koupit knihy

Niccolò Machiavelli

italská, 1469 - 1527

Nahrávám...

Přidat citát

Citáty (67)

A tak všichni ozbrojení proroci zvítězili a ti neozbrojení podlehli.


Čemu tedy dát přednost - popularitě, či respektu? Obojí totiž sloučit v jedno nelze, tak jako oheň a vodu. Má-li se tedy panovník jednoho z toho zříct, pak je lepší oželet to první. Všichni dobře víme, že lidé jsou nevděční, pokrytečtí, zbabělí a ziskuchtiví, a pokud je ruka páně otevřená, přetrhli by se dobrou vůlí, slibují hory doly - celé své jmění, životy vlastních synů, svou krev. Jakmile však dojde k lámání chleba, na čtyráku obrátí. A jestliže na ně panovník spoléhal, se zlou se potáže.Vladař


Člověk nemá nikdy padat na zem, jen protože věří, že ho někdo zvedne.


Člověk nemá padat na zem a počítat s tím, že ho někdo zvedne.


Člověk, který chce být za všech okolností dobrý, zcela určitě pohoří mezi ostatními, kdo dobří nejsou.


Doba není pro žádný podnik nikdy dokonale příznivá a kdo chce čekat, až se sejdou všechny příznivé okolnosti, ten ať nic nepodniká, sice tak učiní nejčastěji jen ke své škodě.


dobré rady, nechť pocházejí od kohokoli, musejí míti původ v panovníkově moudrosti; nesmí tedy panovníkova moudrost prameniti jenom z dobrých rad


Chceme-li, aby nám byly staré zločiny odpuštěny, pak se musíme dopustit nových.


Je jen moudré, umíme-li používat lidi podle okolností.


Je nemožné přesvědčit člověka, který má při svém konání štěstí, že by si počínal lépe, kdyby své konání změnil. Takto se mění lidské štěstí - mění se časy, avšak člověk své chování nezmění.


Je snadné někoho o něčem přesvědčit, ale těžké ho v přesvědčení udržet. Proto je zapotřebí být neustále připraven prosadit vlastní záměry silou, jakmile lidi víra opustí.


Je velký rozdíl mezi tím, jaký život je, a jaký by měl být. Ten, kdo si nevšímá reality a nechce vidět, jací lidé jsou, a staví spíše na svých přáních a představách, jak by svět vypadat měl, nedopadne dobře. A člověk, který se chce za všech okolností chovat ušlechtile a jevit se všem jako dobrý člověk, se zlou se potáže mezi tolika lidmi, kteří dobří nejsou.


jsou dva způsoby boje: jeden cestou zákonitou, druhý cestou násilí. Způsob první je vlastní člověku a druhý zvířatům. Protože však první způsob mnohdy nestačí, nezbývá než uchýliti se k druhému. Musí tedy vladař dobře uměti počínati si jako zvíře i jako člověk.


Každý vidí, jakým se zdáte být, ale málokdo vycítí, jakým opravdu jste. (Vladař)


Kde je mnoho viníků, není trestán nikdo. Malé poklesky se trestají, velké a těžké zločiny se odměňují. Když mnozí trpí, málokdo se snaží o pomstu, neboť hromadná příkoří se snášejí trpělivěji než utrpení jednotlivců. Proto rozšířením zla dosáhneme snadněji odpuštění a snadněji si proklestíme cestu k tomu, oč se snažíme k podepření naší svobody.


Kdo se dokáže přinutit opustit osvědčené způsoby? Kdo dokáže proti své přirozenosti jednat podle potřeby třeba násilně a bezohledně? To je dáno jen málokterým.


Kdo se stane pánem města přivyklého svobodě a nezničí je, ať počítá s tím, že město zničí jeho, neboť bude znovu a znovu zvedat prapor vzpoury ve jménu svobody a starého řádu, na něž nikdo ani časem, ani prokázaným dobrodiním nezapomíná.


Když se dva perou, musíš vědět, čí vítězství by ti víc ublížilo.


Láska a strach mohou jen těžko existovat pohromadě, ale pokud si máme vybrat , je mnohem bezpečnější být obávaný , než milovaný.


Láska se udržuje poutem vděčnosti, ale lidé jsou špatní a s lehkým srdcem je přervou, vidí-li v tom svůj prospěch.


Lidé jsou tak naivní, že rádi uvěří tomu, co slyšet chtějí.


Lidé jsou tak prostomyslní a tolik se pachtí za tím, co právě potřebují, že kdo chce klamat, vždycky najde někoho, kdo se oklamat dá.


Lidé klidně ublíží tomu, koho milují, protože láska je morální závazek a ten pro svůj prospěch klidně poruší. Právě proto, že jsou špatní a slabí. Ale strach z trestu je přeci jen drží na uzdě.


Lidé rádi mění pána, protože věří, že si polepší, a v této víře se chápou zbraní proti svému vládci, ale jsou zklamáni, protože se za čas přesvědčí, že si pohoršili.


Lidé rychleji oželí ztrátu otce než ztrátu dědictví po něm.


Lidé se méně rozpakují uškodit tomu, koho milují, než tomu, koho se bojí.


Lidé téměř vždy kráčí po cestách prošlapaných jinými a napodobují ve svých skutcích cizí vzory. Ale nemohou se těchto cest držet ve všem a nemohou ani dostihnout proslulosti těch, jejichž činy napodobují.


Lidem je nutno buď lichotit, nebo je zničit.


Ľudia väčšmi posudzujú očami ako ušami: vidieť môže každý, ale počuť len málokto. Každý vidí, akým sa zdáš, ale málokto počuje, akým si. Tí niekoľkí sa neopovažujú postaviť proti mienke mnohých.


Mezi životem, jaký je, a životem, jaký by měl být, je tak velký rozdíl, že ten, kdo nedává pozor, co se děje, a řeší pouze to, co se stát mělo, dělá mnohem více pro svoji zkázu než pro přežití.


1