Gianfranco Calligarich
italská, 1947 |
Citáty (7)
„A přece když si na ty roky vzpomenu, dokážu si vybavit jen strašně málo tváří, strašně málo událostí, protože Řím má v sobě zvláštní opojení, které pálí vzpomínky. Spíš než město je to vaše tajná součást, skrytá šelma. S ním je jakákoli polovičatost vyloučená, buď je to velká láska, nebo ho musíte opustit, protože tohle ta něžná šelma chce: být milována.“ — Poslední léto ve městě
„Čtenáři jsou vymírající druh. Borges je nazývá černými labutěmi a tvrdí, že dobrých čtenářů už je teď míň než dobrých spisovatelů. Nebezpečí spočívá v něčem jiném. Knihy zanechávají rozdílný dojem v závislosti na duševním rozpoložení, ve kterém je čteme. Kniha tě napodruhé může osvítit jen proto, že jsi v mezidobí prožila zklamání nebo podnikla nějakou cestu anebo ses zamilovala. Zkrátka se ti stala nějaká běžná nehoda.“ — Poslední léto ve městě
„Jsme tím, kým jsme, nikoli kvůli lidem, které jsme potkali, ale kvůli těm, které jsme opustili.“ — Poslední léto ve městě
„Město bylo tak prázdné, že bylo slyšet, jak paláce stárnou.“ — Poslední léto ve městě
„Myslím na své mládí, které skončilo, a na stáří, které mít nebudu. Myslím na všechny neuskutečněné věci, na děti, které se narodí mrtvé, na anděly, na lásky existující jen v představách, na sny rozbité na prach svítáním a myslím na to, co navždy umřelo, na genocidy, na pokácené stromy, na vyhubené velryby a na všechny vymřelé druhy.“ — Poslední léto ve městě
„Proč lidi pořád žijou, jako kdyby se život mohl opakovat?“ — Poslední léto ve městě
„Ve kterém patře bydlí Bůh?“ — Poslední léto ve městě
Gianfranco Calligarich - knihy
| 2023 |  Soukromé propasti |
| 2020 |  Poslední léto ve městě |
Žánry autora
Štítky z knih
Řím italská literatura 60. léta 20. století antihrdina