Překročit všechny hranice diskuze

Věci, které mě děsí: Když Charlie pláče. Když se Ian neprobouzí. Když někdo střílí děti ve škole. Maddie Wilsonová má za sebou těžký úraz, který zanechal trvalé následky. Součástí léčby je i psychoterapie, při níž Maddie postupně odhaluje všechny svoje strachy. Bojí se svého manžela Iana. Má velké obavy o bezpečí malého syna Charlieho. Úzkost v ní vyvolává také konec letitého přátelství s dobrodružnou kamarádkou Jo. Někdy mám hrůzu i sama ze sebe. Cítím, že je se mnou něco úplně špatně. Jsem pokřivená. Seznámili se před šestnácti lety na divokém Balkáně, kde každý z nich plnil jinou misi. Pak se Maddie přesunula za klidnějším životem do New Yorku, zatímco Ian se jako voják a špičkový kontraktor pohyboval na nejkritičtějších místech planety. Když se po dlouhé době znovu setkali, rozhodli se uzavřít manželství, nechat překonaná traumata za sebou a normálně žít. A kde jinde by mohli najít klid, než v idylickém venkovském domě? Kdy se to všechno takhle hrozivě zvrtlo? Po šestnácti adrenalinových letech si nepřáli nic než klid. Tak proč musely všechny jejich dobré úmysly skončit vyděšeným telefonátem na tísňovou linku, policejními vozy a tratolištěm krve? Proč musel nastat Den zabíjení?... celý text