Lars Saabye Christensen citáty

norská, 1953

Citáty (23)

A záda mi hořela jako měděná střecha kronborgského zámku v západu slunce. Rýsovala se budoucnost černější než uhel. Asi budu muset zabít nějakého Dána. (Beatles)


Ano, štěstí je dramatické.Neštěstí nehnuté.


Bylo ještě teplo, takže se dalo sedět venku na zahrádce v ostrých stínech konce srpna, než zavládne šeď knižního podzimu.


Čas byla veliká guma, která vymazávala kusy mého života.


Čekat marně, znamená odkládat život. (Poloviční bratr)


Dívá se, jako by od tohoto okamžiku chtěl zkoumat samotu, které se nikdy nezbaví (Poloviční bratr)


John Lennon byl proti nám žabař. (Beatles)


Kdyby neexistovala literatura, mnoho myšlenek by zůstalo neviditelných.


Když se provazochodec dostal do poloviny, lano skončilo.


Když spím, je to jen jiný způsob čekání (Poloviční bratr)


Máš ráda Beatles? - zeptal jsem se. Jsou milí, odpověděla. Málem jsem se utopil - prý milí.


Náhle jsem si jasně uvědomil, co jsem doposud jen matně tušil, že potěšení se platí strachem a smích vyvěrá z temnoty.


Necháváme za sebou vinu, která se nikdy úplně nezarovná, trhlinu v čase, kterou tak pracně a s námahou svým životem vytváříme. (Poloviční bratr)


Není důležité co vidíš, ale co si myslíš, že vidíš.


Ona pracovala na úřadě pro ochranu dětí a nesměla o ničem mluvit. On byl redaktor knih pro volný čas v jednom velkém nakladatelství a mluvit neměl o čem.


Otcovy myšlenky ulétaly do tolika směrů, že jen málokdy dorazily do cíle a většinou se zapomněly ve špatné společnosti. (Poloviční bratr)


Příběhy jsou všude a nikdy nemlčí jakoby nikdy nenašly klid.


Rozsévám prach příběhů a nechávám je vykvést ve všech ústech jako kytici nejkrásnějších lží. (Poloviční bratr)


Slyším ty kroky, jak odcházejí z mého života.


Táta říká, že když se člověk každej den holí, rostou mu fousy víc. - řekl jsem. - I když žádný nemá?


Válka je tichá. Mír je hlučný (Poloviční bratr)


Vzpomínka není nic jiného než obraz násobený časem (Poloviční bratr)


Vzpomněl jsem si na Husu, i když seděl přímo za mnou a psal jako šílený, a říkal jsem si, že někde tam nahoře je možná nějaký starý bůh v bílé košili a s pěšinkou uprostřed, možná vypadá jako John Lennon.