Yannick Grannec citáty
francouzská, 1980
Citáty (21)
„"Lidé na starých fotkách někdy vypadají, jako by patřili k jinému druhu." "Já teď opravdu žiju uprostřed jiného druhu. To je to, čemu se cudně říká "stáří"." (Bohyně malých vítězství, s. 24)“
„Bylo zapotřebí uklízet svět a zabránit tak té proklaté entropii, aby ho pohltila. Mají všechny ženy stejný osud? Spáří se z lásky nebo z potřeby bezpečí a skončí jako opatrovatelky muže, který měl být jejich pevnou skálou? Je tohle úděl nás žen? Jsme tu proto, abychom tahaly z bryndy bratry, otce, milence, přátele? Obdařil nás Bůh ňadry a boky proto, že měl tak potrhlý záměr? Jsme jen záchranné pásy? A co nám zbude, když už není nikdo, koho bychom mohly zachraňovat? Úklid vzpomínek. (Bohyně malých vítězství, s. 385)“
„Čím větší špek, tím líp na něj skáčou. Ješitnost okrádá muže o sluch, ale obdarovává je žvanivostí. (Bohyně malých vítězství, s. 29)“
„Hypotetická svoboda je důležitější než svoboda faktická. Amerika mě naučila, co je to pragmatická demokracie: nedávejte lidem na vybranou, ale přesvědčte je, že na vybranou mají. Mít tuhle možnost je nutné a bohatě postačující. Jen málo lidí snese závrať z absolutní svobody. (Bohyně malých vítězství, s. 231)“
„Jestli nedovedete vysvětlit nějaký pojem šestiletému dítěti, znamená to, že mu sám úplně nerozumíte. (Bohyně malých vítězství, s. 182)“
„Lidé mají rádi příběhy šílených vědců. Uklidňuje je pomyšlení, že tolik inteligence má protiváhu. Je to něco za něco. Když se vyšvihneš, musíš padnout. (Bohyně malých vítězství, s. 171)“
„Matematika je kostra tam, kde je fyzika svalovinou. Matematika se bez fyziky nevtělí. Fyzika bez matematiky se zhroutí. (Bohyně malých vítězství, s. 254)“
„Moje matka tvrdí, že mateřství je něco jako stockholmský syndrom. Rodiče se proti své vůli připoutají ke svým dětem a ony si berou jejich život jako rukojmí. (Bohyně malých vítězství, s. 111)“
„Nadaní lidé se svým přirozeným talentem nechlubí; netuší, že ti druzí ho nemají. (Bohyně malých vítězství, s. 307)“
„Neexistují meze myšlení, pane Cohene. Existují jen meze navyklého myšlení. A meze nemá ani matematika. S výjimkou matematických oborů ohraničených formálními soustavami. (Bohyně malých vítězství, s. 354)“
„Nemohla jsem počítat s tím, že by mě Kurt protlačil mezi smetánku. Jeho umělecký vkus byl tak málo propracovaný jako ten můj. Goetheho rád neměl a o Shakespearovi soudil, že je těžko srozumitelný. Měl rád lehkou hudbu a krátké knihy. Wagner mu šel na nervy; Bach v něm vyvolával úzkost; před Mozartem dával přednost lidovým písničkám. V zábavě byl stejně vybíravý jako v jídle: volil tu nemastnou neslanou. Nikdo ho nemohl podezírat z intelektuální lenosti, ale těm, kteří ho jako Einstein obviňovali z jakéhosi snobismu naruby, namítal: "Proč by dobrá hudba měla být dramatická a dobrá kniha tlachavá?" V tom spočívá výhoda geniality: můj jednoduchý vkus se považoval za pohoršlivý nedostatek vzdělání. (Bohyně malých vítězství, s. 219)“
„Neštěstí není tak hrozné, když přichází pomalu. Znecitliví vás; otupí vám smysly a nastěhuje se inkognito. (Bohyně malých vítězství, s. 364)“
„Nevěřím v ďábla. Jen v kolektivní zbabělost. To je společně s tuctovostí ta nejsdílenější lidská vlastnost. A mne se to týká taky, o tom nepochybujte! (Bohyně malých vítězství, s. 368)“
„Odejít dřív než naši milovaní je jediná možnost, jak netrpět. (Bohyně malých vítězství, s. 62)“
„Pohádky neříkají, jak dopadne princ: inkontinence a blábolení. (Bohyně malých vítězství, s. 374)“
„Pozůstatek paleolitického rozdělení rolí: kluci-lovci honí místo kořisti mičudu, děvčata-sběračky stahují šaty z ramínek. (Bohyně malých vítězství, s. 173)“
„Proč přichází genialita v tak raném mládí? ... Zkušenost nedokáže nahradit jasnozřivost mládí. Matematická intuice uvadne stejně rychle jako krása. O matematikovi se říká, že byl významný, jako se o ženě říká, že byla krásná. (Bohyně malých vítězství, s. 263)“
„Suchopárné království matematiky mi nikdy nepřipadalo moc veselé. Ať už tihle roztomilí a příliš vzdělaní pánové říkají cokoli, celá jejich slovní akrobacie je dobrá leda jako záminka k tomu, aby se nemuseli potýkat se skutečností. (Bohyně malých vítězství, s. 321)“
„Vědci jsou muži jako ostatní. Ať už jsou geniální, nebo ne. ... Ze všeho nejdůležitější je umět mužům naslouchat. Nechte je mluvit, i když se pustí do tématu, v němž jste kovanější než oni. Obzvlášť tehdy! A když ne, hltejte jejich slova jako božskou manu. V každém muži dřímá prorok. ... Jestli pochybujete o mé teorii, zkuste se neochvějně zadívat do očí nějakého muže. Pozor! Bez nejmenší jízlivosti! A pak mu pošeptejte: "Jsi úžasný..." ... Neodolá ani jeden. Ta věta jim vyřadí mozkové závity. Jistě, někteří kladou trochu větší odpor. Přesto jim tahle informace na chvilku vynuluje myšlení. Pohladí jim pravěký mozek. Je to zkrat, který implementují matky do mozku svých synáčků. (Bohyně malých vítězství, s. 270-271)“
„Velcí vědci a velcí umělci jsou velcí sobci. (Bohyně malých vítězství, s. 263)“
„Život není exaktní věda. Lidská bytost je víc než součet jejích skutků. Víc než prostá chronologie. (Bohyně malých vítězství, s. 330)“
Yannick Grannec - knihy
| 2015 |
 Bohyně malých vítězství |
Žánry autora
Štítky z knih
Grannec je 1x v oblíbených.