barge diskuze u knih

Chystám se trochu obrousit hrany svému komentáři ze 16.2... Aktuálně těsně před závěrem knihy musím konstatovat, že od strany 191 se pro mne osobně vrátil Evžen Boček v té podobě, ve které jsem si ho oblíbila. Od toho okamžiku už jsem se nemusela ke čtení přemlouvat a začalo mne to bavit stejně jako předchozí díly.

19.02.2023

V osmé třídě ZŠ jsme s mou kamarádkou tvořily "třeskutě" vtipné povídky pro spolužáky. Příklad: "Naše babička milovala výlety za hranice všedních dnů. Ve vesničce Sobotaneděle ji měli všichni rádi. Před jejím příjezdem ukrývali zvířa-ta, dě-ti i jiné ta-ti, aby ji nic nerozhodilo...". Jsem v polovině posledního dílu Aristokratky a dočtu ji, protože takhle já to mám nastavené. Ale zklamání! Mé nadšení nad prvními díly spláchla stále výraznější prvoplánovitost ságy. Na začátku lehce stravitelná vtipná literatura se zvrhla v grotesku. I to by se možná dalo při troše tolerance odpustit, kdyby vtipy nebyly stejně předvídatelné, jako má vlastní tvorba ze základky. Jeden příklad za všechny..cit.: "Těžko posoudit, jestli jim byla zima, nebo..." Pozor! Přijde vtip! V duchu si tedy před dočtením věty doplňuji "...nebo dorazili z elektrošoků." Bingo! V knize věta pokračuje sdělením: "...nebo si odskočili z elektrošokové terapie..." A tak dál. Mnohokrát omleté fórky se táhnou jak zpuchřelá nit dalšími a dalšími odstavci. Velká škoda! Řekla bych, že Evžen Boček spolkl sám sebe!

16.02.2023