Kontryhelka
diskuze
Po hodně letech jsem se vrátila k sérii knih Harlequin. Je příjemné se opět začíst do nějaké té romantiky.
Nějak se mi zastesklo po humorné literatuře, tak jsem opět oprášila mého dobrého Švandrlíka. Doktor od Jezera Hrochů a Šance jako hrom.
Nevím, jestli to je to pravé pro téma, ale dala by se sem klidně zařadit i kniha od Betty MacDonaldové Vejce a já. Ta má na farmě spoustu zvířat, hlavně slepic a stará se o ně.
U mně je to tak napůl. Já miluji knihovny i knihnupectví. Ale mám hodně knih, které jsem si raději nejprve půjčila v knihovně, přečetla a pak zhodnotila, zda si jí pořídím, či zůstane jen jako vypůjčená a přečtená z knihovny. A mnohokrát se mi to již vyplatilo, protože jsem kolikrát dychtila po nějaké knize a pak byla zklamaná. A byla nakonec ráda, že byla jen půjčená. Já už jako děcko školou povinné jsem byla pečená vařená v knihovně a byla jak v ráji. Opravdu. Od mala prostě čtenář celým srdcem. Ale na druhou stranu je krásné přijít do knihkupectví a cítit tu nádhernou vůni těch všech knih. Za mně takový nepopsatelný pocit, ale kdo je milovník knih, tak určitě ví, jak jsem to myslela. A když jsem vždycky nějakou knihu dostala nebo koupila, tak jsem si jí prostě očichala. Mně nové knihy voní, mají zvláštní vůni. Takovou, jakou nové knihy prostě mají mít a mají. Také jsem ráda za knižní boxíky, které jsou teď skoro všude. Kolikrát jsem si knihu půjčila, přečetla a opět vrátila. Takže taková pidi knihovnička.
Mně se velmi špatně četl Malý Princ. Pak Komenský - Labyrint světa a ráj srdce.
Začínám číst knihu od Patricie Cornwellové Nakažlivá smrt. Mám za sebou zatím jen první kapitolu, ale zjišťuji, že se zřejmě jen tak neodtrhnu.