Jaromír Nohavica

Zraje hezky česky, vlastenecky.
Citace :
"Ta raketa byla Ukrajince nebo Rusa?
Počkejme, co řekne pan president USA."

Chraňme svého světlonoše.

Charizmatický pán, skvelý hudobník a textár, ktorého mnohé (veľmi chytľavé a citlivé) piesne sú nadčasové - či už tie smutné alebo veselé. Boli časy, keď som ho počúvala denne.

Geniální textař a hudebník, křehký muž s kytarou na pódiu, nám už léta rozdává radost. Bylo jasné, že po převratu v devětaosmdesátém přežijí jen ti opravdu talentovaní a Jarek je toho důkazem.

Chci uvést na správnou míru nepřesnou informaci od uživatelky Lucy78, která níže tvrdí, že J. H. "překládá Mozartovy opery do češtiny". Není tomu tak.
Skutečnost je taková, že pan Nohavica nově (a velmi moderně, originálně, inovátorsky) PŘEBÁSNIL TŘI LIBRETA LORENZA DA PONTEHO k Mozartovým operám - Cosi fan tutte, Don Giovanni a Figarova svatba.

Neznám . Bezva příspěvek do seznamu Knihovny a knihovnice......

A tuhle jeho málo známou znáte?
KNIHOVNÍK
Vypadám vážně srandovně
pět let už dělám v knihovně
a je to vážně velký šok
řadit furt stejný katalog
vědět že za pět deset let
dostanu třídu T-9
a vůbec nic se nezmění
ani ty knížky k půjčení

Už jsem si zvyk
už jsem si zvyk
jsem knihovník
jsem knihovník

Ve studovně a čítárně
jak v poloprázdné kavárně
jsem číšník bez peněženky
nabízím cizí myšlenky
studentky jsou neodbytné
nedají žádné spropitné
mávají na mě culíky
mé čárky do statistiky

Už jsem si zvyk
už jsem si zvyk
jsem knihovník
jsem knihovník

A lidé tak jak přichází
mívají různé dotazy
kdo je to ten a kým byl ten
co je to fénix a co fén
ve slovnících od A do Z
seřazený mám tenhle svět
zde máte papír račte psát
mí malí polykači dat

Už jsem si zvyk
už jsem si zvyk
jsem knihovník
jsem knihovník

Unavený a ospalý
jak se tak toulám regály
zpaměti znám už MDT
dobrý den co si přejete
ona chce něco o lásce
má fotku Korna v průkazce
je krásná jako Artemis
a já jsem v koncích se svým BIS

Už jsem si zvyk
už jsem si zvyk
jsem knihovník
jsem knihovník

Vypadám vážně srandovně
pět let jsem dělal v knihovně
a celých dlouhých pět let
marně jsem hledal odpověď
a pátral po kartotékách
ta čtenářka už nečeká
venku se s jiným objímá
a mě ten problém zajímá

Jak velí zvyk
jak velí zvyk
jsem přece správný knihovník

Zpívá především vlastní písně, také však překlady písní ruských autorů Vladimira Vysockého nebo Bulata Okudžavy – sám se mnohokrát zmínil o svém tíhnutí k ruským inspiracím.
Zhudebnil a nazpíval některé básně ze Slezských písní Petra Bezruče, roku 1982 zhudebnil báseň "Dezertér" ze sbírky Jiřího Šotoly "Za život".
Jeho písně jsou do značné míry oblíbené díky tomu, že zpívá o obyčejném životě a o člověku, jsou lyricko-epické, často však i ironizující.
Nohavica rád používá nářečí z Ostravska a okolí Těšína.

Vedle písničkářské tvorby překládá Mozartovy opery do češtiny. V roce 2006 obdržel za český překlad opery Cosi fan tutte Cenu Sazky a Divadelních novin. V roce 2007 přeložil operu Don Giovanni.

Pochází z Ostravy. První píseň napsal již v osmi letech. Na kytaru hraje od svých třinácti let, přičemž původně jeho otec chtěl, aby hrál na housle, k těm ale nepřilnul. Sám se však navíc naučil hrát na několik hudebních nástrojů.
V letech 1978–1981 dálkově studoval na SŠ knihovnické v Brně. Začal také studovat na Vysoké škole báňské, ale studia přerušil, vystřídal několik zaměstnání, načež raději zůstal volným textařem.
V tomto oboru se proslavil textem Lásko, voníš deštěm pro Marii Rottrovou (She’s Gone od Black Sabbath), ale psal také například pro Věru Špinarovou ad.
Později začal samostatně vystupovat, v posledních letech i s kapelou.
Spolupracoval s méně významnými regionálními kapelami, ale také například se skupinou Čechomor.
Jako herec ztvárnil roku 2002 hlavní roli „Jarka Nohavici“ ve filmu Petra Zelenky Rok ďábla. Za hudbu k tomuto filmu dostal spolu s Čechomorem a Karlem Holasem Českého lva za nejlepší hudbu.

