koupit knihy

Sławomir Rawicz

polská, 1915 - 2004

Nahrávám...

Přidat citát

Citáty (23)

Dá se to jíst? – Ano. (po ulovení skoro třicet centimetrů dlouhého zvířete připomínajícího úhoře; Dlouhá cesta)


Jedli jsme a jedli, až nám mastnota stékala po vousech, a do toho jsme hlasitě říhali, smáli se a blahopřáli si ke štěstí, které nás tak zázračně potkalo. Potom jsme v úkrytu asi dvě hodiny kouřili a podřimovali. (po zabití jelena, Dlouhá cesta)


Jsem plukovník Ušakov. Jsem velitelem tohoto tábora. Přišli jste sem pracovat a já od vás čekám tvrdou práci a disciplínu. Nebudu vám vykládat o trestech, neboť pravděpodobně víte, co vás čeká, když se nebudete řádně chovat. Naší první povinností je zajistit vám střechu nad hlavou. Vaším prvním úkolem tedy bude postavit si pro sebe baráky. Jak rychle se schováte uvnitř před počasím, to závisí jen na vašem úsilí. Je to na vás. (. . . ) Ti z vás, kdo jsou teď po cestě příliš nemocní a nemohou pracovat, budou ubytováni ve stávajících barácích, zatímco vy ostatní se pustíte dost tavby nových budov. To je vše, co jsem vám chtěl říct. (Dlouhá cesta)


Jsem Smith, pan Smith. Jsem Američan. Jste překvapeni, pánové? – Odpustťe. Tomu se dá těžko uvěřit. Jak jsem se sem dostal? (Dlouhá cesta)


Kde jsou stromy, tam je i voda. (Dlouhá cesta)


Kdybych někdy vymyslel plán útěku, šel bys do toho se mnou? – Ano, šel bych s tebou, ale ty potřebuješ silné a zdravé muže. Mám nemocný žaludek a myslím, že mě to nakonec zabije. Kdybych s tebou šel, jen by to mou smrt uspíšilo, a ty bys trpěl za to, žes mě s sebou vzal. Pokud se ti naskytne šance, kamaráde, zdekuj se. Měj oči na stopkách, vybírej si muže. Tak či tak ti přeju mnoho štěstí. (Dlouhá cesta)


Kéž vás vaše nohy na vaší cestě dobře nesou. (Dlouhá cesta)


Kolik toho ještě musíme ujít? – Asi dvakrát tolik než už máme za sebou. (poté, co za šedesát dní ušli více jak 2000 km; Dlouhá cesta)


Můj největší obdiv patřil těm, kteří nikdy neztráceli humor. Často nás zachránili v těch nejčernějších chvílích. (Dlouhá cesta)


Nechtěli by se, pánové, umýt? – Tohle je učiněná hoteloá služba. Jen nás zaveďte do koupelny. (odvětil Zaro na Čerkesovu nabídku)


Oheň v poledne může znamenat jen vaření. (Marchinkovas; Dlouhá cesta)


Pánové, to sebeobviňování je zbytečné. Myslím, že s námi byla šťastná. Pojďme jí teď vystrojit řádný pohřeb. (Američan; Dlouhá cesta)


Plukovník Ušakov brzy odjede na školení vyšších důstojníků do Jakutska. Nechtěla bych, aby se tu něco semlelo, dokud bude ve velení. (manželka Ušakova; Dlouhá cesta)


Pomýšlel jste někdy na útěk? – Přemýšlím o tom od první chvíle, co mě poslali na Ural. Dospěl jsem k závěru, že sám bych to nezvládl. (pan Smith, Dlouhá cesta)


Přemýšlíš někdy na útěk? - …jistě, že o těch věcech přemýšlím, ale vzdálenosti jsou tak obrovské a přírodní podmínky tak kruté, nejsem na takovou cestu vůbec vybavený. (Dlouhá cesta)


Řekl jsem vám všechno, co vím. Není k tomu co dodat, nemám před vámi co skrývat. – Ty jsi totiž profesionální lhář. Ale já tě přinutím říct pravdu. (Dlouhá cesta)


Šel bych s tebou, kdyby byla nějaká šance, ale sníh a mráz by nás zabily ještě předtím, než bychom se někam dostali. Tedy pokud by nás Rusové nechytli. Přesto se mi nechce umřít mladý. (Dlouhá cesta)


Taková je válka. Když kácíš les, lze přece vždycky očekávat, že někoho poraní třísky. (velitel tábora, Dlouhá cesta)


Tento dokument je úplný seznam obvinění vznesených proti Vám. - Já to dobře vím, ale nikdy mi ho nikdo nedovolil přečíst. Nikdy jsem ho vědomě nepodepsal. - Ale přesto je to Váš podpis? - Je to můj podpis, ale nepamatuji se, že bych ho někdy napsal. - Budete proto souzen k dvaceti pěti rokům nucených prací, což by mělo být dost času na to, aby se vám vrátila ta Vaše idiotská paměť. (Dlouhá cesta)


Údajně byste měli být vysoce civilizovaní lidé, kteří si myslí, že mohou řídit svět. Copak vám nedochází, jaké nesmysly vás to učili? (zástupce velitele tábora, Dlouhá cesta)


Umíš plavat? – Plavu výborně. Ve škole jsem patřila mezi nejlepší plavce. (Dlouhá cesta)


Umíš určovat směr podle hvězd? – S naprostou jistotou ne. – Umí to někdo z nás? - (nikdo se neozval) - Pak bychom mohli chodit celou noc v kruzích. (Dlouhá cesta)


Všude samá podělaná poušť, a pro koho? Jen pro nás a pár hadů. Oni nemůžou jíst nás a my nemůžeme jíst je! – Tenhle výrok je pravdivý jen z poloviny. Není to úplně neznámý jev, existují místa, kde lidé hady jedí. (Dlouhá cesta)