Vilém Hrach
česká, 1938 - 2017
Nové komentáře u autorových knih
Šumava… hranici přecházejte po půlnoci
„Autor má opravdu obdivuhodnou schopnost psát tak, že čtenář nemá nejmenší šanci sledovat nit příběhu. Kniha je napsaná bohužel dost špatně, zejména první část o Kilianu Nowotnym. Působí dojmem, že ji psal senilní stařec, který neudrží myšlenku ani v rámci stránky, natož kapitoly. Odstavce logicky nenavazují. Postavy se objevují a mizí zcela nahodile, vztahy mezi nimi jsou absolutně nejasné a nepochopitelné. Jaksi čtivé je to jen díky dobrodružnosti tématu jako takového. Když to čtu, připadám si jako úplná guma. Dělá si ze mě pan autor srandu, nebo to myslí vážně, že čtenáři předloží takto neuspořádaný text? V první části o Kilianu Nowotnym je vyprávěn jeden a tentýž neúspěšný přechod hranice několikrát s různými obměnami (proč?), přičemž žádná varianta sama ani všechny dohromady nedávají celkový pochopitelný obraz událostí.
Další kapitoly pojednávající o různých dalších postavách jsou kolísavé kvality, některé lepší, jiné horší. Celkově je velká škoda, že pokud se autor věnoval pečlivému studiu archivních materiálů, nedal si více záležet (nebo poradit či pomoct) na psaní. Velmi zajímavé téma převaděčů tím dosti devalvuje.
Kromě neumělého stylu, nenávaznosti událostí a neobjasněnosti vztahů postav obsahuje text bohužel i dlouhou řadu faktických chyb či nesmyslů všeho druhu.
"V roce 1955 přidala Pohraniční stráž MV k prostředkům ochrany státní hranice skrytou telefonní síť, dovedenou až do těsné blízkosti drátěného zátarasu. Hlídky Pohraniční stráže byly pro tuto síť vybaveny tzv. pojítkem. Jakmile držitel takového pojítka odklopil kůru na stromě a pojítko nasadil do malé spojovací zástrčky, ozvala se ústředna nejbližší roty a ta jej buď vyslechla, nebo hovor tzv. přesměrovala na příslušného adresáta." (str. 124)
Co má znamenat zmínka o odklopení "kůry na stromě"? To je nějaký James Bond? Proč (a jak?!) by PS schovávala telefonní síť do vnitřků stromů?! Podle mého skromného názoru úplná blbost.
"Velmi zajímavou výpověď podal o Miloslavu Říhovi primář sušické nemocnice MUDr. Josef Pechman. Gestapo jej přivezlo ve chvatu v neděli 14. listopadu 1943 a bezpodmínečně žádalo okamžité ošetření v takové míře, aby postřelený muž byl schopen minimálně půldruhé hodiny vypovídat. Říha sice promluvil, ale oklamal je informací, že se všichni členové skupiny sejdou příštího dne v sedm hodin před radnicí v okresním městě. Druhý den v Sušici velké nákladní auto zaujalo postavení napříč vozovkou a světlomety prosvěcovalo prostory před radnicí a v přilehlé části náměstí. K tomu skupiny vojáků wehrmachtu a gestapáků procházely v hustých skupinách se zbraněmi po celém náměstí a svítilnami prosvěcovaly všechny kouty. To bylo to poslední, co dokázal bezmocný odbojář okupantům provést. Alespoň si z nich, jak se patří, vystřelil." (str. 138)
Jak může někdo v literatuře faktu uvést takový blábol? Jestliže gestapo chtělo odhalit a pozatýkat odbojářskou skupinu a i kdyby věřilo postřelenému odbojáři ohledně skupinového setkání před radnicí (ačkoli to samo o sobě je naprostý nesmysl), tak ani ten nejhloupější gestapák na světě by rozhodně neudělal to, co se zde popisuje ve výpovědi podané jako důvěryhodné, bez jakéhokoli dalšího komentáře a relativizace. Prosvěcovat světlomety a svítilnami místo, kde se mají odbojáři sejít, a tak je dopadnout! Může toto napsat někdo, kdo chce vytvořit alespoň zdání serióznosti, pokud má všech pět pohromadě? Podle mě nemůže. Buď si z nás pan autor jaksepatří vystřelil a nebo všech pět pohromadě nemá.
