Miroslav Štěpán

Narodil se 3 měsíce po skončení II.světové války v Lounech. Svou kariéru začal jako nadějný svazák (ČSM) a brzy bylo jasné, že si jej soudruzi nejvyšší pěstují jako t.zv.kádrovou rezervu. Vystudoval Vysokou školu zemědělskou, leč v zemědělství toho moc nenapracoval. Začal "tajemničit" zprvu jako tajemník Městského výboru ČSM v Praze, ale soudruzi jej potřebovali "výše". Od roku 1977-1986 byl jmenován předsedou pofidérního levicového spolku s názvem Mezinárodní svaz studentstva se sídlem rovněž v Praze v Pařížské ul. (přímo proti Právnické fakultě).
Načerpal zřejmě dostatek praxe, aby odtud "popošel" kousek vedle na Městský výbor KSČ, nejdříve jako tajemník a od dubna r.1988 jako vedoucí tajemník a velitel Lidových milicí v Praze. V této funkci vystoupil dne 23.11.1989 v ČKD LOKOMOTIVKA před dělnickou třídu. Myslel si, že jeho proslov strhne přítomný dav a mimo jiné prohlásil: „v žádné zemi, ani v rozvojové ani socialistické a kapitalistické neexistuje to, aby patnáctiletý děti určovaly, kdy má odejít prezident nebo kdy má přijít a kdo jím má být. A to se bohužel stalo“. Posluchači ovšem jeho projev přerušovali skandováním a výkřiky: „my nejsme děti“. Projev musel být po necelých třech minutách ukončen. Soudruh s doprovodem odfrčel Tatrou 613 (nevíme kam).
Lze říci, že tím jeho kariéra komunisty a "papaláše" skončila. 7.12.1989 byl vyloučen z KSČ. Za tři týdny byl zatčen a posléze odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 4 roky za zneužívání pravomoci veřejného činitele. Moc ve vězení nepobyl, i trest mu byl snížen a na svobodu byl propuštěn v říjnu r.1991. Samozřejmě se začal ihned angažovat v ultralevicových organizacích a stal se spisovatelem. Protože byl zřejmě jediným vězněm z řad papalášů KSČ, byly jeho 2 knihy (zejména Zpověď vězně sametové revoluce), dosti národem čteny, ale s M.Štěpánem to šlo již pouze "prudce k tvrdé zemi".
Zemřel na rakovinu v roce 2014.
Autor byl smutnou postavou vzešlou z řad t.zv. vedoucí síly společnosti.