František Jungwirth

Jan Zábrana, Celý život: „V roce 1959 v létě jsme jeli s Frantou Jungwirthem na turistický zájezd do SSSR. To jsem tam byl tehdy podruhé: prvně jako „mladý překladatel“ se svazovým zájezdem v roce 1957. Jungwirth tehdy dostal honorář za Nůž na hrdle a nabídl mi, že mi půjčí peníze na Čedok. Jeli jsme vlakem (na té cestě jsme se oba seznámili s Karlem a Vlastou W.). Ráno, když jsme se blížili ke Lvovu, kouknu z horního lůžka dolů a vidím, že Jungwirth, který ležel pode mnou, studuje jakousi usmolenou malou knížečku. Povídám mu: „Co to máš, Franto?“ „Ale, takovou konverzační příručku. Vždyť já neumím pořádně ani azbuku… Aspoň pár těch nejdůležitějších výrazů abych si osvojil, tak jsem si to vzal s sebou…“ Když jsem potom slezl z horního lůžka, koukám, co to je za příručku, kterou se vybavil na první cestu do SSSR: byla to ruská konverzace, vydaná za války pro německé vojáky – pro Wehrmacht! A byly v ní pozoruhodné ruské věty, jak stvořené pro prázdninový turistický zájezd. Například: Kam jste schovali všechny slepice? Nemyslete si, že nás oklamete. Přineste chleba, mléko a máslo, jinak budete tvrdě potrestáni! Všichni muži se musí do deseti minut dostavit na náves! Kde je předseda kolchozu? Jsou v okolí partyzáni? Neuposlechnete-li, bude každý desátý zastřelen! A tak dále a tak podobně. Povídám mu: „Prima, Franto, to sis s sebou vzal tu pravou konverzační příručku. Kdes k ní přišel? Hned jak příště zastavíme, vylez na perón a řekni jim, ať hned přinesou všechny slepice, jinak že bude každej desátej zastřelenej. Zatím ale tu příručku radši schovej někam na dno kufru, nemusel by ses s náma taky vrátit…“ Svým obvyklým tónem právě probuzeného medvěda mi Franta sdělil, že příručku nalezl za války kdesi v hotelu v Jindřichově Hradci a uschoval si ji pro případ, že by se mu mohla někdy hodit, jako schovává všechno.“