Ovlivňují knihy vaše chování?
Ovlivňují knihy vaše chování? Já osobně mám někdy tendenci chovat se jako hlavní postava. Stalo se vám to někdy?
Linu, v tvém věku je normální a běžně, že hledáš vzory. V mém dětství a dospívání to byly postavy z Vinetua a ze Čtyř tankistů a psa, které jsme napodobovali. Později to byly různé dívky s nervydrásajícími osudy, jejichž příběhy jsem prožívala tak, až jsem přebírala jejich mluvu a gesta, aniž bych si uvědomila, že to, co procházelo v 19. století literárním hrdinkám, působí u mne buď směšně nebo křečovitě. Ale to k tomu patří :-)
Zamilovanost a obdiv vůči literárním hrdinům jsou to, kvůli čemu snad literatura vznikla, ne? Horší je to, když kruté, agresivní, drastické knihy slouží čtenářům jako "návod" - ale ještě nikdo správně a přijatelně nerozhodl, zda čtenáře uchránit od svinstev v knihách za cenu cenzury, nebo bez cenzury přihlížet k tomu, jak čtenáři vlivem pořád surovějších příběhů ztrácejí cit a lidskost. (Je ti - dle profilu - čtrnáct. Nedávno jsem tady četla, jak nějaký 14-letý kluk "fundovaně" komentoval Vraní dívku - přišlo mi to strašné, opravdu hrozivé.)
pokud se týká chování jako běžného chování v životě, pak ne, ani trochu, jak říká Koka čelenka, kalhoty s třásněmi i tomahawk už jsou odloženy, pokud ale se týká rekce na některou knížku, pak se nechám strhnout.
Jinak souhlasím s Kokou, je to vidět i na diskuzích, žádná hodnocená kniha pro některé čtenáře není krutá dost a možná i ta nejkrutější některé nudí, a pro mne už trochu ze světa podivné fantazie je hledat pro náctiletého (pokud mu není devatenáct) knihu s co nejvíce vraždama.
Některé knihy ovlivnily v životě nejen mé chování, ale pomohly mi změnit celkově přístup k životu, živ.situacím a ukázat kudy vede cesta. Dá se v podstatě říci, že knihy primárně nasměrovaly můj život, zodpověděly hodně otázek a nebýt jich, tak jsem dneska někde úplně jinde...........není to tedy o napodobování někoho jako ideálu - postavy/hrdiny či antihrdiny:-)), ale knihy ve smyslu zdroje poznání................Na druhou stranu některé postavy v knize dokáží být velkým zdrojem (sebe)poznání, když odráží jako zrcadlo mnohé z toho, co je v nás samých ať je to pozitivní nebo negativní a pomoci nám s tím něco udělat.........
Myslím si že každá kniha nás ovlivní at chceme nebo nechceme,člověk si říká jak by reagoval on jako hlavní hrdina knihy,myslíme na postavu a představujeme si okolí ve které, děj probíhá
Existují knihy, o kterých moc dobře vím, že se spolupodílely na formování mého postoje, mého "já". Nehledal jsem je nějak vědomě, ale prostě mi je osud shodou okolností předložil k přečtení. O těchto knihách tedy lze v mém případě prohlásit, že dlouhodobě ovlivnily mé chování. A ačkoliv už nejsem ve věku, kdy se člověk nechá snadno unést chrabrým románovým hrdinou, stává se mi dodnes, že mi některé postoje nebo jednání postav natolik imponují, že je podvědomě (a někdy snad i záměrně) zavádím do svého vlastního hodnotového žebříčku.
Text příspěvku byl upraven 16.07.14 v 10:48
Zcela určitě mě knihy ovlivnily a stále ovlivňují. Ztotožňuji se s tím, co napsala Yarushka a Valyk.
Naštěstí jsem měl vždy kladné knižní vzory (Ferda Mravenec, Rychlé šípy, Old Shatterhand ...), takže snad jsem byl ovlivněn správně. :-))
A pokud jsem někdy udělal něco nesprávného, tak jsem z toho měl minimálně špatný pocit - protože Mirek Dušín by se takto určitě nezachoval! :-))
Knihy mi ale dávají také určitý světonázor, rozhled. Díky nim mohu posuzovat vše v souvislostech, s nadhledem. Vždy jsem tvrdil, že zpočátku mě formovali a vychovávali rodiče, ale od určitého času už hlavně knihy. :-)
Inšpirujú ma (ako knihy celkovo, tak aj niektoré postavy v nich) a tým môžu čiastočne ovplyvňovať aj moje správanie, konanie :)
Ne, maximálně mi reálný příběh ukáže cestu v co věřit nebo to, že se nemám špatně a mám si všeho vážit... ale ovlivnit až chování to ne.
Jelikož čtu hlavně literaturu faktu a Holmesovky, tak určitě jo. Aktuálně zejména Solženicyn, dlouhodobě Kant.
Vložit příspěvek