Lubomír Martínek citáty

česká, 1954

Citáty (11)

"Ani bůh nemůže zároveň existovat a neexistovat. Takže buď se mýlí věřící, nebo ateista. Někdo se ale mýlit musí. V tomto případě ale může mít jistotu jen idiot."


"Spoluúčast na blbosti je buď společensky oceňovaná, nebo důvod k smíchu." Muškátový oříšek


"Stáří se dá vydržet, jen když je jedním z období, bez něhož by dílo zůstalo nedokončené. Je možné si dát vyžehlit ksicht, ale je velmi těžké zpomalit vrásnění ducha." Muškátový oříšek


"Ticho zabíjí hovada. Hovada zabíjejí ticho. Platí oboustranně." Muškátový oříšek


Asi jsem padlý na hlavu, ale vadí mi být směšný i v očích lidí, kterými pohrdám.


Dokonce ani jistoty, že se zmýlil, se mu nepodařilo dosáhnout.


Duchovno kolem sebe šířila nepřetržitě. Ostatně slovo duchovní uměla vpravit i do receptu na chlebovou polévku. Pro ni měl pochopitelně tento výraz oslnivě jasný smysl, ale protože jí ho slina nosila na jazyk neustále, málokdo tušil, co jím chce vlastně říct. Vysvětlení bylo ostudně prosté. Slova duchovno a duchovní byly prachsprosté superlativy, jimiž oddělovala svůj svět od úmorné každodennosti.


Krása, jež se rodí, když jednotlivost zasedne zorné pole a získá váhu symbolu plného skrytých významů, jimž rozumí pouze majitel opice. Jinak řečeno zasvěcenec. Průhledy do končin skrytých za realitou, které není v lidských silách předat, i když snaha nechybí. Zkušenost šamana byla na dosah, pouze on o tom tehdy neměl tušení. Opilecká úpornost často pochází z velkorysé snahy podělit se o nehmatatelné a neviditelné. Nesdělitelnost jakožto potvrzení odlišnosti, slast nepochopení.


Pouta, o nichž se člověk domnívá, že je nesnáší, se odstraňují nejhůř.


Současnost objevila novou formu cenzury, totiž záplavu knih, v jejichž množství splývají hlasy v nerozlišitelném kvílení.


Z technika se vyklubal pravoúhlý primitiv, jemuž nebylo co vytknout. Za všech okolností věděl, co je dobré a co špatné, dokázal zaujmout postoj k jakémukoli problému, na všechno měl jasný a nezvratný názor. Protože se ke svým nenapadnutelným postojům dobabral v trojúhelníku vyznačeném bytem, kanceláří a domem na venkově, nemohlo jimi nic otřást. Na všechno měl jasnou, srozumitelnou a nepřijatelnou odpověď. Usedlost pozbyla své uklidňující funkce a vydávala jedovaté plody. Spořádanost z něj tekla se svými průvodními znaky: rasismus, závist, přezíravost, bezcitnost, ublíženost, zatrpklost. Z každého jeho slova čišelo ohavně nezvratné přesvědčení čtenáře technických výkresů, který přesně ví, co udělat, aby se svět proměnil v pozemský ráj.