Štěpán Neuwirth

Milý pane

dostal jsem Váš otevřený dopis paní oslankyni MUDr Peckové. Sám jsem chtěl také napsat.Protože ta dáma nemá o Protektorátu Čechy a Morava ani ponětí. Žádný hlad a nedostatek tu nebyl, na všechno byly lístky, na každý týden se přihlašovalo v příslušné prodejně, takže prodejna dostala tolik ptravin, aby byla schopna pokrýt spoptřebu. Kromě toho tu byla kontrola respektive řízení prodeje. Žádný bordel, plynulé zásobování, neříkám, že toho byly nějaké metráky, ale byly ryby, maso, tuky, byly lístky na textil, nebylyh v lístkách žádné sociální rozdíly. A to všechno fungovalo za bombardování, transporty sledovali "kotláři". Otec obchodoval se zahraničím, bankovnictví fungovalo. Samozřejmě, že byl černý trh, z Prahy směrem na Kolín vyjížděly před svítám různé babky, no byl to trh, zadarmo to nebylo, ale ty abky vlastně riskovaly život. Ano na Wilsoňáku byla u východu kontrola, otec jednou vezl kufr jablek z naší zahrady v Plzni, musel nasednout do osobáku, jet do Chucle, kde kontrola nebyla žádná a odtamtud ten kufr dotáhnout na konečnou pětky. Tehdy také vzniklo slovo pro tento černý obchod: keťas. Ale oni si ti vesničané moc toho nenakeťasili, pak z toho byl "vázaný vklad", ktreý prostě demokratický stát lidem ukradl. Sociální případy z toho něco mohly dostat, moje babička například, která si nahospodařila prodejem nábytkua podobně, dostávala uvolněných 60,00 Kčs měsíčně (ten útrýžek mám ještě schovaný). Chtěl bych jen říci, že kudy se ta zvířata pronášela na tom Wilsoňáku, to nevím, ale v paměti mám
to nádraží neustále plné husího kejhání. Prostě ta dáma je tam na krmníku a nenechal bych si od ní napsat ani černé uhlí. Oni si totiž (m)lékaři řežoum hlupáci, větev, na které visí, až budou všechny šemikálie ve volném prodeji, tak k doktorovi nepáchne ani noha. Víte, ono je to jako s muzkou. Víte, ona je ten primitivizmus té pseudošlechty nakonec supersměšný, kdyby se těm dámám, které na koncert přišly ukázat své roby, šperky, účesy a protáhlé ksichty celé ty dvě hodiny hráli "U kanónu stál a pořád ládo ládo" tak to nepoznají. Vím o čem mluvím. Jako kluk jsem měl legitku sudujícího konservatoře a chodil jsem na koncerty skoro denně ... a mančestrákách, protože, již za "středního režimu" jsem na nic jiného neměl. A to jsem si platil hodiny hudební skladby ze svého, protože tátu onen stát jako prašivý přežitek dob minulých posílal do dolů a jako inženýrovi mu platil 14 stováků. Taky jsem chtěl napsat "otevřený dopis" do BL té milostivé paní, ale té nepomůže ani svěcená voda. Spíš by ji prospělo, ad a) vykopnout ji z padlamentu, b) stáhnout ji kalhoty a normálně ji nalískat na holou, možná že by se jí v mozku zajiskřilo. Víte, můj otec byl sice jen "inženýr", ale vždyse podivoval "jak tohle může udělat akademicky vzdělanej člověk", zřejmě nejen "noblesse oblize" ale také "intelligence oblige" To není lékařka, ale hokyně.

Jaromír Amadeus Máša
jaromi.masa@gmail.com