Bernhard Grzimek citáty

německá, 1909 - 1987

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Citáty (10)

„Afrika bude zatím hynout dál. Podle starých map, podle zbytků lidských sídlišť a zvířat se dá zjistit, že ještě před třemi sty lety ležela jižní hranice Sahary o čtyři sta kilometrů severněji než dnes. Ve dvoutisícikilometrové frontě byl tedy za tuto krátkou dobu ztracen milion čtverečných kilometrů země. V Keni se každý rok posunuje na severu a severovýchodě poušť proti pralesu o deset kilometrů. Tolik toho v Africe hyne a bude hynout stále víc. Ale ze všeho přece nesmí být poušť, farmy, černošské vesnice, velkoměsta a pusté vyprahlé stepi. Alespoň na malém místě by měl zůstat svět tak krásný, jak byl stvořen, aby černí i bílí, kteří sem přijdou po nás, měli příležitost k rozjímání.“ — Ráj divokých zvířat

„Dovedeme chodit po Měsíci, ale mrtvou žížalu oživit neumíme.“

„Kdyby byl tento největší vačnatý savec ( vakovlk tasmánský) vytvořen umělci a nikoli přírodou ve vývoji trvajícím miliony let, byl by samozřejmě uchován. Vždyť OSN vynakládá miliony a zámožní lidé věnovali další miliony, aby byl zachráněn před zánikem kamenný kolos z Abu Simbelu, kolos, tyčící se přes tři tisíce let na levém břehu Nilu, ve výšce dvaceti metrů, a ztělesňující v nadživotní velikosti faraona Ramsesa II. a zároveň zvěčňující - stejně jako pyramidy - krutou nucenou práci desetitisíců ubohých otroků a jejich utrpení pro slávu egyptského tyrana. Díla vytvořená lidmi jsou potomky obdivována a ctěna. Co však nevytvořil člověk, nýbrž příroda, to může být směle zanedbáváno, opovrhováno a ničeno.“ — Čtvernozí Australané

„Mrakodrapy, automobilové nadjezdy v různých výškách, obrovské mosty, gigantické průmyslové závody, velké stadiony, mezinárodní letiště, moře domů, milionová města jsou všude. A všude vypadají téměř stejně. Od Kapského Města až po Londýn, Los Angeles a Tokio oblékají se dnes lidé stejně, jedí totéž, mají stejný nábytek a dívají se na stejné filmy a televizi. Člověk nemůže koupit v žádné zemi dárek, který by nedostal také doma v krámě. Ne, nevěřím, že Američané nebo Angličané budou cestovat po světě, aby spatřili novostavby v Sydney a Melbourne. Ale bylo by nezdvořilé k Australanům, kteří jsou právem hrdi na nově vybudované věci, říkat, že turisté, kteří cestují pro potěšení a viděli již Skalnaté hory a Švýcarsko, slony a lvy v afrických národních parcích, jedou v nejlepším případě ještě do Austrálie - aby spatřili klokany.“ — Čtvernozí Australané

„My, Evropané, jsme za dobu své krátké koloniální vlády v Africe nesmyslně a zpupně zničili devět desetin její divoké zvířeny. Dokážeme však dnes společně s vládami těchto zemí také zachovat pro své děti alespoň malá zákoutí černého světadílu, kde žijí v rovnováze divoká i krotká zvířata, rostliny i řeky. Na území, kde sami žijeme, to však zřejmě nedokážeme.“ — Ztracený ráj divokých zvířat

„Naši prarodiče měli na dvoře slepice, ve stáji krávy a koně. Když šli s dětmi na procházku, viděli ještě čápy, lišky, zajíce, srnce, jezevce, výry, jeleny a jestřáby. Od doby, kdy se lidé objevili na Zemi - tedy asi pět set tisíc let - vždy žili v přírodě mezi ostatními spoluobyvateli této planety. Až v dnešní době se to změnilo, poprvé za celou existenci lidstva. Lidé cítí, že se jim vzalo něco, co vždy patřilo k jejich životu, a v jejich duši po tom zůstala jizva.“ — Ráj divokých zvířat

„Pozvali jsme předtím novináře na snídani do berlínské zoologické zahrady, ale přesně v deset hodin nastala průtrž mračen, takže se nikdo neodvážil přeběhnout pěšky zoologickou zahradou do restaurace. Zůstali jsme tedy před hromadami vyrovnaných chlebíčků sami.“

„Serengeti nesmí zemřít.“

„V budoucích desetiletích a stoletích jistě nebudou lidé cestovat k zázračným dílům techniky, budou se snažit uniknout ze zakouřených měst do posledních míst, kde budou spokojeně žít poslední volní tvorové. Zemím, kde si takováto místa uchrání, budou ostatní závidět, poněvadž s přírodou a jejími volně žijícími obyvateli je to jiné než s paláci, které zničila válka. Ty se mohou opět postavit. Bude-li však jednou vyhubena zvířena kdekoli, nikdo ji tam už nikdy nevrátí.“ — Ráj divokých zvířat

„Za padesát let se již nikdo nebude zajímat o výsledek konference, které dnes zaplňují titulky novin. Ale vyjde-li v červenavém úsvitu z houštiny lev a dunivě zařve, i za padesát let se lidem sevře srdce. Bez ohledu na to, zda budou mluvit anglicky, svahilsky nebo německy. Budou stát oněmělí a hledat ruku souseda, spatří-li poprvé v životě, jak dvacet tisíc zeber táhne nekonečnou stepí...“ — Ráj divokých zvířat