Trissi diskuze

To možná ne, jen jsem se snažila poukázat na to, že se jednalo opravdu o módní záležitost. Být věřící a studovat bibli bylo prostě in.

Já kupovala jako malá Čtyřlístek, Pionýr a Ohníček. Posléze jsem nějakou dobu odebírala 100+1, pak Epochu, History a jelikož miluju záhady všeho druhu, i Enigmu. Se zvyšováním cen a snižováním kvality jsem se dostala do fáze, kdy pravidelně kupuji jen Méďu Pusíka pro vnučku.

S MarkétaLore naprosto souhlasím. Stačí si vzpomenout jak po roce 89 stoupl zájem o tuto knihu. Kamarádka dala dokonce pokřtít děti a znovu se vdala se svým manželem v kostele. Již je rozvedená.

Tak podle mě je velmi přeceňovaný autor Tom Rob Smith s tím jeho dílkem nebo spíše dítkem. No a taky Jo Nesbø. Četla jsem jen "Lovci hlav", ale to je slátanina k pohledání.

Někde jsem tady četla, že my blíženci to děláme z vrozené netrpělivosti a zvídavosti. Tak já to radši vždy vydržím, protože by mě kniha už nebavila. Přiznávám ale, že zrovna v knižce kterou čtu, jsem se podívala asi o sedm stran dopředu, abych se dozvěděla, zda mladá žena bude zabita, či zda přežije.

Myslím, že tento zájem má mnoho lidí, koho by nebavilo "hrabat se" v osobním života své oblíbené historické postavy? :)
Mě třeba zajímá soukromý život žen panovníků a slavných osobností. Ve škole se o tom příliš nedozvíme a přitom jsou to někdy velice zajímavé a pohnuté osudy. Pamatuji si, kdy nám v hodinách dějepisu na gymplu profesor řekl, že to byly hlavně uznané milenky francouzských králů které držely otěže diplomacie. Když si nyní pročítám životopisy různých slavných žen, nedělo se tak jen ve Francii.

Binysek: určité zásady a pravidla se museli dodržovat od počátku lidské společnosti. A desatero není zdaleka prvním zaznamenaným zákoníkem. Bůh opisoval.
A ta boží odměna je také pochybná. Život věčný v nebi, kde ovšem platí přísná hierarchie. No, a take tam mohou jen lidé. Zvířatům není přiznána duše. My ženy ji také vlastníme až od roku 1545 kdy nám ji Tridentský koncil přiznal. Proč tedy věřily některé před tímto datem je mi záhadou.
Bůh potřebuje nás, né my jeho. Až vymře lidstvo zmizí i bohové.

To tester: No a tady je ten zásadní rozpor mezi našimi názory. Já si myslím, že ten rozumný si na to horké nesáhne. To spíš ten nerozumný. Že něco pálí nás naučí naše zkušenost, a to je poznání. A jsme u stromu poznání. Adam věřil a bylo mu jedno že je nevědomý, nebýt Evy je tomu tak dosud :).

Richie 1: Nechápu jaká moudra máš na mysli. Já prostě nepříjmu myšlenku, že hlavou muže je Ježíš Kristus (jedna z podob Boha) a hlavou ženy je muž. Spíš mě napadá, že si zde někdo léčil své komplexy. Napsal tedy blábol a ejhle, ono se to ujalo. Žena nemůže vykládat slovo boží, protože už tím, že je žena není mu rovna. Marie je zde považována za pouhý nástroj. Z Máří Magdaleny se stala prostitutka, protože jako apoštol je nepřijatelná. Ač očištěna stejně mnoho věřících ji má stále za lehkou děvu.
Tester:A pokud jde o to bezvýhradné přijetí víry, tak na co máme rozum.

Rearder.007: ano, myšlení nepřítele je třeba znát, aby bylo možno proti němu bojovat :). Já to nechtěla tak příkře napsat. Ono stejně nemůže trvat věčně něco, co odsouvá do pozadí tu lepší polovinu lidstva. Ale vážně, mám dojem, že kdyby si všichni věřící Bibli přečetli opravdu pozorně, sami by užasli, v co vlastně věří.

To tester: Nechtěla bych měnit téma diskuze, ale jakékoli náboženství mělo vždy jen jediný účel, chránit ty mocné. K těm ostatním Bůh nebyl ani spravedlivý, ani milosrdný. Jestli znáte Starý zákon tak on takový ani není. Je pomstychtivý a nesmiřitelný, neodpouští. Snad by nám bez něj, Alaha a všech těch ostatních bylo lépe.

reader.007: souhlas. Mluvilo se o bibli, ale asi neexistuje náboženství, které bychom mohli nazývat spravedlivé.

Já také nemám ve své knihovně bibli a určitě mi nechybí. Svého času jsem si ji chtěla přečíst, ale je to jen snůška povídek, zčástí hororových, zčásti pohádkových a zčásti směšných. Hrůzne je to, že tomu stále ještě mnoho lidí věří a mnozí z nich ji ani nečetli, jen co slyšeli od kněze při mši v kostele.

Asi každý si nakonec zaplní knihovnu podle svého vkusu.
U mě by nesměl chybět Vandenberg, Pullman, Tolstoj, Le Fanu, Mitchellová, Lewis, Van Gulik, Sienkiewicz, Austenová a tisíc dalších.
Z českých bych potom doporučovala Čapka, Jiráska, Kafku, Vondrušku, Niedla, Bauerovou Annu, Vaňkovou, Světlou a další.
Literatura faktu, která je obvykle v každé knihovně, je pak vybírána individuálně podle zájmu a preferencí.