Christos Tsiolkas citáty

Citáty (33)

„... a nakonec mi krásu Shakespeara, duši jeho slov a neohroženost jeho jazyka, při němž se v úžasu otevírají ústa, odhalí až kriminál.“ — Barakuda

„Bez tělesné síly a energie by to nikdy nedokázal, ale sílu a energii musel mít také uvnitř. Právě tam, uvnitř, měl stejnou sílu i energii: tělo a mysl splynuly vjedno, a proto se nemohly zadrhnout, nemohly selhat.“ — Barakuda

„Budoucnost si člověk může vysnít jen jednu. A tu on už posral.“ — Barakuda

„Dál než do Austrálie se odejít nedá, ne?“ — Barakuda

„Dokud se Dana báli, nemohli na něho. Nemohli mu ublížit.“ — Barakuda

„Dovedeš si představit, že někdo malému klukovi řekne, že nesmí snít? Takový to byl svět.“ — Barakuda

„Chtěl jen knížky, jen knížky a nic jiného... V četbě nacházel samotu. Četba dokázala zaplašit překotné tempo světa.“ — Barakuda

„Jsem cizinec. Být zdvořilý je moje povinnost.“ — Barakuda

„Každé slovo, které tato krásná žena pronese, každé slovo pluje na smutku.“ — Barakuda

„Knihy neexistují mimo tělo, nýbrž pouze v mysli, slova jsou dech, lze je zažívat a pochopit díky nedělitelnosti mysli a těla, slova jsou voda a čtení je plavání. Stejně jako kdysi ve vodě se nyní ve čtení dokázal ztratit: jeho mysl a tělo splynuly v jedno.“ — Barakuda

„Konečně byl volný. Záškoláctví je ten nejlepší pocit na světě.“ — Barakuda

„Miluju to něžné teplo, které vkládá do mého jména.“ — Barakuda

„Musí existovat nějaké slovo přesahující manželství, musí existovat nějaké vhodné slovo.“ — Barakuda

„Myslel jsem si, že o nenávisti vím všechno, ale než jsem se dostal do vězení, neměl jsem nejmenší představu, kolik nenávisti na světě je. Ale na druhou stranu, než jsem se dostal do vězení, nevěděl jsem ani to, kolik může mít kůže různých barev.“ — Barakuda

„Myslím si, že si zasloužíme být ve čtyřiceti svobodný - za to, jak nám ostatní kurvili celý naše dětství a dospívání.“ — Barakuda

„Nechci, aby mi někdo vykládal o tom, jaký mám štěstí, chci to štěstí cítit.“ — Barakuda

„Některé věci člověku nemohou být odpuštěny, ponese si je s sebou do dalšího života, pokud něco takového existuje; a pokud žádný další život ani žádný Bůh nejsou, důsledek je týž: pokud někomu není odpuštěno, zemře plný lítosti.“ — Barakuda

„Nemůžeš si vysnít stejnou budoucnost. Nevěděl jsem, jaká ta budoucnost bude, ale věděl jsem, že to nebude v Glasgow, a Clyde taky věděl, že tady to nebude, a uvědomit si tohle, tohle pochopit, bylo důležitější než otázka, jestli jsem byl nebo nebyl zamilovanej.“ — Barakuda

„On v tichu nenacházel prázdnotu - právě naopak, nacházel v něm mír a klid; pouze v řeči číhaly problémy. V tichu nenacházel ani žádnou samotu. Samota se mohla nacházet v řeči, číhala ve slovech.“ — Barakuda

„Opravdová odvaha je opustit domov, když nemáš nic - ani peníze, ani kontakty. To je opravdová odvaha a to je taky opravdová svoboda.“ — Barakuda

„Ponořím se do románu z devatenáctého století se všemi jeho odbočkami, slepými uličkami, do světa, kde osud předurčuje budoucnost mnohem nemilosrdněji, než jak to dokáže volba či touha, kde mládí je kruté ve své tvořivosti a pocitu, že je v právu. Čím dál tím víc chci mizet právě v takových světech... Tohle jsem chtěl od dalších tří dnů, číst si a procházet se, procházet se a snít. Nechci mluvit, nechci lopotně hledat slova a konverzovat. Nechci být v tomhle světě.“ — Barakuda

„Potěšení z rutiny...“ — Barakuda

„Skutečná voda umí trestat. Abyste si skutečnou vodu ochočili, zkrotili ji, musíte tvrdě makat. Skutečná voda vás může zabít.“ — Barakuda

„Stesk po domově, jak zjišťuju, není záležitostí klimatu ani krajiny; nepadne na vás z cizí architektury. Stesk po domově vás zasáhne nejsilněji uprostřed davu ve velkém, neznámém městě.“ — Barakuda

„Školák ještě zpomalil. Dan přesně věděl, na co teď myslí, teď myslí na to, že se smějí jemu, připadá jim, že je ošklivý, že je nula. Dan chtěl k chlapci přiběhnout a říct mu: Není to pravda, ani nevíš, jak jsi krásný.“ — Barakuda

„Ta slova, která mám v sobě, jsou jiná než ta, která přicházejí ven na svět.“ — Barakuda

„Takhle to mezi náma je, pomyslel si, nikdy se nám nepřihodí nic, co bysme jeden pro druhého neudělali.“ — Barakuda

„Tělo znám, vím, jak se musí sochat a hníst a ohýbat, aby fungovalo. Nevím toho moc, ale vím, že tělo se dá vytrénovat, že tělo se dá změnit, že tělo je v pohybu, nikdy není statické. A vím, že někdy tělo zakřičí, že je u konce, dá vám najevo, že už není kam jít, že bez ohledu na touhu, naději či vůli se některé možnosti nikdy neuskuteční. Vím to líp než kdokoli jiný.“ — Barakuda

„Věděl, že právě dostal dárek, jen netušil, jak ho rozbalit, nedokázal přijít na to, jak ho přijmout.“ — Barakuda

„Věděl, že tím, co bude využívat, co si bude pamatovat a co z něj udělá lepšího plavce, bude nenávist.“ — Barakuda