koupit knihy

Jonathan Destin

Nahrávám...

Přidat citát

Citáty (13)

"Jsem připravená pokračovat, dál o těch věcech mluvit na školách. Všude, kde mě o to požádají. Aby děti přestaly být vrahy, kteří si neuvědomují, jaké zlo ve skutečnosti páchají. Nikdo, kdo zažil v dětství nebo dospívání šikanu, na to nikdy nezapomene. Nosí to do konce života. A někdy by nejradši umřel." -Matka Jonathana Destina po té, co začala mluvit o šikaně na školách


Dívám se na hodinky a čekám další čtvrthodinu. Chci mít jistotu, že jsem sám. Pak vytáhnu lahev, odhodím batoh za sebe a odhazuju i hodinky. Odšroubuju plastovou lahev a líh na pálení obrátím dnem vzhůru a všechen si ho vyliju na sebe, hlavně na hruď. Chci, aby mi hořelo srdce a udusilo mě to. V hlavě mám v tu chvíli úplně jasno. Dělám přesně to, pro co jsem se rozhodl. Je 13:15. Škrtám zapalovačem. (Ten den jsem se rozhodl zemřít)


Chce to trpělivost. Trpělivost, co nebere konce.


Jsem přibitý k lůžku s očima upřenýma na strop. Nic mě neochránilo. Akorát boty. Oheň chodidla nezasáhl, jenom chlad, ale už je mám zase zpátky. Jinak všechno ostatní se spálilo. Shořelo ze 72 procent. Je to hodně velká bolest. (Ten den jsem se rozhodl zemřít)


Když jsem se rozhodl, myslel jsem si, že s rodiči se uvidím později tam nahoře. Pro mě to byl jiný svět. Teď si říkám, že jiný svět neexistuje. Člověk umře a je to. (Ten den jsem se rozhodl zemřít)


Když se to nepovede, doktoři mi vynadají. Nutí mě to zkoušet pořád dokola. Musím se snažit. (Ten den jsem se rozhodl zemřít)


Myslel jsem si, že mi jako první shoří srdce. A že když mi shoří srdce, tak umřu hrozně rychle. Ale teď, v tuhle chvíli, už vůbec netuším, jak umřu. Jestli uhořím nebo se utopím nebo obojí zároveň. Všechno se zamlžuje. Ječím. A v tu chvíli si všimnu ženy na lávce vedoucí přes kanál, mezi ohromnou skládkou železa a oběma břehy. Proud mě nese k lávce…(Ten den jsem se rozhodl zemřít)


Netušil jsem, že mám depresi. Věděl jsem jedině to, že můj život nestojí za nic, že je nesnesitelný a jediné řešení, jak s tím skoncovat, je umřít. (Ten den jsem se rozhodl zemřít)


Od patnácti let jsem v jednom kuse myslel na smrt. Je to tak, myslel jsem na ni každý dne. Proto jsem šel na stáž do pohřebního ústavu. To bylo v říjnu 2010. (Ten den jsem se rozhodl zemřít)


Opravdu musím dávat pozor. Nejnebezpečnější by pro mě bylo, kdybych spadl nebo kdybych si způsobil ránu na kůži. V jednom kuse si dávám bacha. (Ten den jsem se rozhodl zemřít)


Určitě o druhých dost nepřemýšlíme. (Ten den jsem se rozhodl zemřít)


V jednu chvíli jsem byl v pokušení zabývat se myšlenkou, že se oběsím, ale bál jsem se, že by to nemuselo být dostatečně rychlé. Ten den jsem to chtěl mít rychle za sebou. Rozplynout se jako dým. (Ten den jsem se rozhodl zemřít)


Ve své hlavě jsem se cítil jako ve vězení. Přál jsem si onemocnět, abych už nemusel chodit do školy. Říkal jsem si, že bych byl rád zdravotně postižený a raději trvale pobýval v nemocnici, jen abych už nemusel do školy. Udělal bych cokoli, abych tam už nemusel. (Ten den jsem se rozhodl zemřít)