Bydlí v Ostravě, předtím žil v Českém Těšíně. Má ženu Martinu a dvě děti – syna Jakuba a dceru Lenku. V roce 1997 získal titul mistra republiky ve stolní hře scrabble.
Jeho literárním oblíbencem je Bohumil Hrabal.
V únoru 2008 bylo vydáno album Ikarus, které bylo nahráno na osmi koncertech v Ostravě v lednu 2008.

Je velký fanoušek fotbalového klubu FC Baník Ostrava, nazpíval také klubovou hymnu "Baníčku my jsme s tebou". Je honorárním členem občanského sdružení BaníkBaníku.

Postupně se stal jedním z nejpopulárnějších zpěváků a v roce 2004 získal i některá ocenění. Časopis Rock & pop vyhodnotil jako nejlepší české hudební album od roku 1989 jeho Divné století. Akademie populární hudby jej zařadila při vyhlašování výsledků ceny Anděl 2003 do Síně slávy a byl nominován ve dvou dalších kategoriích.
V cenách Anděl 2009 vyhrál v kategorii nejprodávanější album a v Anděl 2010 se stal zpěvákem dvacetiletí.

Jako hlavní komunikační médium pro kontakt se svými fanoušky využívá internet. Na svém webu zveřejnil volně ke stažení MP3 album Pražská pálená a stejně tak i na sklonku roku 2006 mini CD Od Jarka pod stromeček.
Pravidelně na svém webu zveřejňoval každé pondělí jednu píseň popsanou dobovými audio a video ukázkami, fotografiemi a zejména komentářem mapujícím na pozadí dobových souvislostí celou svou tvorbu. Časem se však tato činnost stala pouze příležitostnou. Dlouhodobý a jedinečný projekt nese název Archiv pod lupou.
V roce 2010 vydal a přes internet distribuoval DVD z benefičního adventního koncertu, použil protokol BitTorrent.

Po odtajnění spolupracovníků StB se zjistilo, že je v těchto registrech od roku 1986 veden pod krycím jménem „Mirek“, k vynucené spolupráci se Nohavica později přiznal, později na svém webu reagoval na zprávu a prohlásil, že nikoho neudal a že StB všechna jména znala.
Nalezená část souvisejícího spisu naznačuje, že Nohavica poskytoval i informace, které byly sice poměrně banální, ale podrobné a StB je všechny znát nemusela; Nohavica přesnost zápisu zpochybňuje.
V listopadu 2007 média téma Nohavicovy spolupráce s StB znovu otevřela v souvislosti s písní Udavač z Těšína od Jaroslava Hutky, ve které a v komentářích k níž Hutka odsuzuje Nohavicovu spolupráci a konkrétně donášení na Karla Kryla po jejich setkání v srpnu 1989 ve Vídni a také donášel na spisovatele Pavla Kohouta a to, že se Nohavica se svou minulostí nedostatečně veřejně vyrovnal.
Nohavica však s novináři hovoří jen výjimečně, po „udavačské“ aféře dokonce vzkázal, že s tiskem komunikovat už nikdy nebude.

Malý muž s kytarou na pódiu otvírá vrátka
pravda je v proscéniu krutá a bez pozlátka
a lidé opouštějí sál zaujmout stanoviska
jak je to dál
dál se háže kamením a píská

Nohavica je pojem, bar u rozhlasu, turnaje ve scrablu, rybičky v Hypernově...je dobré vědět že tam někde jste Pane...

OPRAVDU OBLÍBENÝ PÁN

JP - nemělo by tě překvapit, že v knižní databázi najdeš kohokoliv, kdo kdy vydal, nebo mu byla vydána nějaká kniha. A (želbohu) najdou se tady (z mého pohledu) daleko horší slátaniny, než jsou Nohavicovy texty, které je možno řadit do poezie.

Je skvelé, keď hudobník dokáže vyvolať tak silné emócie. A Nohavica to dokáže absolútne bravúrne svojimi piesňami a ich textami, či už vážnymi, smutnými, vtipnými, veselými, láskavými, pravdivými... A nesmierne charizmatickým vystupovaním, jeho koncerty sú nezabudnuteľným zážitkom na celý život.