhýbáte se mu, vadí Vám? Umíte si představit, že byste četli nějaký netradiční žánr psaný v tomto stylu?
Myšlenky postav, niterné představy, imaginace. Používali ho Faulkner, Joyce, Proust, Woolfová.
Takže pokud byste třeba narazil/a na knihu dejme tomu fantasy či červenou knihovnu psanou převážně proudem vědomí, zaujala by Vás, nebo byste se vyděsila a utíkala z knihkupectví pryč?
Ani nevím, že to je nějaký pojem, běžně užívaný. Tyto zmíněné autory nečtu a mám raději dialogy a k tomu nějaký popis či vyprávění. Ale v tomto stylu asi taky něco a když to sedlo do nálady, tak dobrý. Teď mě nenapadá, co jsem takhle četla.
No vida, konečně něco nového. Multitasking v lineární podobě. Četba musí být náročná na palici. Musí to být na zblbnutí. Je to v podstatě dvoudenní myšlenková mapa pro kterou se klasický formát knih vůbec nehodí. Musí to být 2 listy 1x1m kde se dají vétvící se myšleny bez koktání a pomlček snadno a přehledně vyjádřit a znázornit souvislosti. Teď už záleží na vydavatelích jak ty dva listy technicky atp. zvládnou. Hodím ten guláš do stroje a je z toho něco čemu by se dalo rozumět. Nebo třeba už něco takového existuje.
Text příspěvku byl upraven 03.06.17 v 04:19
No, mě by zajímalo, jestli by někdo šel do knížky v žánru, kde byste proud vědomí nečekali. Věděli byste to předem.
Vložit příspěvek