Nakouknete při čtení na konec knížky?
Velké pokušení pro mě byl Tracyho tygr, kdy mě kamarádka upozornila, at se v žádném případě nedívám na poslední větu, protože ta mi prozradí, co ten slavný tygr vlastně znamená. Měla jsem co dělat, abych se prokousala zmatenou knížkou bez nalistování poslední strany. Ale zvládla jsem to. Jinak mě to teda obvykle ani nenapadne.
Jen když se bojím o nějakého hrdinu, tak mrknu, jestli je k něm ještě ke konci zmínka. Jinak to považuji za čtenářský hřích.
Jedině kvůli počtu stran, ale konec si nečtu. Občas si ho od někoho nechám říct, abych nebyla zklamaná, ale sama bych si ho nepřečetla...
Ne. To jako kdybych četl Vinnetoua, a nakoukl na konec a zjistil [SPOILER], že Vinnetou zemře. Tak by mi to pokazilo zážitek z celé knihy :-)
Než začnu číst, vždy se podívám, kolik má knížka stránek a kapitol, což obvykle bývá na konci,-)) Horor je jen, když se mi u toho podaří něco přečíst.
U některých knih to dělávám, je to velké pokušení. To se přiznám bez mučení. Stejně si tu knihu pak přečtu celou, protože chci vědět, čím si prošla hlavní postava, jak moc je ten či onen autor šikovný vypráveč.
Třeba u komiksů jo...
Ale skoro vždycky si něco prozradím...
Ale někdy ne!
Text příspěvku byl upraven 08.04.21 v 12:56
Při čtení knížky se na konec nedívám. Ovšem když čtu časopis, tak ho začínám číst od konce. Někde jsem si přečetla, proč lidé čtou časopisy od konce, ale už si vysvětlení nepamatuju.
Ano, občas. Jsem strašná cíťa a když se příběh řítí k tragickému závěru, rupnou mi nervy a ověřím si, zda hrdinové přežijí. Když zjistím, že ano, tak příběh dočtu.
Je pravda, že ve čtečce se tohle provozuje obtížně.
Obecně nečtu knihy kvůli "výsledku zápasu", takže ani znalost toho, "jak to končí", mi nekazí požitek.
Na to, jak skončí příběh, se nedívám, ale občas se dívám, kolik má knížka stránek.
Vložit příspěvek