a.r.nick diskuze

to Adhara: tak ty tvoje zkušenosti jsou jedním slovem šílené... jestli to takhle funguje všude, tak to snad radši budu psát fakt jenom do šuplíku ;) Přijde mi, že tento způsob jednání ze strany nakladatelství autorům tu jejich tvůrčí činnost spíš znechutí...

to Tester: no vida, tak já si při sledování filmů a čtení knih na toto téma (tj. život bez násilí, ale i emocí, citů, barev atd.) vždycky říkal: jak to mohlo lidstvo dopustit? Jak by mohlo dovolit, aby nějaká skupinka mocných vybudovala "lepší svět" za cenu toho, že by lidstvo ztratilo možnost cítit, vnímat, vidět/slyšet všechno, rozhodovat se každý sám za sebe...? A teď vidím, že stačí, aby v té "skupince mocných" byli lidi jako ty - a je to :). Já bych holt byl zase ten, kdo by bojoval do krve za to, aby se svět vrátil do původního stavu :).

to Tester: hm, to už je asi na hlubší diskuzi ;) - podle mě bez negativních emocí by ty pozitivní neměly takovou sílu, takže život bez nich by byl poněkud plytký... Samozřejmě války a vraždění, to není zrovna dobrá cesta, ale asi podle mě lepší nějaká cesta než život bez emocí.

To Tester: mně to, co popisuješ, připomíná třeba knihy Dárce nebo Ten báječný den - v tom smyslu, že se tam "kdosi" snažil docílit toho, aby se všichni měli skvěle, nedocházelo k násilí a podobně. Ovšem cenou byla ztráta lidských emocí, zeslabení prožitků... Takže ano, "pohodová četba", ale co se pointy týče, tak stejně drsná jako jakákoliv jiná dystopie...

Hříchy nezletilých aneb Důtka ředitele školy... A nesmím zapomenout na Stopařova průvodce galaxií, ale to je takový specifičtější druh humoru ;)

Růže pro Algernon...

Zajímalo by mě, vy, kdo si (taky) píšete do šuplíku - stačí vám to psaní samo o sobě, nebo je pro vás důležitý i tu knihu zkusit vydat, dostat ji mezi lidi...? Ptám se ze zvědavosti, doteď jsem si psal jen tak sám pro sebe, ale čím víc toho mám napsanýho, tím větší chuť mám poslat to do světa. Zdůrazním, že ne kvůli penězům, živím se něčím jiným a nechci to měnit... spíš je to asi něco jako chuť sdílet to, co tvořím, s co nejvíc lidma, číst si jejich komenty (pozitivní i negativní)... A jo, je v tom asi i taková ta touha projít se knihkupectvím a najít tam v poličce knihy se svým jménem :). Máte to někdo podobně a pokud jo, děláte pro to něco, nebo se spokojíte s tím, že si to jenom představujete? :)

O portálech mezi "různými světy" (nechci spoilerovat) je i šestidílná série Atlantida od Grega Donegana :)

Ahoj, nemáte někdo doporučení na knihy podobné např. nedávno dočtenému Nedej se od Rowellové, kde v pozadí příběhu kluk vypráví o vztahu k jinýmu klukovi...? Přišlo mi to takový novátorský oproti všem těm příběhům, kde hlavní hrdinkou je zas a pořád holka (nic proti vám, dámy! :-)). Díky, A.R.