koupit knihy

Katherine Pancol

marocká, 1954

Nahrávám...

Přidat citát

Citáty (33)

… musí doufat a bojovat. Zoufat si je zbabělé. Zoufat si je tak snadné. Přirozený svah, po kterém se kutálí slabý člověk. (Veverky z Central parku bývají v pondělí smutné; str. 476)


Ale i když je člověk starý a už neskáče, žije dál. (Veverky z Central parku bývají v pondělí smutné; str. 476)


Bolest je příliš silná, než aby v ní objevil nějaký klad. Teprve když pomine a člověk se vrátí zpátky do života, může se nad ní zamyslet a je překvapený, jak dlouhou cestu kvůli ní ušel. (Veverky z Central parku bývají v pondělí smutné; str. 675)


Často máme tendenci věřit, že minulost je minulostí. Že už ji nikdy nespatříme. … Začali jsme novou stránku. Tu, co nese krásné jméno: budoucnost. Život, který začneme znovu a na nějž budeme pyšní. Život, který si zvolíme, ačkoliv v minulosti jsme si ne vždy mohli vybírat. … Proto jsme vymysleli slovo minulost, abychom do ní mohli zahrnout všechno, co nás obtěžuje a kvůli čemu se červenáme nebo chvějeme. A ona se pak jednoho dne vrátí. Nabourá se do přítomnosti. Usadí se tam. Škodí. A nakonec pošpiní i budoucnost. (Veverky z Central parku bývají v pondělí smutné; str. 47)


Člověk nemusí hned říkat všechno. Musí počkat, až ho bude ten druhý poslouchat, jinak jeho slova zapadnou do prázdna … (Veverky z Central parku bývají v pondělí smutné; str. 479)


Člověk sám nese odpovědnost za svůj život. Za své chyby nesmí vinit nikoho jiného. Sám v sobě buduje štěstí a je také často jeho nejhlavnější překážkou … Nenechávej nikoho rozhodovat za sebe. Nikdy se neboj vrátit se ke svému srdci. (Veverky z Central parku bývají v pondělí smutné; str. 171)


Hněv ničí. A nejen toho, proti kterému se obrací, ale i toho, kdo ho v sobě nosí. (Veverky z Central parku bývají v pondělí smutné; str. 566)


Když bilancujeme a přemýšlíme, co jsme dokázali a v čem jsme selhali. Pak se obracíme ke svým kořenům a čerpáme z nich novou sílu. Neuvědomujeme si jejich existenci, ale spoléháme na ně. (Žluté oči krokodýlů; str. 584)


Když má člověk strach, musí se na něj podívat zpříma a pojmenovat ho. Jinak tě ten strach zavalí a smete tě jak obrovská vlna. (Žluté oči krokodýlů; str. 39) … Teprve až zjistíš, z čeho máš strach, ten původní, od kterého se odvíjí všechny další, přestaneš se úplně bát a konečně budeš sama sebou. (Žluté oči krokodýlů; str. 42)


Móda není fobie, šílenství a zbytečné plýtvání, ale výraz upřímnosti, autentičnosti pocitů, morální požadavek, jenž dává ženám jistotu a půvab. Móda není umělá, má hluboké kořeny ve světě i v duši. (Veverky z Central parku bývají v pondělí smutné; str. 317)


Musí to změnit v hlavě, srdci i těle, aby udělala místo duši. Změnit zvyky. A zvyky nelze měnit tak, že je vyhodíte z okna. Musíte je rozplést, očko po očku. (Veverky z Central parku bývají v pondělí smutné; str. 471)


Musíš stále hledět dopředu … Člověk, který nekráčí vpřed, je odsouzený. (Veverky z Central parku bývají v pondělí smutné; str. 373)


Někdy schováváme pravdu za lží, diamant v blátě … (Veverky z Central parku bývají v pondělí smutné; str. 685)


Někteří lidé se na vás dokážou dívat tak, že máte dojem, že jste v jejich očích lepší než ve skutečnosti. Nestává se to často, že byste na ně narazili, ale potkáte-li je, nesmíte je nechat, aby vás jen tak minuli. (Žluté oči krokodýlů; str. 261)


