asam
diskuze
danielson: výborně- kniha roku, to je fajn, ale nějak mi to celé rozhodilo stránku. Třeba vůbec nemůžu vyhledávat název knihy. Překrývají se mi jednotlivé nadpisy. Mrkni se na to prosím.
Určitě Míla Pachnerová
http://aleph.nkp.cz/F/?func=find-c&local_base=skc&ccl_term=wtl=Ve%C4%8Dern%C3%AD+%C5%A1aty+pro+Janu
Přesně jak říká "Ruw" hlavně, že čtou. Vzpomeňte si na školní léta co jsme museli číst - tedy alespoň já- /patřím k těm starším/.Jsem poznamenaná Kájou Maříkem apod. ale vzpomínám si,že si mi to tenkrát líbilo no a jak člověk dospívá a stárne bere rozum a už si vybárá.Tím nechci říci, že se vždycky strefím na kvalitní literaturu, ale braky už nečtu.
bovinka: souhlasím s tebou. Do konce knížky jsem vlastě nevěděla oč kráčí. A přitom to bylo nějak vyhodnoceno. Asi na to nemám.
tan- V Osvětimi jsem byla, ale to se nedá popsat. Už teď zase mám v očích slzy. A já jsem tam zažila ještě jeden dost zajímavý zážitek. Procházeli jsme společně s výpravou německých studentů. Průvodci ani jim jsme moc nerozuměli, ale to co se zračilo v očích těch mladých lidí - úžas, zděšení hrůza a myslím že i trochu hanba. Nezapomenu na to. Nikdy.
Nejsem tak sečtělá,abych se vyjadřovala k udílení Nobelových cen- v případě Kertésze už vůbec ne. Četla jsem od něho jenom knížku Člověk bez osudu a přikláním se k názoru, že knihy z koncentráku sice nemusíme mít v oblibě, ale dobře že je někdo napíše a že je někdo čte, Třeba v teple a s plným žaludkem.Alespoň si dokážeme v té chvíli vážit toho co máme a nenadávat na to co nám chybí. Mohlo by být hůře.
Pro mě jsou nejkrásnější chvilky, když předčítám dětem. To napětí v očích- já už vím jak to dopadne, ale oni jen tuší, pak třeba i slzičky lítosti nad osudem zvířátka apod. Mě hodně vedli ke čtení rodiče a jsem jim za to moc vděčná. Sama se snažím dětem taky vštěpovat lásku ke knihám. Snad se mi to i v této uspěchané době daří.
Nejen že nestačí knihovna a pokoj, ale hlavně chybí peníze. Já pamatuji před revolucí knižní čtvrtky, kdy jsme si vystáli frontu na jednu knížku a pak třeba měsíc nebylo nicco by stálo za to a tak se dalo ze studentských příjmů něco ušetřit. Teď když jdu do knihkupectví byla bych schopna utratit celou výplatu a tak jen tiše listuji knížkami a zapisuji si co bych chtěla přečíst. Chodím do knihovny- vůbec proti knihovně nic nemám. Jen tak se dostanu k mnoha zajímavým knížkám, které by jinak přešly kolem bez povšimnutí. U nás máme velice pěkné prostředí v knihovně,je možné posedět dát si kávu a tak to beru taky za příjemně strávený čas.
pajonek a paulhunter - jste šikovný kluci. Už to funguje. Stáhla jsem si Google Chrom a jdu si uvařit kávu a lehnu a budu poslouchat Díky moc. Jen tak se dá přečkat dnešní odpoledne. Díky, díky
Vracím se k příspěvkům - autor Coelho - četla jsem od něho většinu, ale jak už to bývá s přibývajícími metry knížek je dílo stále více rozplizlé a nic neříkající. Nejvíce mě nadchl Alchymista, snad, že jsem ho četla prvního, ale poslední knížkou Záhir jsem se už prokousávala jen se největším sebezapřením. Ale to je jenom můj dojem. Je to autor ve světě velice uznávaný.Třeba se k němu vrátím.
Strašně nerada. I těm nejbližším připomínám, že musí vrátit brzo a v pořádku. Všechno ostatní oželím, ale nevrácenou knížku prožívám těžko. Po zkušenostech kdy jsem o mnoho pěkných knih přišla si vše zapisuji a osobu, která si půjčila neustále upomínám. Kamarádi to o mě vědí.
Já tak jednu za měsíc.Ale když prší , tak třeba za týden. Stále mám dojem, že těch knížek je moc a že je přečíst nestihnu. Teď mám potíže se zrakem a tak jsem z toho smutná.
Souhlas. Norské dřevo - výborné, ale pak už to má klesající tendenci. Někdy až moc slov o ničem. Ale to je věc názoru. Nikomu to nevnucuji.
Já chodím hlavně půjčovat do knihovny. Doma mám už strašně knížek a nemám tolik peněz na nové. Když už mě nějaká nadchne a chci ji mít doma, tak v Brně, nebo přes internet v Neoluxoru..Tam taky objednávám dárky na vánoce ..Mám dobré zkušenosti a vždy mi vyhověli. U nás prodejna nestojí za nic, ale jsou ochotni objednat, i když tuto službu nevyužívám protože to je zdlouhavé.
V posteli to nedokážu- usínám, Ale v pohodlném křesle a hlavně v tichu. I hudba mě dokáže rušit.
Já jsem se pustila do knížek Johna Grishama. Právě teď jsem začala číst - Lobbista.
Pascal Bruckner - Můj malý manžel Útlá knížečka, kterou přečtete velmi brzo. Šikana slabšího,tělesné proměny,předobraz zmenšování lidí jako možné řešení přelidnění planety,role muže jako hlavy rodiny je zredukována na roli ploditele a potom odhozena do odpadků.S humorem ale i s citem popisuje autor osudy jednoho nešťastníka, který se při zplození každého nového potomka zmenšuje. Bohatý slovník, dobrý překlad. Fakt moc pěkné čtení.