Pavel Sula

Cituji o Sulovi ze stránek muzea v Brandýsi nad Labem:

Ve vyšehořovické škole rozvíjel moderní metody výuky aktivitami, při kterých učitel i děti se učí vzájemně. Dbal na názory a postřehy samotných žáků, o kterých se v hodinách poté diskutovalo (zejména pokud šlo o četbu a sloh). Své žáky zapojoval do pozorování přírody. Organizoval jim výlety do okolí. Tak snad již nedlouho po svém příchodu byl v červnu 1907 přítomen výletu II. třídy na Lipany, 25. června 1908 vzal žáky na exkurzi do továrny p. Součka v Mochově, kde se seznámili s výrobou dětské moučky, konservováním zeleniny i výrobou likérů. O rok později 22. června 1909 děti navštívily starobylé památky Kutné Hory a kostnici v Sedlci. Takového velké výlety bývaly v tehdejší době na vesnické škole řídké. Děti nejprve musely být dovezeny na žebřiňácích do Poříčan, odkud již dále pokračovaly vlakem, což pro ně musel být jistě velký zážitek. Cestou zpět navštívily ještě Kolín. Náklad na cestu uhradil vyšehořovický farář Josef Kůrka a taktéž majitel toušeňských lázní pan Králík přispěl 10 korunami. J. Sulík dále konal přednášky v obci i jejím okolí (ve Vykáni O Slovensku či v Mochově O předchůdcích Husových,). Na vyzvání Josefa Úlehly a básníka Josefa Svatopluka Machara pak roku 1913 odchází na Komenského školu do Vídně. Po vypuknutí války byl v druhém roce bojů odveden do rakousko-uherské armády. V roce 1919 sice dostal místo v Úvalech, ale bezprostředně poté odešel vyučovat na Slovensko do obce Hlohovec, která byla jeho posledním vysloveně venkovským působištěm. Později učil a nakonec i řediteloval na různých pražských školách. Mezi jeho přátele lze počítat např. Eduarda Štorcha či Josefa Věromíra Plevu. S učitelem Vojtou Benešem, bratrem budoucího československého prezidenta Dr. E. Beneše, napsal ještě před 1. světovou válkou Českou čítanku určenou pro české školy v Americe." (https://brandys.muzeumbrandys.cz/cz/osobnosti-josef-sulik-pavel-sula-1882-1975)