Nikdy se neboj hlásit se k tomu, co ti říká srdce. (Veverky z Central parku bývají v pondělí smutné; str. 557)


Obejměte život s vděčností a on vám to stokrát vrátí (Veverky z Central parku bývají v pondělí smutné; str. 501)


Říkala si, že se bude muset s tím hněvem naučit žít. Nezbývá mi než si na něj zvyknout, a když mě polechtá na špičce nosu, vysmrkat se … (Veverky z Central parku bývají v pondělí smutné; str. 627)


Senegalské přísloví: ‚Když nevíš, kam jdeš, zastav se a podívej se, odkud jsi vyšel.‘ (Žluté oči krokodýlů; str. 80)


Stačí, když člověk jen jednou jedinkrát uposlechne zákony druhých a rozhodne se žít podle toho, co oni si myslí, a jeho duše se rozplyne a zmizí. A z něho zbude jen prázdná slupka. (Žluté oči krokodýlů; str.147)


Ta slova pronesená hořkým tónem, tónem člověka, který závidí svobodu jiným, ale místo aby je napodobil, se na ně zlobí. (Veverky z Central parku bývají v pondělí smutné; str. 651)


U nás doma se nemluví … Necháváme si myšlenky pro sebe. Pohřbíme je co nejhlouběji a zamkneme na dva západy. A namísto vás začne žít někdo jiný, který dělá všechno líp a na nic si nikdy nestěžuje … Někdo jiný, kdo vás nakonec udusí … (Veverky z Central parku bývají v pondělí smutné; str. 480)


V každé rodině je někdo takový. Vypadá sice jenom jako malý, bezvýznamný šroubeček v celém tom soukolí, ale to by bez něj nemohlo fungovat, bez něj by v rodině chyběla láska a světlo, které všechny prozáří, nikdo by se nesmál a nebylo by ani co slavit. (Žluté oči krokodýlů; str. 265)


Všichni potřebujeme věřit, mít důvěru. Vědět, že se můžeme celým srdcem obětovat nějakému projektu, podniku, muži nebo ženě. Tak se budeme cítit silnější. Pak se můžeme bušit do prsou a vyzvat na souboj celý svět. Ale když začneme pochybovat … Když člověk pochybuje, má strach. Váhá, potácí se a klopýtá. Jestliže pochybuje, už neví nic. Není si ničím jistý. Naléhavým se stane to, co naléhavým být nemělo. Otázky, které nikdy neměly být položeny, se přesto pokládají. Otázky, které otřesou samými základy našich životů. (Veverky z Central parku bývají v pondělí smutné; str. 56)


Vydrž, vydrž … Vymysli novou cestu. Když Tě sever odmítá, dej se na jih. (Veverky z Central parku bývají v pondělí smutné; str. 376)


Záleží přece jen na vás, jestli se svým životem něco uděláte … (Veverky z Central parku bývají v pondělí smutné; str. 479)


Zvyk je silnější než všechno ostatní ... Nasazuje nám pásku přes oči. (Veverky z Central parku bývají v pondělí smutné; str. 197)


Život dělá, co může. Nemůže zkazit všechny. A štěstí navíc není vždycky tam, kde na něj čeká. Někdy ho nikdo nevidí. A co je to vůbec za blábol, že člověk musí být šťastný napořád! … Každý člověk si své štěstí vytváří sám, dělá si ho po svém, neexistuje žádný mustr. … A kdybych byla šťastná každý den, ani bych nevěděla, že jsem šťastná. (Veverky z Central parku bývají v pondělí smutné; str. 203)


Život je krásný, ale svět není ... z knihy: Veverky z Central parku bývají v pondělí smutné; str. 194


Život je vlastně něco jako tvůj partner. Že ho tak musíš brát. Vstoupit s ním do víru tance a nechat se jím unášet. Dávat a nepočítat, brát samu sebe takovou, jaká jsi, přijmout své chyby i omyly, pracovat na sobě, snažit se být lepší … A on ti pak za nějaký čas dá svou odpověď. (Žluté oči krokodýlů; str. 531)


Život má rád pohyb. (Veverky z Central parku bývají v pondělí smutné; str. 467)


1