NovakKatarina
diskuze u knih
Snoubení tmou
Leona Škodová
Jeden z úryvků, kde jsem se do scény opravdu vžila:
Proplétal se lidmi s tichostí přízraku, polodlouhé světlé vlasy úhledně stažené. Nedíval se na mě, ale bylo něco ve výrazu jeho tváře, něco v tom, jak se krotce a beze spěchu posouval mezi hloučky jako šelma, která má zájem o to jediné mládě bez matky na druhém konci stáda. Už taková vize byla zase důvodem další alkohol odmítnout.
Teď se podíval. Lesk tvrdých safírů. A konec hraní.
Úsměvem jsem zpřetrhala napětí ve rtech. "Doufám, že ses umístil na bedně..."
Nesl dvě šampusky a žádné se ještě netknul. Dal mi vybrat a pak pohoršené zalil zbytkem mojí vody kytku. Kdo tvrdí, že nezazněl protest?
"Krásný obal dobře prodává - to je mu podobné," usmál se, než upil šampaňského.
"Nerozumím."
"Nějaké hodinky na mě zbyly." Odpovídat na přeskáčku ho očividně bavilo. "Nic moc; víc než dva domy za ně nekoupíš. Kdyby Tristan pracoval pokaždé, když se to od něj čeká, nezbyl by na něj zase týden na bílých plážích Bora Bora.
"Letí brzy?"
"Letos se ho zeptej ty."
Další soukromý vtípek, o který se se mnou nehodlal hlouběji podělit.
...
