BobRyder diskuze u knih

Nebudu zde hodnotit knihu jako takovou. Napíšu sem jen to, co prostě napsat musím. Tohle je pro Tebe, Diego...

Psal se rok 1986 a v Mexiku právě probíhalo Mistrovství světa ve fotbale. Tamní stadiony se staly dějištěm jedinečné one man show, jejímž aktérem jsi byl Ty. Bylo mi tehdy pouhých 8 let a mé oči se poprvé otevřely dokořán. Stal ses tehdy prvním člověkem, v němž jsem uviděl génia, někoho, kdo převyšuje všechny své konkurenty o dvě hlavy a kdo trefí terč, který ti ostatní ani nevidí. Díky Tobě jsem si nejasně uvědomil, že existuje svět neomezených výšin, ke kterým mohu ze země pouze s údivem vzhlížet. Ve své dětské naivitě jsem si tenkrát myslel, že takhle už to ve fotbale-a v životě vůbec- zkrátka chodívá, že vždy někdo jasně vyčnívá. Ale mýlil jsem se. Od té doby uplynula už spousta let a odehrála se spousta šampionátů, ale já už nikdy neuviděl žádného dalšího Maradonu. Ano, Lionel Messi je vynikající hráč, ale není božský jako Ty. Byl jsi něco jako polobůh, pro Argentinu a pro Neapol jsi byl obdobou Beatles na vrcholu jejich slávy. Pro Argentinu, pro Neapol- a pro mne. Jako dítě jsem měl dva velké hrdiny, dva vzory, dva idoly. Vinnetoua a Maradonu. Ano, nikdy jsi nebyl tak čestný jako apačský náčelník (všichni víme, na co právě narážím), ale uvědomíme-li si, že Vinnetou je postava fiktivní a pokud jej proto opomeneme, pak zde zbydeš jenom Ty, jako největší osobnost mého dětství.
Samozřejmě nejsi sám, kdo na mne tak silně zapůsobil. Od onoho roku 1986 jsem poznal pár dalších géniů, namátkou připomenu Johna Lennona či Miloše Formana, ale Ty jsi byl první a proto Tě v mém srdci nemůže už nikdy nikdo nahradit. První lásku si člověk pamatuje celý život. Kvůli Tobě fandím fotbalu jako takovému, a dodnes jsem vděčný osudu za to, že jsem své první fanouškovské iniciační momenty zažil v časech Tvé největší slávy- nebýt Tebe, bavil by mne fotbal asi také, ale jistě ne tak intenzivně- moje láska k této nádherné hře je totiž reakcí na to, co jsi předváděl na trávnících v době, kdy jsem já sám začínal být otevřený světu kolem sebe.

A teď jsi zemřel. Najednou mi přijdeš ještě větší než jak jsem Tě vnímal za Tvého života, a už tehdy jsi byl pro mne superhvězdou. Zemřel v Tobě Ten Největší, Nejlepší, První a Jediný. Dnes nepláče jen Argentina, ale celý svět. Celý svět včetně mne. Vím že to vyznívá sentimentálně, ale jak jinak mám reagovat, zaniká-li s Tebou důležitá část mého života, mé dětství? Byl jsi pro mne nadpozemským zjevením, měl jsi vlastnost, které si u lidí cením nejvíc. Byl jsi srdcař. Miloval jsi fotbal, svou rodinu a život. A my jsme na oplátku milovali Tebe. Tak rád bych si s Tebou potřásl s tou Tvou boží rukou. Budeš mi chybět.

Sbohem, D10S...