Dokonce jsem narazil na větu, kde autor udává datum něčího úmrtí uvedené na náhrobku a v TÉŽE větě konstatuje, že náhrobek bohužel neudává datum úmrtí. To už je úplný vrchol... (sklerózy?)
Jediná kapitola Posílá mě Aleš popisuje chronologicky, jasně a srozumitelně příběh kněze z Hartmanic Bohumila Marouše. Ze 40 stran je nicméně asi 15 věnováno popisu a citacím ze soudních spisů, což není moc zajímavé a příběhu to nic nepřináší (že komunistická justice byla zvrácená a vymýšlela si, co zrovna potřebovala, když chtěla někoho zničit, přece každý ví)...
Kniha obsahuje jistě mnoho zajímavých informací i některé pěkné, čtivé pasáže -- plus zajímavé dobové fotografie (bohužel bez datace) a pár pěkných současných fotografií Šumavy --, ale celkové zpracování je prostě odbyté.
V kontrastu s touto knihou vyniká profesionální vědecká věcnost Pavla Moce (Výstřely na šumavské hranici) a beletristické mistrovství Davida Jana Žáka (Návrat Krále Šumavy).
I tak jsem se knihou rád nechal inspirovat k výletu na Šumavu do popisovaných míst. Těch zaniklých obcí, komunistickými bagry srovnaných se zemí, jsou desítky. Nad každou z nich mi může puknout srdce lítostí. Ale to už sem nepatří.“... celý text
— jozik_v_tumane
Šumava… hranici přecházejte po půlnoci
„Doba to musela být "šílená". Utíkat z vlastního "hnízda"...Nevědět do poslední chvíle, zda to vyjde. A pokud ne? Zahrála vám kapela pod taktovkou "STB".“
— Kanylka
Šumava… hranici přecházejte po půlnoci
„Kniha se věnuje vyprávění o přechodech přes hranice ze Šumavy do Bavorska a zase zpět a to očima uprchlíků, převaděčů, členů StB, SNB, vojáků či jen lidí, kteří v této oblasti bydleli a pomáhali (ať už jedné nebo druhé straně). Každý z těchto pohledů je v knize pěkně zastoupen.
Rozdělena je do třech částí. První, která se věnuje Kiliánovi Nowotnému mě moc nebavila a myslela jsem, že knihu odložím. Ale neudělala jsem tak a nakonec nelituji. Další dvě části byly již o poznání čtivější.
Nejzajímavější mi přišla část o knězi Bohumilu Maroušovi, kterého se z nějakého důvodu tehdejší režim bál a potřeboval ho udržet pod zámkem. Kněz Marouš byl několikrát odsouzen i za věci, které neudělal, pouze na základě různých fabulací, domněnek a tezí, které se jen někomu "hodily do krámu". Pěkná ukázka tehdejší prohnilé doby.“... celý text
— hroneczek
Šumava… hranici přecházejte po půlnoci
„Téma útěků z Československa po roce 1948 je nosné, osudy protagonistů tragické, jenže autor je bohužel nedokázal podat čtivě a s patřičnou atmosférou. Společně s některými faktickými chybami a slabou redakční prací vydavatele to knihu bohužel dosti sráží...“... celý text
— halam
Šumava… hranici přecházejte po půlnoci
„Knihu jsem četla do výzvy. Poutavé čtení o dění v pohraničí v padesátých letech minulého století.“
— Havrnka
Vilém Hrach - knihy
| 2017 |
 Šumava… hranici přecházejte po půlnoci |
Žánry autora
Štítky z knih
Hrach je 0x v oblíbených.