Hugo von Hofmannsthal

Nic jiného jsem od autora nečetl než jednu báseň, která je opravdu hezká.


DVA
Šla, nesouc pohár v dlani jen
– jak její rty byl vykrojen –
tak lehká a tak jistá byla,
že ani kapky neulila.

Tak silnou, pevnou ruku měl,
na mladém, bujném koni jel
a letmým stiskem koleny
ho přiměl, by stál, zpěněný.

Když ale lehký pohár měl
vzít do své dlaně z její dlaně,
tu těžký oběma byl rázem:
chvěla se ona, on se chvěl,
jich ruce míjely se maně
a temné víno teklo na zem