Knihy pro kluka
Synovec je nadšenec fotbalu, chodí na tréninky, tak bych mu rád koupil nějakou knihu o fotbale. Poradíte mi někdo? V tomto oboru se vůbec neorientuji. Předem díky za každý tip!
Doporučil bych třeba Hrrozná historie - Záludné mistrovství světa od Michaela Colemana. Ale netuším, jestli se dá ještě dnes sehnat.
Co zkusit Otu Pavla - http://www.databazeknih.cz/knihy/dukla-mezi-mrakodrapy-11491
a možná i jeho jiné knihy se sportovní tématikou.
Po antikvariátech by se možná dalo něco dohledat, vyšlo toho docela dost.
Ahoj, jakou knihu byste doporučili pro osmnáctiletého kluka. Nejlépe něco ze života nad čím se dá i přemýšlet. Ale nechám to na Vás. Díky :)
18 to už je čas v znamení maturity, ľudia sa profilujú, upriamujú pozornosť niekam, takže prakticky čokoľvek. Záleží od osobných preferencií, či je hĺbavý, dobrodružná povaha, prakticky, alebo umelecky založený, záujem o prírodu, techniku etc. Napíš o sebe (teda svojich záujmoch ) niečo bližšie a doporučíme...
Text příspěvku byl upraven 11.02.16 v 20:55
V osmnácti je čas na Kafku. Člověk si přečte, jak je ten svět hnusnej a v tomhle věku se z toho ještě dokáže rychle oklepat.
Aby začal pravidelně číst, doporučila bych mu Sapkowského, Kafka je na něj moc těžký. Tedy pokud to není pravidelný čtenář.
Text příspěvku byl upraven 11.02.16 v 22:52
Ak má byť svet hnusný, tak skôr by som povedal Sartre aj s celou svojou suitou.
Já bych tyhle levé bloudy už nikomu nenabízel. A neříkám, že svět MÁ být hnusný. ale když si přečte pár kafkovin, nemůže mu to uškodit, pokud je zdravej. A běžná každodenní mizérie mu potom bude připadat jako brnkačka.
Terry11: je mu osmnáct, je plnoletej a má volební právo. takže by bylo záhodno, aby se naučil číst něco víc než strašidelný kovbojky. Já v mých letech už žádné hrůzy nečtu - to jsem si odbyl právě v těch osmnácti. Starej člověk potřebuje pohodu.
Ja tiež Sartrovi nemôžem prísť na meno, ale problém je v tom, že Kafku mám (dosť, aj veľmi) rád a jeho optika mi pripadá ako realistická, bizarné sú len výrazové prostriedky.
je celkem jedno, jak to zabalíš, ale výsledný dojem je děsivý. aspoň na mě to tak působí. ano, je to reálný svět, ale pokud by se člověk z té četby rychle neotřepal, byl by z něj paranoik nebo sebevrah.
na to dbám vždycky, nicméně, jak jsem už podotkl, v mém věku žádné hrůzy nemusím - nakonec k čemu je tu denní tisk a bedna, že... příšernosti a ponurosti v literatuře si má člověk odbýt dokud je organismus mladej a odolnej.
To je pravda a niekde som to na DK už aj napísal. Predtým som vždy hľadal hranicu (možno akýsi extrém) vo filme, literatúre, hudbe... A potom som ju našiel...v sebe. Jednoducho som došiel do bodu, keď som vedel, že toto a toto jednoducho nemusím.
a proto má ten osmnáctiletej hoch nejvyšší čas s tou četbou hrůz začít, protože se ani nenaděje a už na ně bude moc starej.
Jemu možno četba nepostačí, on ich ešte možno aj zažije. Snáď každá generácia mala v svojej dobe svoj prídel. Ale čo čaká túto, tak to netuší ani srnka (kolouch ).
Text příspěvku byl upraven 11.02.16 v 23:39
zažité hrůzy, to je jiná kategorie. ty buď přijdou nebo ne a člověk si nemůže vybírat. ale četbu si vybrat může.
to jo. třeba když se člověk o prázdninách ocitne v chalupě, kde kromě autoatlasu jedinou další knihou je Babiččin Šmodrcha s mnoha chybějícími listy. To je potom svízelné vybírání.
Víte, jak tak mam zkušenost s těmi studenty (gymnazialnimi), nečtou ani ti opravdu chytří. Az ve ctvrtaku je chytne Orwell, někdy Dostojevskij a někdy, ty "intelektualy", právě Kafka.
Nechtějí nad knížkami přemýšlet, nejsou navykli, a ja se nedivim. Kdybych neměla vypestovanou čtenářskou obsesi, taky bych tady s vámi vic kecala :-D.
což znamená, že nám děti dětinštějí. Za mých gymnasiálních let (od té doby uplynulo skoro padesát roků) tu bylo samozřejmě skoro nemožné sehnat Orwella a Kafka byl jenom k zapůjčení od lidí, kteří ho měli doma z dřívějších, osvícenějších časů. Ale od nějakých patnácti let jsme jaksi samovolně přecházeli od dobrodružných krváků k vážnějším věcem. tenkrát se začala objevovat nová vydání děl starověkých autorů - Cicero, Livius, Ovidius a samozřejmě Homér. Četli jsme Škvoreckého, Vyskočila, Axela Muntheho a bůhví co ještě. Vzpomínám si, jak jsem jednou večer doma chodil jako mlsnej pes a hledal něco ke čtení; bylo mi asi šestnáct. Táta se zeptal jestli jsem četl Cirkus Humberto a jestli ne, tak že nemám ponětí o literatuře. Tak jsem to zkusil - a objevil jsem jeden z mých nejoblíbenějších českých románů, ke kterému se dodnes vracím. V osmnácti letech už jsme rozhodně byli dál, než aby nám někdo musel doporučovat něco lehčího "na rozjezd".
Vložit příspěvek