koupit knihy

A. N. Wilson

anglická, 1950

Nahrávám...

Přidat citát

Citáty (4)

Hitler své větry neovládal. Představuji si, že po většinu času svých prvních návštěv ve vile Wahnfried je jakžtakž udržoval na krajíčku jednou z těch nadlidských ukázek síly vůle, která mu za jistých situací umožňovala udolávat protivníky. Po střízlivých úvahách v průběhu mnoha let jsem nadále přesvědčen o své teorii plynatosti jako o vysvětlení, proč zřejmě spal jen s pár ženami. Takový muž by nedokázal snést v podobnou chvíli smích, a pokud by vybuchl, nepochybně by se mu od partnerky v odpověď dostalo posměchu stejně nekompromisního jako to zatroubení, které původně vše vyvolalo. Za dobu, co jsem ho znal, něco přes deset let, se potíž s nadýmáním stále zvýrazňovala a je nemožné ji oddělit od jakýchkoli myšlenek, jež na téma sexu snad choval.


Na rozdíl od svých současníků jsem si nikdy nenechal nabulíkovat, že nacistický text, známý jako Vůle k moci, je opravdu od Nietzscheho. Teď už víme, že ho sešmodrchala jeho zlá stará sestra Elizabeth, zčásti aby si vydělala a zčásti aby se zavděčila novému režimu.


Pro stovky rodin utvářela v devatenáctém století zadluženost jakožto znamení hanby celou povahu samotného života. Byl to svět bez státní sociální politiky nebo podpor. Kdo ztratil práci, přestal být člověkem. A za mé doby, té, kterou popisuji a v níž jsem poprvé potkal Wolfa, byla dlužníkem sama naše země. Německo nabylo podoby jedné z těch groteskních postaviček v románech Dostojevského nebo Dickense, jako Marmeladovovi ve Zločinu a trestu, kteří jsou zbaveni vší lidské důstojnosti jen proto, že nejsou schopni zaplatit si za jídlo, pivo, uhlí nebo oděv. My, dokonale prozíraví příslušníci německé střední třídy, jsme sami pociťovali, jak volným pádem směřujeme k nespoutané neprozíravosti nuzáků. Peníze v bance jsou víc než jen možnost koupit si nový oblek nebo vepřové koleno k večeři. Vytvářejí nebo v každém případě potvrzují solidní duševní postoj, víru v rodinu, v deset přikázání, v čistotu, pořádek. Naše hospodářství bylo v troskách. Inflace se vyšplhala do nebetyčných výšek, celoživotní úspory v bance, které by před válkou stačily udržet na úctyhodné úrovni chod celé domácnosti Buddenbrookových, teď nevyšly ani na zakoupení krabičky sirek.


Stáli jsme v pokoji za Hitlerem a viděli jen jeho záda, zadek a dolní část seržových nohavic, zatímco se vykláněl z okna a oslovoval obyvatele města. Nepronášel projev jako takový, jen rozehrával city těch lidí, které měl před sebou. ,,Německý den pro německý národ." Řev zezdola. ,,Hrdý národ, který už má dost lhaní..." Řev. ,,Dost podvádění." Řev. ,,Dost mezinárodních finančníků, kteří ho chtějí nechat vykrvácet." S každým vyjádřením, které vyletovalo z řečníkových úst a vybičovávalo v davu pod ním stále mocnější vlastenecké city, sebou jeho tělo škublo a mezi hýžděmi mu vyrážely rychlé pukavé a praskavé zvuky, doprovázející salvy vypalované z úst, takže se pokoj postupně plnil pachem sirného plynu. Akustika té situace byla taková, že člověk slyšel jen jedno slovo z dvaceti, zatímco každé stažení a opětné zahřímání zadnice znělo nám, kdo jsme stáli v pokoji za ním, bezostyšně zřetelně. Vznikal tak surrealistický dojem, vytvářený tím zadkem a neviditelným trupem, přes nějž byly zataženy bílé krajkové záclony, že dav nadšeně aplauduje té dělostřelecké palbě dovnitř pokoje, jejímu vpravdě heroickému hřímání a pachu, ne pronášeným formulacím. ,,Listopadoví zloči...puf!" Jásot. ,,Puf, puf!" Mohutný řev. ,,Puf..." Ještě větší jásot. ,,A tohle říkám s...puf,puf...zaznějí trouby..." ,,Německo bude...puf...a my budeme...puf, puf!" Za toho posledního zvuku, podobného výbuchu Vesuvu, začal dav zpívat ,,Deutschland, Deutschland über Alles".