Lynn Cullen citáty
americká, 1955
Citáty (24)
„,,Chtěla byste se se mnou vrátit dovnitř, Frances?“ (nahodila slečna Fullerová.) – ,,Ne.“ (odvětil pan Poe, aniž by se mě spustil oči.) ,,Chce zůstat se mnou.“ (Mrs. Poe)“
„Abych řekl pravdu, paní Osgoodová, celý život jsem se snažil dosáhnout slávy. A když teď mám jistý úspěch, kupodivu se necítím o nic klidněji. Vlastně spíš naopak. Jako kdybych stál na vrcholu srázu a shlížel do propasti. – (poznala jsem, že mluví vážně.) Možná byste si měl udělat trochu času, abyste si užil slávy. Říkal jste, že pracujete šestnáct hodin denně. Musíte být vyčerpaný. (Mrs. Poe)“
„Ach, drahý, předrahý Edgare – pořád cítím náruživost tvého pohledu, když jsi mě chytil za ruku. Pořád slyším naléhavost tvého hlasu, když jsi prohlašoval, že ses kvůli mně změnil. Pořád vnímám hloubku tvých starostí, když jsi se mnou pospíchal domů, jako kdybys nemohl žít, pokud by se mi něco stalo. Samuel o mě nikdy tak nepečoval, dokonce ani ze začátku. Překypovala jsem štěstím a měla jsem dojem, že dokážu cokoli, třeba i napsat strašidelnou povídku pro pana Morrise. Byla jsem nabita silou lásky. (Mrs. Poe)“
„Cítila jsem na sobě Poeův pohled. Otočila jsem se k němu, jako se otáčí květina za sluncem. Když se naše oči střetly, cítila jsem teplo, které z něj sálalo. Mými žilami proudila radost jako horký med. (…) Pan Poe stanul po mém boku. Tvářil se klidně, ale cítila jsem vření v jeho nitru. ,,Dobrý večer.“ – (přiměla jsem se k dokonale neutrálnímu výrazu.) ,,Pane Poe.“ (Mrs. Poe)“
„Co tedy jsme, pane Poe? – Je nutné o tom mluvit? Nemůžeme být prostě tím, čím si jsme? (Mrs. Poe)“
„Děkuji, že jste přišla. - Bylo mi potěšením. – Nemáte tušení, jak moc to pro mou ženu znamená. – Ráda jsem jí potěšila. Ještě jednou děkuji za kávu. (Mrs. Poe)“
„Děkuji. – Za co? – Že jste projasnila můj život. (Mrs. Poe)“
„Dobře, pane. Jestli to zaujalo Vás, zaujme to i mě. (Mrs. Poe)“
„Duše jsou naší součástí stejně jako ruce nebo hlas (pokračoval potichu) a přesto se to bojíme přiznat. Proč asi? – (Pomalu jsem zvedla zrak a zadívala se mu do očí. Neodvrátila jsem pohled, ačkoli nebylo správné, že takhle důvěrně hledím na ženatého muže. A to, co jsem viděla – nejen očima, ale jakýmsi citlivým, nepojmenovaným smyslem – způsobilo, že mě hruď rozbolela radostným poznáním. Oba současně jsme se užasle usmáli.) - (Mrs. Poe)“
„Chci skandální odhalení. Jak moc pije? Co dělají v soukromí? Co se skrývá za jeho upjatým zevnějškem? Netvrďte mi, že ten chlap není jako sopka před výbuchem. (Mrs. Poe)“
„Jela bych, kdybych mohla, Edgare. – Takže pojedeš. (Mrs. Poe)“
„Jsi všechno, co jsem kdy chtěl. Celý život jsem na tebe čekal. (Mrs. Poe)“
„Jsme jen přátelé, paní Osgoodová? (Mrs. Poe)“
„Kam chcete jít? – Tak daleko od něj, jak to půjde. – (…) Už jsme dost daleko? – Ještě ne. – (…) Teď už jsme dostatečně daleko. – Myslím, že ano. (Mrs. Poe)“
„Kéž by to byla pravda. – Bude to pravda, dokud tomu budeš věřit. (Mrs. Poe)“
„Náš život zabírá tolik povinností. Jaká škoda, že máme jen jeden život? – A je to opravdu tak, paní Osgoodová? – (pořád mluvil vážně) Myslíte, že dostaneme další šanci? (Mrs. Poe)“
„Někdo nás uvidí. – K čertu, to je mi jedno. Choval jsem se jako gentleman až příliš dlouho, a co dobrého nám to přineslo? Už mě to unavuje. (Mrs. Poe)“
„Nikdy jsem se nebál toho, co si lidé pomyslí, paní Osgoodová. (Mrs. Poe)“
„Pokud dovolíš, aby si tvoji nejbližší přátelé mysleli, že se děje něco nepřístojného, jak myslíš, že s takovou informací naloží tvoji nepřátelé? (Mrs. Poe)“
„Pomalu jsem k němu zvedla oči. Čekal, až se na něj podívám. Žádná minulá zkušenost mě nepřipravila na to, abych tak troufale přijala osobu a neodtáhla se, abych tak troufala přijala jinou osobu a neodtáhla se, abych se nechala pronikat, zatímco sama jsem pronikala do něj. Cítila jsem z něj raněnou bolest i něhu a zároveň jsem vstřebávala otřes z toho, že mu obnažuji svoje nejtajnější nitro. Nakonec toho na mě bylo moc. Odvrátila jsem zrak, ale celým tělem mi dál proudilo vzrušení. Když jsem znovu vzhlédla, už mě nespaloval tak upřeným pohledem. – Omlouvám se. (zamumlal) (Mrs. Poe)“
„Prohlížela jsem si plakáty na Barnumově dryáčnické síni a snažila se najít inspiraci v jeho fantaskních stvořeních, když tu jsem uklouzla a žuchla na zem jako pytel uhlí. Seděla jsem a ledový chodník mě studil přes spodničku, ale najednou se před mým čepcem objevila ruka v rukavici. Zvedla jsem oči od pečlivě vyžehlených kalhot přes upnutý, světle hnědý vojenský zimník až ke dvojici šedých očí s černými řasami, které na mě klidně shlížely zpod krepy lesklého hladkého oblouku. ,,Chyťte se mě.“ Pan Poe pohnul nabízenou rukou. ,,Já nekoušu“. (Mrs. Poe)“
„Smím Vás doprovodit k drožce. – Nejste do takové zimy dost oblečený. Stejně jsem přišla pěšky. Není to tak daleko – Procházka na vzduchu mi udělá dobře. Nevadilo by Vám, kdybych šel kousek s vámi. – Nepotřebuje Vás paní Poeová? – Teď patrně spí. Její matka na ní dohlédne. (Mrs. Poe)“
„V duchu jsem postupně probírala a zavrhovala výmluvy, které by umožnily utéct, ale nechala jsem si od něj pomoct z kabátu. Z jeho blízkosti jsem byla krajně nesvá. (Mrs. Poe)“
„Věděla jsem, že bych k tomu muži měla cítit odpor, že bych se ho měla bát a držet se od něj dál. Ale zároveň jsem věděla, že to nedokážu. (Mrs. Poe)“
Lynn Cullen - knihy
| 2015 |
 Mrs. Poe |
Žánry autora
Štítky z knih
19. století spisovatelé Edgar Allan Poe, 1809-1849
Cullen je 0x v oblíbených.
Osobní web autora