Pierre Assouline

Populární knihy

Nové komentáře u autorových knih

Zákaznice

„„Myslíme si, že známe lidi, které máme rádi, ať už se s nimi stýkáme pravidelně, nebo se s nimi jen potkáváme, ale co o nich opravdu víme? Ve skutečnosti takřka nic. Zrnka informací, pár vzpomínek utroušených při konverzaci, nejasné dohady, několik nevyslovených věcí, jež se propůjčují k jakémukoli výkladu. Ubohoučká hromádka tajemství dělá člověka člověkem a požírá ho spolehlivěji než nenávist nebo lhostejnost. Poznání si žádá úsilí. Na to není čas, říká se. Nejčastěji však, spíše než zájem, chybí příležitost.“ Zvláštní, svým způsobem velmi silná kniha, která se věnuje tématu udavačství. Při čtení mi běželo hlavou, zda vůbec máme právo vrtat se v životech (v minulosti) ostatních a hodnotit jejich činy. Otázka udavačství je podle mě hodně ožehavé téma. Je lepší vědět nebo nevědět? Komu tím, že vytáhneme dávnou minulost na světlo, prospějeme nebo naopak neúmyslně ublížíme? Představovala jsem si, jaké by to asi bylo, kdybych se každý den musela dívat na člověka, který zradil moji rodinu. Na jednu stranu dokážu pochopit posedlost hlavního hrdiny, který se snaží dopátrat, proč tehdy v roce 1941 napsala jistá osoba udavačský dopis. Na druhou stranu jsem si říkala, že se chová jako psychopat. Pro mě se jedná o „krásnou“ ukázku toho, kam až člověka může dohnat nějaký pocit. V tomto případě to byl pocit, že by měla zákaznice za svůj čin trpět. Cítila jsem tu obrovskou frustraci, která hlavnímu hrdinovi chvílemi úplně zatemňovala mozek. Samotný příběh Cecílie Armand-Cavelliové mě dostal. Musím říct, že to byla SÍLA. Za mě víc než uspokojivě P. Assouline ukázal, na jak tenkém ledě se pohybují ti, kteří prahnou po tom, aby byli udavači potrestáni, a že černobílé vnímání minulosti ničemu neprospěje. „Divná doba, v níž musel člověk dokazovat ne to, co je, ale to, co není.“ „Člověk by se nikdy neměl setkat s nikým, koho by rád nenáviděl. Nikdy. Přišel jsem, abych čelil chladnému monstru, a stál jsem před ženou.“ Nejdřív jsem váhala, jak knihu hodnotit. Na textu by se totiž dalo ještě docela dost zapracovat. Když hlavní hrdina mluví o hnusu nebo o zlu, tak bych si na to udělala ráda vlastní názor. Měla jsem problém přistoupit na autorovu hru, cítila jsem se ochuzena. Líbilo by se mi, kdybych mohla hlavní postavě nakukovat přes rameno a přečíst si to, co si on přečetl v archivu. Uvítala bych smyšlené dokumenty jako třeba v Žítkovských bohyních. Stejné to bylo s vyprávěním zainteresovaných osob. Místo původního vyprávění se mi dostalo vyprávění z druhé ruky. … Pro mne byly v knize 2 typy pasáží. 1) hlavní hrdina se nekonkrétně zamýšlí – tyhle pasáže jsem četla jakoby v mlze. 2) hlavní hrdina informuje o tom, co dělá a co se dozvěděl, píše konkrétně – tyhle pasáže jsem hltala, protože jsem byla svědkem toho, jak se přede mnou odkrývá minulost. … Nakonec dávám nejvyšší počet kvůli síle osobního příběhu zákaznice a pak také kvůli mnoha impulzům k přemýšlení. „Víte, i mrtví bez náhrobku si zaslouží vzpomínku. Víc než kdo jiný. Zapomenout na ně by bylo totéž, jako je podruhé zabít…““... celý text
— Osice

Dvojí život

„Tři body za nečekanou pointu. Jinak velmi těžké a mnohdy nezáživné čtení, často jsem se přistihoval, že běžím očima po řádcích, ale mozkem to neberu = často jsem se musel vracet k přečteným pasážím.“... celý text
— 000nugatovej

Zákaznice

„Hlavní hrdina je postupně vtahován do zla, které k němu prosakuje z archiválií z doby druhé světové války. Chce být sám mstitelem, ale kupodivu i on (když se nezajímá o kontext a detaily) se reálně stává šiřitelem zla. Svět není černobílý, život je složitý. Kde jsou hranice? Kdy se stává nějaký zlý čin pochopitelným? A je pak omluvitelný? A kdy je dostatečně "potrestán"? Vyprovokovat takové otázky, hledat na ně odpověď: i kvůli tomu stojí za to, aby byla Zákaznice přečtena.“... celý text
— 000nugatovej

Zákaznice

„Do knihy jsem se začetla až za polovinou. Pak už měl děj spád a čtení šlo rychle. Hlavní hrdina byl psychopat, který šikanoval ženu, o které nevěděl celou pravdu. Paní Armandové mi bylo líto. Na konci našla svůj klid.“... celý text
— Petra88

Zákaznice

„Kniha se mi dostala do ruky náhodou - ale jsem tak ráda, že jsem na ni narazila - je totiž skvělá!. Příběh badatele, jež při zkoumání archivu náhodou narazí na udavačský dopis , který se přímo dotýkal rodiny jeho ženy - toho dne se dotkl zla a ten okamžik změní celý jeho život, nedá mu spát a nutí ho pátrat po příčinách a důvodech :... chtěl jsem vědět. Potřeboval jsem vědět. Nikdy bych si neodpustil, že jsem zahlédl absolutní zlo a zavřel oči.. Kniha je svým způsoben nesmírně aktuální, antisemitismus je i dnes téma, které nelze podceňovat. A rovněž otázka lidského chování v situacích vlastního ohrožení ....kam až člověk zajde, čeho je schopen, nebo naopak neschopen. Kniha je výborně přeložená, čte se výborně ( a rychle - přečetla jsem ji za dva dny:)“... celý text
— eiramka

Přejít na knížky autora