4444913 diskuze

Pokud jde o mě,tak poezii musím číst hlavně v klidu.Nesmím spěchat nebo být z něčeho rozhozená.Někoho prý poezie uklidní a vyčistí si hlavu jenže já se nedokážu "začíst".Když nepochopím o čem básník píše tak mě to mrzí ale až tak mi to nevadí,nikdo nechápe všechno,říkám si.Něco se mi čte ohromně lehce(Nezval za všechny)něco je oříšek-takové prokleté básníky jako celek.Někdy mě upoutá téma které si autor zvolil,někdy přímo rytmus veršů jak umí používat jazyk a někdy třeba jak se na věci známé dívá jakoby jinak(zas budu u Nezvala-po přečtení básně Sloky o Praze se-aspoň když zrovna někam hrozně neletím-koukám tak nějak zakoukaně.Nebo takové Shakespearovy sonety,to čtení snad ani nemůže člověka nepoznamenat.A někdy ani nevím proč mě něco tak osloví,mám moc ráda básně Oldřicha Mikoláška ale nikomu bych nedokázala vysvětlit co z nich se ve mně tak zabydlelo.Poezie je asi spíš pocit než přesně zdokumentovaný rozbor.