Foxface
diskuze u knih
Síla vzdoru
Suzanne Collins
Určitě nejslabší díl série, ale prostě nemůžu jinak, než tomu dát méně než čtyři hvězdy. Obsahuje spoilery.
Celý ten Třináctý kraj (velitelství, obranná sekce, vznášedla a 'vojáci') mě příšerně nudil. Třeba to je jenom moje vina, že na tohle nejsem. Když byla Katniss v tom Osmém nebo Druhém kraji tak jsem to četla, aniž bych to vnímala a hlavně jsem to chtěla mít za sebou, díky čemuž jsem si poté knihu musela o den později přečíst znovu (a znovu, protože se mi pořád nechtělo věřit, že ta autorka vážně zabila mojí nejoblíbenější postavu vůbec). No, k postavám. Hurikána mám ráda, ale tam mi už trochu vadil. Katniss jsem upřímně řečeno měla ráda jenom v prvním díle, pak mi příšerně lezla na nervy. Peeta, no... takový hezký přivítání... nemějte nám to za zlé, ale když jsme to s kámoškou četli už poněkolikáté, tak jsme se složily smíchy, protože jsme asi fakt tak divný, že nám to připadá víc vtipný než deprimující. Johannu jsem si tady ještě víc oblíbila, jenže poté mi ji trochu zkazila herečka ve zfilmovaném druhém díle. U té bylo hned jasné, na jaké je straně a už jí chyběla ta tajemnost a podlost, kterou jsem si o Johanny v knize zamilovala. Hm, no, a Finnick. Protože jsem takový ten typ člověka, co nemá rád překvapení, tak jsem věděla, jak to s ním dopadne, ale pořád, ani po čtyřech měsících po přečtení, se mi tomu nechce věřit. Přála bych si, aby alespoň zemřel nějak lépe nebo aby měl možnost vidět své dítě. Taky si toho hodně prožil, což je hlavní důvod, proč ho mám tolik ráda (na rozdíl od kámošky, kterou si získal jenom scénou s neexistujícími kalhotami). On i Annie jsou oba vlivem Kapitolu vykolejení blázínci, kteří si zasloužili být spolu déle. Prim jsem si taky dost oblíbila. Vážně nechápu proč z mých nejoblíbenějších čtyř postav nepřežil nikdo. Příště si asi budu vybírat ty, u kterých je jasné, že přežijí.
No, konec mě taky zklamal. Z Katniss udělají totálního magora, chudák Hurikán je najednou ten nejhorší ze všech. A přímo mě ubíjelo, jak Katniss pak zavřeli do těch místností. To už jsem tu knihu chtěla mít hlavně rychle za sebou. Jediné, co mě na konci trochu chytlo, bylo setkání zbývajících vítězů, jak to nazval Haymitch. No, a ten epilog. Hrůza. Totální, vážně. Tak... přecukrované. Podobně jako celá postava Peety. Vážně nechápu, co na něm všichni viděj.
A i když tohle byla skoro jenom samá kritika, tak dávám knize čtyři hvězdy, protože si mě (zase) získala některými postavami, dialogy, určitým humorem a svou krutostí.
