J. M. Darhower citáty

americká

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Citáty (20)

„"Naopak Vincenzo. Přicházíš sem, protože si přeješ svou víru znovu nalézt. Ani Boha nemůžeš oklamat. On ví všechno, a tak je to v pořádku, protože On ti také odpustí. Otázka je, jestli jsi připraven, aby ti bylo odpuštěno."“

„"Zemřeš." To jediné slovo roztříštilo ticho, které se vznášelo v místnosti. Vincent bojoval s nutkáním začít se bránit, ale místo toho zachoval klid. Koneckonců to nebylo nic, co by si už stokrát nepomyslel, ale když to slyšel pronesené tímhle chladným hlasem prostým emocí, jako by se to najednou stalo skutečností. Podíval se směrem, odkud to slovo zaznělo, a setkal se s Coradovýma očima, tak pronikavýma a tmavýma, že Vincent nedokázal rozeznat panenky. Byly to tytéž oči, do kterých se už tucty jiných dívaly ve svých posledních vteřinách na tomto světě, oči, které dokázaly zlomit i ty nejtvrdší muže. Byly to oči zabijáka...“

„„Jsou spolu šťastní.“ „Jsou to idioti.““

„„Lidi, co tu bydlí, mají ke svatosti daleko.“ „My tady bydlíme.“ „Jak jsem řekl, daleko ke svatosti.““

„„Nella vita: chi non risica, non rosica,“ řekl. „Kdo v životě nic neriskuje, nic nezíská.““

„„Nikdo už neříká ohnout, Dio. Devadesátý léta jsou pasé. Lidi šukaj.“

„„Vrátím ti kreditní kartu, když vyvineš větší snahu.“ „Jako co třeba, udržovat si v pokoji pořádek?“ „Řekl jsem snahu, ne zázrak.“

„„Všichni jednou musíme umřít, tati,“ odpověděl. „Aspoň to bude kvůli něčemu, co miluju.““

„Byl to svět, ze kterého se snažili uniknout, ale on je stejně vtáhl zpátky.“

„Calpo di fulmine. Blesk z čistého nebe, jak říkají Italové. Chvíle, kdy do vás jako blesk uhodí láska, tak silná a intenzivní, že ji nelze potlačit. Je nádherná a komplikovaná, rozerve vám hrudník a obnaží vaši duši pro celý okolní svět. Převrátí člověka naruby a není cesty zpět. Jakmile tenhle blesk udeří, váš dosavadní život je nenávratně pryč.“

„Il tempo guarisce tutti i mali. Čas zahojí všechny rány“

„Každý den je šance změnit svůj život“ — Navěky

„Může někdo dělat špatné věci a přitom nebýt špatný člověk?“

„Některé věci se v životě stávají jenom jednou, vzpomínky zůstávají navěky. Jsou momenty, které vás utvářejí, mění vás v člověka, o jakém jste si nikdy nemysleli, že jím budete, ale kterým je vám souzeno být.“

„Otřel si hřebetem ruky oči a tiše tam seděl a užíval si okolní ticho. Pozoroval její jméno jako něco hmatatelného, co mu připomínalo, že byla skutečná. Uklidňovalo to jeho rozjitřené nervy, v tuhle chvíli téměř cítil ve svém srdci klid a mír. ... Obrátil se k odchodu a zamířil přes hřbitov zpátky ke svému autu. Slzy vyschly a on cestou do Chicaga znovu obrnil své srdce netečností. Ve chvíli, kdy přejížděl hranice města, už bylo opět chladné jako led.“

„Poděkování - mé učitelce tvůrčího psaní, která zůstane beze jména, za to, že mi řekla, že nikdy nenapíšu nic, co by stálo za to číst. Přinutila jste mě být lepším autorem.“

„Protože dva dokážou zachovat tajemství jen když jeden z nich zemře .“

„Představte si svůj život - vaši práci, vašeho životního partnera, vaše děti - ale nepředstavujte si budoucnost, ke které si myslíte, že míříte. Zapomeňte na všechna očekávání a soustřeďte se na to, co opravdu chcete. Představte si dráhu. která vás tam zavede. To je vaše cesta. Tam patříte.“

„Sáhl za sebe, rozvážně a promyšleně jako ve zpomaleném filmu, a pomalu otočil klíčem v zámku. Haven se nad jeho cvaknutím rozbušilo srdce jako splašené. Věděla to. Udělala smrtelnou chybu. Nikdy ho takhle neviděla, oči potemnělé jako blížící se tornádo, bouřlivé a zamračené. Záblesk ďábelského zla, které číhalo těsně pod povrchem. Zatímco na něj zírala, konečně zahlédla skutečného Vincenta DeMarca. Netvora.“

„Sebeobětování. Bylo to něco, co se naučil od své matky, když se vzdala svého života, aby zachránila malou holčičku. ... A naučil se mu i od Nicholase, který pomohl v podstatě úplné cizince a nic za to nechtěl. Nic, ani tu kulku do hrudi, která ukončila jeho krátký život.“