jsemvlastovka diskuze

Považujete za oxymorón ty Úsměvy smutných mužů? Zní to tak, ale zároveň nic smutným nebrání se usmívat, všichni víme, že i smutní se často usmívají, ze zdvořilosti apod...

Musí být ticho, jinak se na knihu nesoustředím a ruší mě to.

Ne. Na to mám příliš dlouhý seznam knih, které chci přečíst. Někdy odkládám hned po první kapitole... Prostě mi to přijde jako hrozná a neobohacující ztráta času.

Snažím se to nedělat, ale někdy prostě nevydržím a začtu se do nové, zajímavě vypadající knihy i když zrovna čtu něco jiného. Nedávno jsem takhle měla rozečtené hned čtyři knihy najednou. A bylo to pro mě k zbláznění :)

Z antikvariátu. Mám to opačně, než většina lidí, co miluje vůni nových knih - mám ráda starší, použité a čtené knihy, protože mi víc připadá, že mají duši a drobné poškození, ohnuté rohy, podržení, přehnuté listy apod. miluji. Je to pro mě jako vrásky starých, moudrých lidí, nebo jizvy jako připomínku statečnosti a síly.

Skutečný příběh napsán samotnou odsouzenou, ale z ČR.

http://www.databazeknih.cz/knihy/svobodna-i-kdyz-za-mrizemi-11668

http://www.databazeknih.cz/knihy/odsouzena-29896